Lupiči mrtvol
Jan Zábrana , * antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17098/bmid_lupici-mrtvol-yeh-17098.jpg
4
192
192
Napsat dobrý horor – hrůzostrašnou povídku – není tak snadné. I v tomto literárním druhu je jen několik opravdu velkých mistrů, třebaže se lidé odjakživa s oblibou nechávali děsit četbou. Motivy a situace typické pro horrory lze najít už v pohádkách, ve staré čínské literatuře i v antické próze. Oč jde? O zježené vlasy a husí kůži na zádech – jistě; především ale o děs z neznáma, nepoznatelna, nevyslovitelna. Vnější kulisy mohou být nejrůznější: nevinná meluzína hvízdající v komíně, jež náhle připomene lidský pláč; světla či zvuky v opuštěném zámku; upíři, staletí čekající na čerstvou lidskou krev; nedobrovolná izolace v pokoji šílence; souboj vyčerpaného člověka s hladovou krysou na pustém ostrůvku; převtělení vlkodlaci a hydry; přízračné výpravy na opuštěné hřbitovy; danajské dary zlověstných příchozích z minula či budoucna; hlasy dávno mrtvých Stačí jen otevřít tuto knihu a hned budete vědět v čem spočívá kouzlo horroru... 11-004-70... celý text
Přidat komentář
Ačkoli jsem tuto sbírku díky čtivosti obsahu proletěl za jediné odpoledne, většina povídek se mi v hlavě nejspíš neusadí. Výjimku tvoří akorát Biercova cynická "Jedné letní noci", děsivě stručná Buninova "Strašná povídka", filozofická "Dáma v zrcadle" od Woolfové, Waughův "Muž, který měl rád Dickense" a Lanelaanova "Moucha" (ta hlavně díky filmu z roku 1958, který jsem viděl z dětství). Nemyslím, že by pokulhávala kvalita výběru, spíš se mi tahle antologie úplně netrefila do vkusu
Pro mě byly výhrou povídky Raye Bradburyho - nezapomenutelný Vítr. Výběr se mi začal líbit až za polovinou. Povídky jako Muž, který měl rád Dickense, Emisar, Kostlivec, Moucha aj.
S nějvětší pravděpodobností jedna ze tří nejlepších horrorových knih vydaných v českém jazyce. Tam se dostala možná ani ne tak samotnou kvalitou povídek (ta je trošku rozkolísaná), ale hlavně přístupem editora Jana Zábrany, projevující se jak výborným a citování hodných pasáží plným tématickým úvodem, ale i jednotlivými medailonky k autorům a jejich povídkám, kde se dozvíme něco jak o autorovi, tak i jeho povídce, nebo povídkách. V tomhle ohledu snad až unikátní a ojedinělá práce (srovnatelná a možná i o kus vepředu, s Hlasem krve). Zábrana nešel zcela na jistotu, kromě klasiků žánru (Poe, Bierce, Lovecraft, Bradbury - o jehož kvalitách a výsostném postavení na nejčelnějším trůnu horrorového povídkového žánru svědčí například fakt, že on jediný má v antologii celé tři povídky - Dahl) se poohlédl i po autorech a autorkách a pracích, které s horrorovým žánrem nejsou spojováni/y tak často (Maupassant, Stevenson) nebo prakticky vůbec (Virginia Woolf, Faulkner, Malaparte). Nalezneme zde tak povídky naprosto grandiózní, čelní představitelky daného formátu a žánru: Jedné letní noci, Sredni Vaštar, Vítr, Kostlivec, Skopec na porážku, Pán z Prahy, Lidé od vedle, Moucha. Naleznete zde povídky stojící na pointách, které vás rozsekají na maděru: Malý svět Lewise Stillmana, Růže pro Emilii. A pak povídky od autorů, které vás dostanou nečekaně: Černý vítr, Dáma v zrcadle: Odraz. Ale i klasické lepší průměry. Lupiči mrtvol, Hrůzný stařec, Strašná povídka, Berenice. Pro ctitele a ctitelky žánru, milovníky a milovnice krátkých povídek, milce a milkyně mrazení a ultimátních point doslova povinnost. Tohle pohladí na duši.
Mě se tyhle starší hororové sbírky prostě líbí. I když se některé povídky opakují v Tiché hrůze a Stráž u mrtvého. Oceňuji kratičké předmluvy k autorovi a jeho dílu. Rozhodně doporučuji.
Famózní antologie, samozřejmě. Maje ji teď vytaženou z knihovny a položenou titulní stranou dolů, až po letech jsem si všiml, jak zajímavý text – upoutávku na další svazek Kobry – má na zadní straně! „Tvar prsů Marťanek byl tak svůdný, že kuchař se nezdržel, aby si nedovolil k vedle sedící Martance jistou neslušnost. Vzápětí uškubl a tvář se mu zkřivila bolestí. Dostal silnou elektrickou ránu, neboť se dotkl místa, které mělo vysoký elektrický potenciál. Nezpůsobný kuchařův kousek vzbudil všeobecnou zvědavost po vnitřním zařízení tohoto ústrojí Marťanů. Jedna odsunula jemný šat na prsou a podala vysvětlení: Na místě bradavek byly kuličky, konduktory, z nichž jeden se akumulátorem (jenž právě tvořil prs) nabíjel na vysoký kladný“.
Táto antologia sa mi dosť páčila. Je to výber poviedok autorov zvučného mena z konca 19. a začiatku 20. st., ktorí sa primárne na horor zväčša neorientovali. Poviedky nie sú žiadny brak, ale sú písané veľmi dobre, napätie narastá a pointa sa nachádza vždy až v závere. Jasný dôkaz, že to čo robí horor hororom nie sú potoky krvy a množstvo upírov, zombies a podobných oblúd. Napätie sa dá vygradovať aj dobrým textom. Najviac ma dostala poviedka od Ray Bradburyho - Vítr a scifi/horor príbeh od Wiliama Nolana - Malý svět Levisa Stillmana. Niektoré poviedky sa mi zdali trochu slabšie, preto nehodnotím maximálnym počtom bodov.
Obsahuje vůbec to nejlepší a nejděsivější - kratičkou povídku Buninovu, příznačně nazvanou Strašná povídka. Za pozornost jistě stojí i audio podoba celé antologie.
Po Korbařově Tiché hrůze druhá nejlepší u nás vydaná horrorová antologie.
(Vrcholy: např. Nolanův Malý svět Lewise Stillmana nebo Langelaanova Moucha.)
Část díla
Berenice
1835
Černý vítr
1950
Dáma v zrcadle: odraz
1929
Emisar
1947
Hrůzný stařec
1921
Doporučuji všem fanouškům hororových povídek.