Lupiči mrtvol
Jan Zábrana , * antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17098/bmid_lupici-mrtvol-yeh-17098.jpg
4
191
191
Napsat dobrý horor – hrůzostrašnou povídku – není tak snadné. I v tomto literárním druhu je jen několik opravdu velkých mistrů, třebaže se lidé odjakživa s oblibou nechávali děsit četbou. Motivy a situace typické pro horrory lze najít už v pohádkách, ve staré čínské literatuře i v antické próze. Oč jde? O zježené vlasy a husí kůži na zádech – jistě; především ale o děs z neznáma, nepoznatelna, nevyslovitelna. Vnější kulisy mohou být nejrůznější: nevinná meluzína hvízdající v komíně, jež náhle připomene lidský pláč; světla či zvuky v opuštěném zámku; upíři, staletí čekající na čerstvou lidskou krev; nedobrovolná izolace v pokoji šílence; souboj vyčerpaného člověka s hladovou krysou na pustém ostrůvku; převtělení vlkodlaci a hydry; přízračné výpravy na opuštěné hřbitovy; danajské dary zlověstných příchozích z minula či budoucna; hlasy dávno mrtvých Stačí jen otevřít tuto knihu a hned budete vědět v čem spočívá kouzlo horroru... 11-004-70... celý text
Přidat komentář
Příjemný poslech starších hororových povídek. Asi nejvíce se mi líbila povídka Lupiči mrtvol, Zločincova ruka, Moucha a i Skopec na porážku. Některé byly průměrné, jen pár mě nebavilo.
Každá prednesená povídka má své určité kouzlo. Výběr je vskutku výtečný, ale abych tak řekl, pro mnoho lidí v současné době psáno jazykem kostrbatym a archaickým. Mě se to v podstatě líbilo, taková retro horror night.
Přes padesát let stará antalogie povídek autorů horrorové literatury neztrácí především pro starší příznivce tohoto typu literatury své kouzlo. Plusem jsou i uvedené medailonky autorů.
Další výběr autorů strašidelných povídek, který nesměl chybět v mojí knihovně. Líbí se mi, že i tato kniha obsahuje medailónky jednotlivých autorů. Nejstarší povídka je z roku 1835, nejmladší z roku 1957 a každá má své osobité strašidelné kouzlo.
Za mě teda pecka. Já jsem na tyhle povídky takový úchyláček, mně se to líbí. Hltala jsem knihu jak ve škole pod lavicí tak doma pod peřinou s rozsvícenou baterkou. Úžasný čtení a prima mrazivé ťapání po zádech.
Teda, poslouchat povídky byla někdy trochu otrava - skoro aby si člověk někdy udělal zacházku, aby po cestě pěšky tam či onam stihl povídku doposlouchat celou.
Nejvíce mě zaujaly povídky:
- Berenice (Poe) (i na několikáté přečtení/poslechnutí mě fascinuje a vždycky si vzpomenu, jak jsem ji na gymplu četla při referátu o Poeových povídkách)
- Vítr, Kostlivec (Bradbury)
- Malý svět Lewise Stillmana (Nolan)
- Skopec na porážku (Dahl)
- Moucha (Langelaan)
Knihu jsem našla kdysi jako náctilená jako poklad na chatě a nešlo se od ní odtrhnout. Nyní po letech jsem se k ní dostala znovu a opět spokojenost. Dokonce taková, že jsem si jeden výtisk pořídila do své knihovny. Relikvie musí zůstat zachována tam, kde byla nalezena.. Určitě doporučuji mít tuto záležitost ve vlastní knihovně, naleznete zde kromě krátkých povídek i krátké povídání o spisovatelích a na začátku nechybí ani pojednání o tom, co by měl a neměl ryzí horor obsahovat.
Lupiče mrtvol považuji za jednu z nejkvalitnějších horrorových antologií vydaných v českém jazyce. Editor odvedl perfektní práci a současně jako překladatel měl úžasný jazykový cit. V mém pomyslném žebříčku sice bude na třetím místě za Hlasem krve a Tichou hrůzou, ale to vůbec nevadí. Proč až třetí? Jsou zařazeny i povídky slabší. Nicméně, když srovnáváte s Mouchou, Sredni Vaštarem nebo Emisarem, bude se vždy něco zdát jako slabší.
Recenzi na knihu najdete na mém bookstagramu, odkaz na něj mám v profilu.
Další z velmi kvalitních sbírek hororů, ačkoliv kvalit Tiché hrůzy a Hlasu krve nedosahuje. Mezi nejlepší povídky v knize patří Moucha, Muž, který měl rád Dickense, povídky od R. Bradburyho nebo Malý svět Lewise Stillmana.
Musim rict ze tenhle vyber je na svoji dobu sice kvalitni ale nektere zastoupeni od top autoru hororu jakym je Poe nebo Lovecraft sou tu vybrany opravdu ty nejslabsi dila od obou mistru.Take nechapu ze oba takovy velikani tu byli zastoupeni kazdy pouze jednou povidkou to opravdu celou antologii dost srazi...Z cele antologie tu pro me kraluji tri autori.Prvnim z nich je Ambrose Bierse.Druhym a nejlepsim v teto antologii a hned se tremi pribehy je Ray Bradbury.Povidka Vitr a Emisar sou mistrovska dila a nemene kvalitni je i Kostlivec.No a posledni kultovni je Langelaanova Moucha ktera to cele uzavira.Povidky ostatnich autoru zde povazuji spis za prumerne.A hororova povidka ktera ve vas nezustane a nezanecha zadne stopy je opravdu k nicemu..
Povedená antologie, jako nejlepší hodnotím povídky od Bradburyho a povídku Muž, který měl rád Dickense.
Lupiči mrtvol je kultovní, téměř padesát let stará knížka, kterou by měl mít každý milovník počátků hororové literatury na poličce vedle podobně laděných antologií, jako jsou Tichá hrůza a Rej upírů. Některé povídky se mi líbily více, jiné méně. Za absolutně nejlepší považuji povídku Berenice. Kladně hodnotím svižně napsané medailonky autorů.
Vynikajúci výber hororových poviedok, ktorý mi odporučila pani v antikvariáte, ktorej ďakujem. Samozrejme, ako v každej zbierke, aj tu sa nájde pár slabších kúskov, ale myslím, že je to individuálna záležitosť. Pomer poviedok dobrých ku zlým je 7:1 (podľa môjho skromného názoru).
Odposlechnuto v audio podobě. A jsem nadšená.
Po dlouhé době ve mně něco vyvolalo pocit děsu. Povídka "Emisar," - tedy její konec. Očekávané, ale přeci :).
U filmových hororů se nebojím, neděsí mě zombíci a různé divné zrůdy. Mám ráda chladné prstíky neurčitosti, které mi škrábou záda pozdě v noci. A divné zvuky za oknem, které jsem právě zavřela.
Nebo ne?
A pach hlíny, kterou domů donese pes. Kdeže pes, kde by se vzal :)...
Geniální nápad měl "Kostlivec." Takhle by mě vážně vůbec nikdy nenapadlo uvažovat. A přitom je to jasné jak facka :).
U "Malého světa L.S" všechny děsí rozuzlení. Mně ne. I když se vyjeví až na konci a čtenář by měl být zaskočen a zhnusen, ta situace vychází z reálného základu. Takhle nějak by to dopadlo. To není děsivé, snad jen důvod k tomu. Ale důsledek události, která konec způsobila, je v podstatě logický. Vždyť jak jinak by to mohlo dopadnout...?
Některé kousky už jsem znala, ale přesto bylo skvělé si je opět připomenout.
"Černý vítr," který údajně do sbírky nepatří? Tedy ani editor si to nemyslel. To téma je tak silné, že zasahuje do všech žánrů a bude to dělat napořád. Určitě si od autora, nejen této povídky, ještě něco přečtu.
Poslechl jsem si jako audioknihu... Výběr povídek sympatický, odpovídající době. Krátké anotace k jednotlivým autorů také dobré. A povídky, které z hlavy asi dlouho nedostanu: Moucha, Černý vítr, Berenice a kvůli pointě Malý svět Louise Stillmanna.
Abych pravdu řekl, nejvíc mě na tomto sborníku zklamaly povídky slavných a klasických autorů, jako je Lovecraft, nebo Poe. Ale celkově většina kusů v téhle sbírce je velmi podprůměrná. Do kontrastu s tímto faktem pak jdou malé kapitolky, ve kterých je představen vždy ten autor, jehož povídka právě následuje. Tyto "entré" jsou velmi povedeným prvkem knihy - dost se o daném spisovateli dozvíte a je vám ve zkratce přiblížen i jeho život, povaha, kariéra a přemýšlení, což vás velmi příjemně připraví a navnadí na povídku samotnou. Což už ovšem tak skvělé není, je skutečnost, že tyto představovačky často vyžvaní část a nebo celou pointu dané povídky.
A jednoduchá a většinou okamžitě velmi snadno předvídatelná pointa je často to jediné, co zde zastoupené povídky mají. Ve výše zmíněných představovacích úvodech jsou téměř vždy spisovatelé vylíčení jako neohrožení, prudce geniální klasici hororové literatury s obrovským talentem, unikátním přístupem a geniální slohotvorností a zároveň jako velké osobnosti žánru, a jejich povídky jako vysoce ceněná, výsostná a špičková díla kvalitní světové literatury, jenž jsou velmi na výši. ...tak jako sorry, ale na tuhle hru vám fakt nepřistoupím.
Téměř všechno v téhle knize je totiž laciný a dost špatný brak toho nejhrubšího zrna. Už prvním zarážejícím faktem je, že téměř žádná povídka ve vás nevzbudí ani náznak děsu, strachu, ba dokonce vás ani nezachvátí svoji zneklidňující psychologií. A horor který neděsí, je jako hospoda, kde se nepije. Navíc příběhy ani nemají pořádný děj, většinou jsou docela zmatečné a hrají si na vyšší intelektuálno. Spoustu si jich ani nepamatuji, jak byly nudné a nezáživné. Většinou jsem celou dobu jen čekal na předem jasně danou pointu, která samozřejmě přišla. Jako fakt nevím, jak je možné, že takovýhle nenápaditý, béčkový a laciný škvár je hodnocen jako výsostná klasická literatura, když mnohem propracovanější, silnější, nápaditější a děsivější horory jsou dnes kategorizovány jako jednoznačné braky.
Ovšem není zde všechno tak špatně. Některé povídky se mi aspoň dobře četly a čas při nich docela fajnově ubíhal i přesto, že bylo nad slunce jasné, jak se jejich zápletka vyvine i to, jak dopadnou. Dobrým příkladem jsou třeba povídky "Moucha", "Muž, který měl rád Dickense" a potom třeba "Vítr", které většinou obsahovaly alespoň nějaký nápaditý základ a příjemně se četly. Pravděpodobně mi i uvíznou na nějakou dobu v hlavě a to zas není tak málo.
Celkově bych asi - mimo již výše zmíněné - nejvíce vyzdvihl díla Raye Bradburyho (který vlastně ani není kmenovým tvůrcem hororů, ale pohybuje se spíše ve vodách sci-fi) a poté i jeho spisovatelských učňů a následníků, jejichž jména si žel nepamatuji.
Průkopnická antologie světového horroru, pro můj budoucí literární a filmový vkus velice formativní. Děkuji editorovi Janu Zábranovi, že mi tehdy před X lety umožnil seznámit se s H.P.Lovecraftem, ochutnat temnější stránku Raye Bradburyho a také přečíst si drsný válečný román Curzia Malaparteho, který by mě bez zde obsaženého úryvku s názvem Černý vítr asi těžko kdy napadlo vyhledat.
A Langellanova Moucha jako ikonický bonbónek nakonec... ó díky, díky, díky!!!
Štítky knihy
povídky hororové povídky antologie hororu
Část díla
- Berenice 1835
- Černý vítr 1950
- Dáma v zrcadle: odraz 1929
- Emisar 1947
- Hrůzný stařec 1921
Fajnová víkendovka ve společnosti výběru z hororu. Klasika, která nikdy nezklame. Mám ráda i ty starší kousky, mají v sobě určité kouzlo. Tohle nejsou ty prvoplánové lekačky, kde lítají nožičky, ručičky, hlavičky a chrstají litry krve, jaké dneska často plodí moderní autoři.