Lukovo tajemství

27.08.2016

Jelikož jsem intelektuál jak pán, zaplul jsem do antikvariátu a koupil další knihu z edice Světové četby od Odeonu, což je nejlepší edice, protože ji člověk může strčit do kapsy a všichni víme, že věci, který se dají nosit v kapse, jsou boží. Lukovo tajemství začíná příjezdem Luky do města po čtyřiceti letech vězení. Tehdy se nechal odsoudit dost prapodivně a teď se všichni bojí, co z něho vyleze (teď výjimečně nemluvím o kadění). A nevyleze z něj nic, protože jen sedí doma. Naštěstí se okolo motá syn jeho starého přítele, který je shodou okolností Colombo a začne v malé italské vesničce rozplétat špagety minulosti.

Jak jsem si ze začátku říkal, že bude příjemný přečíst si zase nějakýho Itala, po chvíli jsem si uvědomil, že čtu dvojníka Marquéze, který frčí ty stejný ingredience: městečko, divný lidi, starosta, kněz, nemluvnej hrdina co chodí od baráku k baráku a tajemství, který má kořeny hluboko v lidství, cti a vášni. Pomalu se tak rozplétá antický příběh lásky, protože tehdy ještě měli Italové raději brunetky než pizzu, a za chvilku tu máme love story jak parmezán, která potvrzuje rčení "za vším hledej ženu." To mimochodem občas dělám, když jsem o víkendu dost nadrženej, ale i když odsunu ledničku nebo gauč, tak za ním žena nikdy není.

Celkově tak tři bludišťáci.