Lvíče

Kniha je napsaná se správnou dávkou chytré ironie. Je zábavná, vysmívající se mj. tehdejšímu fungování v nakladatelstvích. Bravurně jsou tu popsané mezilidské vztahy a motivace. Konec je přímo skvělý a i za něj pátá hvězdička.

Lvíče je vůbec první Škvoreckého knihou, co jsem četl. Nadchl mě správně ironický styl vyprávění, dobře vygradovaná zápletka a nesmírně vtipně parodovaná realita socialistické cenzury (pardon, tiskového dozoru :)

Pro druhé čtení po asi pětadvaceti letech jsem si vzal autorem revidované vydání, kde už chybí podtitul "koncové detektivní melodrama" a není tu ani obligátní tvrzení, že podoba v románu vystupujících postav s osobami skutečnými je čistě náhodná. Naopak, Škvorecký v doslovu přiznává, že všechny postavy měly své skutečné předobrazy. A mě strašně štve, že nevím, kdo je kdo. Kromě šéfa, jímž je Jan Pilař, a kromě Kopance, jímž je zřejmě Škvorecký sám. Ale to je jediná věc, která mi po přečtení vadí. Na knize jsem si znova pošmáknul, je to opravdu kvalitní literatura, Škvorecký uměl psát zároveň pro literární kritiky i pro běžného konzumenta, samozřejmě inteligentnějšího. Je to umění a zábava zároveň.

Škvorecký mě prostě ne a nebere, nevím proč - snad že mě nezajímají milostné zápletky?; ve Lvíčeti mne zaujalo prostředí nakladatelství, nikoli však milostná ani detektivní linka

(audiokniha) I přesto, že mne moc nebavil děj okolo nakladatelství, tak flirtování se slečnou Stříbrnou a detektivní zápletka, kterou jsem ani nečekal, to vytáhly na 5*

Tohle byla velká paráda :) Taky jsem z Nuslí... Asi vyrazím hledat ulici 19.listopadu :) Skvěle napsaná a vypointovana kniha. A atmosfera "liberalizace" za vlády Novotného je vykreslena také moc hezky a přitom jakoby mimochodem. (Ale ten závěrečný twist zas tak překvapivý není, pachatele i motiv jsem odhalil ještě před zločinem - a překvapivě mi to vůbec nebránilo užít si pointu, skutečně krásná práce :) )

Autor zobrazil standardní proces cenzurní práce v nesvobodné společnosti v nakladatelství počátku 60. let: 1. autocenzura uvnitř nakladatelství (šéf a jeho lidé), 2. dohled vyššího cenzora ("soudruh Král je vždycky dobře informovaný") a 3. internacionální linii určující mýtický "kritik Nikolajev". Sám autor v doslovu přiznává, že obdoba popisované cenzury ve všech 3. stupních se nám dnes vrací pod názvem "politically correct" psaní (a to nezažil eskalaci posledních let).
K tomu autor přibalil tajemný příběh, ve kterém od začátku cítíme, že je zde něco podezřelého. Vše prodáváno s mistrným jazykem, ne nadarmo je to celosvětově jedna z nejvydávanějších autorových knih.

Četba k maturitě. Nic ve mě nezanechala.

Parádní počtení, Škvoreckého styl mi sedne, radost číst. Pro mě zas tolik nepředvídatelné nebylo, holt má dětská obliba Hříchů pro pátera Knoxe přinesla ovoce :)

Trochu pomalý příběh, zpočátku jsem hledala jeho smysl. Ale konec je skvělý a nepředvídatelný.

Od začátku mě zajímalo, v čem je háček a kde je schované lvíče. Zlom v ději mě opravdu překvapil, nečekala jsem to. Krůček vedle, malá chybka a lvíče je lapeno! No každopádně krásná myšlenka a hra se slovy. Krása, zábava a milostné pletky - to je prostě Škvorecký!

Pomalejší rozjezd, ale závěr a rozuzlení přihodilo jednu hvězdičku na misky vah :)

Kniha sa dobre čítala rovnako ako v 16 tich, iba situácie som videla iným pohľadom. Krásny portrét menej ctižiadostivého ale úspešného za každú cenu.