Môj priateľ tučniak
Tom Michell
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/288705/mid_m-j-priatel-tucniak-ans-288705.jpg
4
788
788
Tom Michell, mladý učiteľ angličtiny, zažíva v poperónovskej Argentíne nečakané dobrodružstvo. Nebolo to ale odvážne spoznávanie latinskoamerických krajín, na ktoré sa toľko tešil. Jeho život zmení smer, keď počas výletu v Uruguaji zachráni tučniaka špinavého od ropy a dechtu, ležiaceho na pobreží plnom mŕtvych vtákov. Očistí ho a chce ho vrátiť do mora, kam patrí. Tučniak s tým však nesúhlasí. V tom momente sa začína ich spoločná cesta. Keď sa vráti do školy s tučniakom, všetci sa o nich dozvedia a Juan Salvador sa dostane do centra pozornosti – bude z neho maskot školského tímu, dôverník domácej, spoluhostiteľ Tomových party a inštruktor plávania. Napriek ťažkým časom perónistickej vlády, hrozivej ekonomike a politickým bojom v Argentíne, Juan Salvador všetkých okolo seba rozveseľuje. Michell dal tučniakovi meno Juan Salvado, čo znamená zachránený – napokon sa však ukáže, že práve Juan Salvado zachránil Toma Michella.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , NoxiOriginální název:
The Penguin Lessons, 2015
více info...
Přidat komentář
Moc jsem nechápal, jak někomu může u knihy ukápnout slza. Po přečtení této knihy to už ale moc dobře vím! Krásné ilustrace, a o příběhu nemluvě. Jen bych ocenil více příhod s tučňákem. Popisování politických a ekonomických situací si mohl autor nechat třeba na svou další knížku, kde by zase řešil výhradně jenom tato témata. Celkový dojem z knihy mi to ale rozhodně nezkazilo.
Tenhle příběh by byl dobrý, kdyby rozsahem zabírál jednu stránku v nějakém přírodopisném magazínu pro děti, zbytek je totiž balast nijak s ním nesouvisející. Víte, co Toma Mitchella naučil tučňák? Naučil ho to, že i člověk bez talentu a schopností, když je trochu vypočítávý a umí brnknout na správnou strunu, dokáže vydělat peníze. Jedna hvězda je za to, že tenhle člověk, pokud je to pravda, zachránil nezbaběle život tučňákovi.
Zajímavý název, krásná obálka a ilustrace. To vše mě tak na knihu navnadilo......ale nedostalo se mi to, co jsem na základě toho všeho očekávala. Nevadil mi popis politické a ekonomické situace v Jižní Americe (naopak to bylo vítané), ale přesto bych si přála více příhod s tučňákem.
Příběh který neurazí, ale ani nenadchne.
Takove mile , a zaroven i poucne cteni. Dozvedela jsem se spoustu veci, jak o tucnacich, tak i o tehdejsi situaci v Argentinii. A pratelstvi cloveka se zviratkem, a je jedno, jestli je to kocka, pes, nebo treba tucnak, to se musi zalibit snad kazdemu.
Od knihy jsem měla větší očekávání. Začátek knihy byl poměrně poutavý, ale pak se autor spíše než na život s tučňákem zaměřuje na situaci v Jižní Americe v 70. letech a své vlastní cestování... což pro mě bylo trošku zklamáním. Čekala jsem více poznatků se života s tučňákem a jeho obohacení v životě autora. I přesto odpočinková, nenáročná a milá četba.
Neuvěřitelně milá, příjemná, poučná, objevná knížka. To jsem opravdu nečekala! A co mě zarazilo a nadchlo nejvíce: příběh sice vygradoval do předpokládaného konce, ale myšlenky autora, právě tím koncem vyvolané, inspirované, vybuzené byly tou nejkrásnější částí textu. Jeho slova v závěrečných kapitolkách dokázaly, že ten příběh nebyl marný a nicotný jako krátkodobá epizodka, ale naopak - měl na něj vlastně celoživotní formující vliv.
Kéž by každý človek byl nucen potkat "svého tučňáka", který by pro něj byl tolik inspirujícím a přinutil ho získat tolik nových znalostí, zážitků, dovedností, přátel ... (třeba čtenářka, která tuto knihu označila slovem "odpad" - ta by hodně potřebovala takový iniciační zážitek!).
Jediné, co mě rozladilo, byla neznalost ikonického díla 70. let - příběhu nazvaného Jonathan Livingston Racek od autora Richarda Bacha
(viz: https://www.databazeknih.cz/knihy/jonathan-livingston-racek-627) ze strany lidí, co jsou za vydání českého překladu odpovědni (překladatelka? redaktor? majitel vydavatelství?).
V češtině je nejenže mylně přisouzeno rackovo jméno autorovi, ale překlad kontextuálně vůbec nereflektuje, že Juan Salvador je vlastně pošpanělštěný variant Jonathana Livingstona, že právě při čtení jeho, Jonathanova příběhu Tom Mitchell našel jméno pro svého nalezence a díky tomu poznal, že si jej musí nechat (i paralela s Malým princem o tom, že jak jednou něčemu dáme jméno, připoutáme si to k sobě a jsme za to odpovědní - se přímo nabízí).
Osobitou hodnotu měly pro mne reálie z argentinské a uruguajské reality těch let.
Autorovi moc děkuji!
Moc pěkný příběh o životě s tučňákem v době Argentinské hospodářské krize. Popisuje zajímavé reálie. Moc mě pobavil.
„… Když jsme se po tučňákově seznamovací exkurzi po školním areálu vrátili do internátu, vyšel jsem po dvou schodech ke vstupním dveřím. Tučňák však narazil do prvního schodu, jako by si té překážky vůbec nevšiml. Odrazil se a sedl si na zadek. Zvedl jsem ho a odnesl dovnitř. Vždycky se rád nechal nosit a nijak se přitom nevzpíral a ani se nesnažil utéct. Jakmile jsme prošli vchodovými dveřmi, zase jsem ho postavil na zem. Můj byt se nacházel na vrcholu impozantního schodiště s masivními dřevěnými stupni. Začal jsem stoupat nahoru, pak jsem se zastavil a ohlédl se, co tučňák udělá. Opět naboural do spodního schodu, ale tentokrát si překážku pozorně prohlédl nejdřív jedním a pak druhým okem, až se nakonec zdálo, že pochopil. Bez dalších okolků se vrátil ke schodu a vymrštil se vzhůru a dopředu, takže dopadl na břicho na prvním stupni. Přitom se praštil do hlavy o další schod. Nenechal se odradit, vstal a vyskočil o schod výš. Tentokrát přistál na břiše šikmo přes schod, takže se mohl natáhnout jak dlouhý a široký a přitom se nebouchnout do hlavy. Okamžitě celý postup zopakoval a opět doskočil úhlopříčně, a tak mě následoval a cikcak se sunul vzhůru po schodech…“ (str. 84).
Přesně takhle postupoval i Tom Michell v první chvíli, když tučňáka našel a zachránil - nevěděl přesně, co dělat, ale bylo mu jasné, že něco udělat musí, a tak zkusil aspoň to, co v tu chvíli šlo. Všechno se pak odvíjelo jedno od druhého a učili se všichni - tučňák, Tom, jeho žáci... i čtenáři téhle milé knížky...
Nalákal mě zajímavý název spolu s moc hezkým přebalem knihy. No a obsah to všechno strčil do kapsy. To byl tak krásný příběh! Od začátku jsem si nemohla pomoct a měla jsem úsměv na tváři. Knížka krásně popisuje přátelství mezi tučňákem a jeho zachráncem, ukazuje, jak tak malý tvoreček mohl tak moc zasáhnout do životů jiných. Konec byl dojemný, ale celkově knížka opravdu zahřála u srdce. Moc se mi líbily cestopisné části i pasáže, které nám trochu lépe poodkryly politické poměry v Argentině v 70. letech. Knížka hrála taky velice nenásilně na ekologickou strunu a plusové body také přidává fakt, že je příběh podle skutečné události. Moc děkuji haki34 za odkaz na video. :)
,,Dnešní způsob života ilustruje lidskou schopnost uskutečnit dramatickou změnu za velice krátkou dobu. Přestože víme, že náš modus vivendi je neudržitelný, náš modus operandi zatím nebyl schopen zavést opatření potřebná k tomu, aby se populace volně žijících zvířat alespoň ustálila, natož zvýšila. Nevyvratitelným faktem je, že pokud se bankovní rezervy v Bance přírody vyčerpají, žádné množství peněz nás už nevytáhne z bryndy. "
A tahle myšlenka vystihuje celé poslání téhle krásné a dojemné knihy.
Občas mi přišlo, že se žánrem blíží i k cestopisu.
Krásná nenáročná kniha doplněná roztomilými ilustracemi. Autorův styl psaní se mi líbil, úžasně se to četlo. Mrzelo mě, že tohle netradiční přátelství mezi člověkem a tučňákem skončilo tak nečekaně a bez rozloučení. Zajímavé bylo i vyprávění o státních nepokojích a o penězích majících každý den jinou hodnotu.
Zamilovala jsem se do Juana Salvadora stejně tak jako do celé knihy. Krásný příběh o muži, který má za přítele tučňáka. A hlavně krásný příběh o tom, jak jedno zachráněné zvíře může změnit život desítkám lidí a pomoct jim v cestě za hledáním sama sebe. Děkuji autorovi za knihu, která si našla místo nejen v mé knihovně.
Kniha, kterou jsem měla přečtenou za pár hodin při opalování a před usínáním. :D
Kniha se mi moc líbila, ze začátku vypráví o učiteli, který zachrání jednoho tučňáka, později Juana Salvadora, Spasitele, z ropné skvrny. A toho tučňáka si zamiluje, stejně jako jeho okolí. :)
Přišlo mi to i trošku jako cestopis. A taky hlavně o tučňákovi. Já osobně bych knihu třeba zkrátila, třeba se mi nelíbilo vyprávění o "gaučích"? Teď přesně nevím, jak se jmenovali, a o tom, jak lovili krávy. A taky jak si nasprávno udělat k večeři pásovce. To fakt ne. Proto minus jedna hvězdička.
Nechala bych pouze příhody s tučňákem a klidně i ten cestopis! Jinak skvělé. :)
P.S. Tučňáka jsem si zamilovala i já.
P.P.S. To bylo podle skutečné události?
Nektere pasaze dost zdlouhave a nudne... Kdyby to bylo vypraveni ciste o vypraveci s tucnakem bylo by to pro me zajimavejsi. Ale to by kniha byla bohuzel polovicni...
Pozoruhodný příběh o člověku, přírodě, dobrodružství a mladické odvaze. Nečekejte však nic epického, pro mě to bylo spíše komorní vyprávění krátkého období autorova pobytu v Argentině, jeho osamostatnění a navázání velkého přátelství. Nad knihou jsem i dlouho po jejím dočtení přemýšlel a to především po té, kdy jsem zjistil, že se jednalo o skutečný příběh. Velice milé a pozitivní čtení. Díky za něj! PS: Musím také pochválit překlad!
Bohužela zklamání, čekala jsem asi víc. Chvílem jsem nevěděla, jestli čtu cestopis nebo příběh člověka a tučnáka. Kniha je zajímavá, ale mám pocit, že mohla být lepší. Čekala jsem, že to bude zajímavá kniha, na kterou jen ta nezapomenu, o které budu dlouho přemýšlet, ale bohužel se tak nestalo.
Štítky knihy
zfilmováno vzpomínky ochrana zvířat člověk a zvíře životní styl tučňáci britská literaturaAutorovy další knížky
| 2016 |  Co mě naučil tučňák |
| 2017 |  Zářivý anděl / Dívka, kterou jsi opustil / Druhý život / Co mě naučil tučňák |
Poslouchala jsem audioknihu a opravdu jsem si to užila. Bylo to milé, laskavé, poučné... Myslím, že pokud bych četla, tak by mě asi nebavily pasáže vykreslující politickou situaci, při poslouchání to však nevadilo. Příhody s tučňákem ale byly opravdu jedinečné.