Môj priateľ Ježiš
Lars Husum
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/312609/bmid_m-j-priatel-jezis-kmM-312609.jpg
4
127
127
Čo by ste urobili, keby sa u vás doma nečakane zjavil Ježiš? Nikolaj neváhal ani sekundu a ovalil ho ťažkým popolníkom, ale návštevník sa aj po takej silnej rane dokázal udržať na nohách. Prišiel mu totiž pomôcť, lebo Nikolaj sa dostal na krivé chodníčky. Po smrti matky, slávnej popovej hviezdy Grith Okholmovej, ostala zmätenému pubertiakovi iba staršia sestra Sos. Nikolaj sa na ňu priam chorobne naviazal, neznáša jej priateľov motorkárov a jedného dňa ju svojimi brutálnymi činmi doženie do samovraždy. Zrazu zostane sám ako prst, až kým ho uprostred noci nenavštívil starší zarastený chlapík v sandáloch. Je tento Ježiš len jeho fantázia, motorkár, alebo je naozaj Boží syn? Tak či onak, Nikolajova premena sa môže začať.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
Mit venskab med Jesus Kristus, 2008
více info...
Přidat komentář
No, z anotácie a komentárov som nadobudla dojem, že má ísť o niečo vtipného. Ono mi to ale vôbec srandovné neprišlo, ani tragikomické, ani čiernohumorné. Vlastne to je veľmi nešťastný príbeh. Toľko smrti, nešťastných náhod, hlúpych činov, divných ľudských pováh a nečakaných rozhodnutí pokope, z toho mi zábava na zasmiatie príliš nevychádza. Dokonca i ten Ježiš sa tu vyskytuje skôr len tak mimochodom, než že by (okrem jedného zázraku v závere) nejako zvlášť zasahoval do deja. Názov knihy je teda mierne zavádzajúci. Napriek tomu nevravím, že je to zlé, ak nečakáte veselé rozprávanie o napravenom neveriacom Tomášovi. Hlavného hrdinu budete ľutovať, neznášať, držať mu palce aj posielať ho do pekla. Všetko z toho si zaslúži.
Ze začátku mi kniha přišla brutální, což jsem nečekala, ale v druhé polovině byla kniha úplně odlišná od té první.
Kniha byla čtivá, příběh byl zajímavý a originální, ale z konce jsem byla dost zmatená a řekla bych, že mi na něm něco vadí.
Tak čekala jsem větší odvaz a větší zapojení Ježíše, ale úplně pitomé to nebylo. Spíš mi to připomínalo zpověď u psychiatra. ;-) První půlka sice dost drsná, ale popisovaná věcně, takže se to dá, druhá lepší, ale ten konec... A humor jsem hledala marně. Teda jo, pár situací bylo, dá se říct, vtipných, ale že bych se smála, to teda ne.
Půjčené knize na zuby nehleď, říká se. Dostala se ke mně aniž bych se o ni prosil, přečetl a tak tedy zhodnotím. Jistý duch homosexuality a zvrácenosti do jisté míry prostupuje celým dějem. Nemůžu říci, že by mě děj nějak vysloveně bavil, ale byl jsem zvědav, jak to celé dopadne. Ano, bylo ti zvláštní, ale na 5* u mě ne.
Tuhle knížku jsem původně nechtěla číst, neměla jsem náladu na náboženskou knížku. Ale našla jsem si na netu ukázku a první dvě stránky z knížky mě přesvědčily, že to určitě není náboženský příběh. Jasný, Ježíš tam má svojí roli, ale nikomu se nevnucuje. Nikolaj je sympatický mladík, který měl akorát svojí sestru, jí miluje, nechce se o ní dělit. Knížka mě pobavila ale i rozplakala, jednou jsem brečela štěstím a jednou smutkem, ale celkově ve mě zanechala příjemný pocit, že vlastně bychom se měli všichni mít rádi, naučit se odpouštět (to je možná tím Ježíšem). Je to spíše psychologický humorný román, ale zatraceně dobrej! Tuhle knížku budu doporučovat a opravdu jí můžu doporučit, a to jsem odběhla od svého oblíbeného žánru - brutalit a vražd.
Když jsem četla anotaci, kniha se jevila jako humorná, plná vtipu, jenže v knize jsem humor prakticky nenašla. Naopak! Kniha byla silnědepresivní, některé pasáže velmi brutální. Přesto nemohu knihu hodnotit záporně. Náhled do psychiky postav, jejich životní problémy, to všechno bylo zajímavé.
Ani zdaleka to není kniha, jakou jsem očekávala, ale zároveň to nebylo zklamání.
Tohle bylo vážně blbý a ani hora nablblých eskapád hlavního (anti)hrdiny to nezachránila, nezasmála jsem se ani jednou, čemu proboha... Tomu, že Ježíš zasahuje jako deus ex machina? To je trochu málo. Postavy jsou prostě pohybující se figurky, všechno působí nevěrohodně, navíc je to nudné. Jednu hvězdu dávám za vložené "články z tisku", to je asi jediný nápad. A celkem pěkná obálka.
Tohle byla strašná nuda. Ne upřímně. Čekala sem od té knihy, že to buď bude strašnej úlet a nebo naopak strašné zklamání, ale rozhodně ne, že mě bude tak nudit. A to i ve chvílích, kdy se tam něco děje.
Čteme o klukovi, kterej je strašně sobecký hovado bez jakékoliv dobré vlastnosti. Mám pocit, že ten kluk snad ani žádnou vlastnost nemá. Teda pokud za vlastnost neberete sraní na ostatní lidi, dokud se vám nezjeví Ježíš a vy ho začnete poslouchat jen protože vlastně nemáte co jiného na práci. A tohle je na tom asi ten kámen úrazu. Nikolaj je prostě kluk ke kterému si nenajdete cestu a který nám vykládá příběh prostý jakýhkoliv emocí a cílů, protože každá postava musí mít cíl, který ji někam pohání. I kdyby to měl být jen čtvereček čokolády. A to mi tady prostě chybí. Hlavní hrdina se potácí celou první půlku knihy od ničeho k ničemu a ve druhé půlce sice cíl má, ale ten na mě působí jakoby ani nebyl jeho. A navíc když se s hrdinou nezžijete v první půlce knihy, tak v té druhé asi těžko, že?
A nějak plastické nejsou ani ostatní postavy, které jsou buď jen ploše dobré, nebo ploše zlé a buď jsou v příběhu proto, aby kopaly za team Nikolaj, nebo proto, aby mu ničili život (a takové jsou jen dvě) a vlastně pokud neplní jednu z těchto úloh, tak vlastně ani nemají co na práci.
Co k této knize říct? Lepší asi je přečíst si ji. 4 hlavní kapitoly, každá se ubírá svým směrem a končí dost neslavně.
Za mě ne moc vtipné, ale spíš takové hrubé až seversky chladné. Ale celkově to do sebe zapadá a čte se dobře.
Jen toho násilí bylo trochu moc a ten konec byl dost tvrdý.
Nebude úplně jednoduché slovy popsat pocity z této knihy. Obsahuje 4 části. Prozatím vynechám první a zhodnotí zbylé 3. Zajímavý příběh obsahující čekané a mnohem častěji nečekané obraty a zvraty. Čte se dobře, plynule. Autor doplňuje strasti hlavní postavy vtipnýma pasážema, které Vás donutí se nahlas a od srdce zasmát. Skvěle tím vyváží první část, která je plná brutality, čtenářova znechucení nad hlavní postavou (dost často bych nejradši Nikolajovi dala pěstí, svázala do kozelce a nechala ho hynout uprostřed pustiny za zvěrstva, která páchal). Žel Bohu, první část je zásadní pro celý příběh knihy.
Příchod Ježíše jsem napjatě očekávala. Nejen kvůli tomu, aby se Nikolaj přestal chovat jako naprostý kr***n, nejvíce mě zajímalo, jak bude do příběhu zakomponovaný a jaký vlastně podle autora bude.
Pro mě zajímavá kniha, kterou si určitě časem znovu přečtu. Rozhodně jí nedoporučím nikomu, kdo nezvládne číst o násilí, nespravedlnosti a dalších různých odpornostech.
V knize do sebe vše skvěle zapadá a jako celek je skvělá.
Larse Husuma jsem zažila na Světě knihy. Podle povídání jsem čekala asi větší úlet :-)
Nevím proč si autor myslí, že první dějství je to nejvtipnější co kdy napsal. Rozhodně s ním nesouhlasím.
Jestli jsem v knihách a jejich příbězích na něco zatížený, pak je to popis postav. V této knize postavy normálně tancují po stránkách v celé své nahotě! Autor bravurně odkrývá jejich vlastnosti, a to bez jakýchkoliv vytáček. Dobré i ty temnější. Je to seversky drsné, ale zároveň dánsky milé a šťastné. Přečteno ihned. A brzy znovu.
Příběh mě spíš bolel. Přitom černý humor mám ráda, jenže tohle... prostě smutek, smutek a bolest.
Tak tohle byla hooodně zvláštní kniha s hooodně zvláštním druhem humoru. Ten je zpočátku prezentován dosti zvrhlým způsobem, takže čtení první části provázejí pocity zhnusení a deprese, které jsou na čtenáře doslova chrstnuty od prvního řádku. Další část získává optimističtější ráz, jenž s otáčejícími stránkami získává na intenzitě. Konec má snad jakýsi happy end, ovšem s určitým "ale"... Nicméně jistá chlípnost, surovost a primitivnost je vpašována do celého příběhu, což bylo snad i autorovým záměrem, protože díky tomu se mu podařilo vzbudit ve čtenáři hodně divoké emoce. A knížka, která dokáže vyvolat jakékoli emoce tak silným způsobem, je dobře napsaná...
Tak trošku zvláštní kousek, alespoň pro mě. Ne snad kvůli příběhu samotnému, ale kvůli vývoji vztahu já a hlavní postava. Zpočátku jsem ho vážně nesnášela, ale postupem času mi začínal Nikolaj být víc sympatický, ke konci jsem ho měla i ráda. Celkově si cením knih, které ve mně dokáží vyvolat silné emoce, ať už negativní či pozitivní, a to tahle zvládla dobře. Jen jsem doteď přesvědčená o tom, že té knize, resp. konci knihy chybí tak půl strany.
Četla jsem asi před rokem a kdybych měla říct, o čemže přesně to bylo, tak bych dala jen takový hodně obecný popis, co se týká děje.
Co se týká zpracování – vím, že v některých prvcích jsem shledávala určitou podobu (možná spíš snahu o napodobení?) s těmi z Muže jménem Ove: styl názvu knihy, negativní hrdina se změní o 100%, záchranná a živelná ženská hrdinka, obecný jazyk,...
K dobru - bylo to napsané čtivým stylem, obsahovalo (pro mě) překvapivé zvraty, dojetí, napětí, vedlo k úvahám.
Ale je fakt, že sympatie k hlavnímu hrdinovi nevydolujete a proto vás to nepřiměje přečíst si to znovu.
Módní vlna severských knih s sebou přináší kromě skvostů i to, o by možná raději nemělo opouštět rodný prostor. Nejspíš nemám dostatečné buňky pro "severno", protože na hlavní postavě emočního kripla, který si svou deprivaci léčí agresí nejtěžšího kalibru (kopání dětí do hlavy, absolutní neschopnost navazovat normální sociální vazby, oidipovský komplex směřovaný na sestru (jde to vůbec? Nebo se tomu pak říká jinak?) zmlácení přítelkyně do bezvědomí, dohnání oné milované sestry až na samotný okraj útesu a možná ještě dál - a to vše vědomě a místy i cíleně), nevidím absolutně nic vtipnýho. Stejně tak nevidím nic vtipnýho na ponižování, využívání a zneužívání ostatních, zvracení, další vlně násilí, útěcích a primitivních popisech primitivního sexu.
Ježíš se v knize jen mihne, ale to by vůbec nevadilo, kdyby to nebyly jediné scény, které jsou aspoň trochu zábavné.
Zbytek je jen lacině napsaný obal, který asi chtěl sdělit něco většího a hlubšího, ale pro mě teda nefunguje na tolika frontách, že je nebudu ani vyjmenovávat, protože bych na něco stoprocentně zapomněla. Když jste totiž agresivní kretén, je fuk, jak moc se pak kajete - v normálním světě, za nějž se ten v románu popisovaný vydává, totiž některý věci holt vrátit nejdou a tvářit se, že když slyším hlasy mrtvých, neznamená to, že je nemám na svědomí, a když nacpu někomu do postele jinou ženskou, je zapomenuta ta předchozí, již máte na svědomí (atd. atd.), je buď krajně naivní nebo prostě rovnou pitomý.
Na knížce je nakonec opravdu dobrý jen ten přebal a překlad.
A to mi teda fakt nestačí.
Môj priateľ Ježiš
Knihu jsem dočetl s rozporuplnými pocity. Místy mě dej bavil, místy mi to přišlo pořádně přitažené za vlasy a nepochopitelné jednání postav mě nutilo klepat si na čelo. Chvílemi jsem chtěl knížku odložit, pak se k ní zase po pár minutách vrátil. Příběh nebyl špatný, ale ani vynikající. Zajímavé dílo z dánské literatury. Nakonec hodnotím tak, že mě to ani nevystřelilo do vesmíru,ani vyloženě nezklamalo. V knize se pořád něco děje, je to každopádně trochu uchylárna, ale sem tam jsem se i zasmál a a pobavil.