Má veselá jitra
Ivan Klíma
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16138/bmid_ma-vesela-jitra-CRH-16138.png
4
264
264
Jedna z nejčtenějších knížek Ivana Klímy vznikala jako ironizujíci relax při práci na jeho stěžejním románu Soudce z milosti. Autor z chutí zpracoval s nadhledem sobě vlastním obyčejné i nezvyklé zážitky všedního dne v jednom týdnu.
Přidat komentář
krom jedné povídky (čtvrtek) se mi 6 ze 7 velice líbilo, krásná čeština, pohoda, vtip, příjemné počtení.. doporučuji
Kniha není zas tak špatná, ale jako porevoluční dítě mi některé věci asi nedocházely.
Ivan Klíma je právem jeden z nejlepších českých autorů a tato kniha to jen potvrzuje
Kniha byla často příjemně ironická k době, která ironická určitě ve skutečnosti nebyla...Klíma psát rozhodně umí, kniha je nenáročná, ale upoutá, zaujme. Jedná se o rychlé a příjemné čtení, místy vtipné.
Po letech nahlížím a pročítám tyhle povídky a uvědomuji si, že to či ono mi dříve unikalo, že tomu či onomu lépe rozumím.
To je výhoda, jak si uvědomuji, když se člověk něčemu déle věnuje, že to lépe chápe.
Tu kostru, tu odvykládá i na základní škole, a klidně i hodinu o ní bude mluvit, ale ty detaily, ty si vychutná časem.
Nejsou to stylizované povídky, jaké psal umně třeba Hrabal, jsou to chladné povídky, zápisky všedních dnů autora, který se potkal s takovými a onakými lidmi a nějak musel uživit rodinu.
Velmi vtipné povídky s erotickým nebo dobovým námětem. Pro mě příjemné první setkání s Ivanem Klímou.
Část díla
V neděli ráno (bláznovská povídka)
V pátek ráno (sanitářská povídka s vloženou povídkou do krabice)
V pondělí ráno (šmelinářská povídka)
V sobotu ráno (zlodějská povídka)
V úterý ráno (sentimentální povídka)
Autorovy další knížky
| 1990 | Má veselá jitra |
| 1990 | Láska & smetí |
| 2010 | Moje první lásky a jiné milostné povídky |
| 2009 | Moje šílené století |
| 1964 | Milenci na jednu noc |
Má veselá jitra jsou psaná lehkou rukou s nepřehlédnutelnou dávkou nadhledu. Způsob vyprávění dává tušit inspiraci u Karla Čapka a naopak je evidentní, u koho se o mnoho let později učil třeba Petr Šabach. I když se v zásadě jedná o lehké čtení, autor nám nedává šanci zapomenout, v jakých časech se příběhy odehrávají.