Má veselá jitra
Ivan Klíma
https://www.databazeknih.cz/img/books/80_/80734/bmid_ma-vesela-jitra-EYG-80734.png
4
264
264
Jedna z nejčtenějších knih Ivana Klímy vznikala jako ironizující relaxace při práci na jeho stěžejním románu Soudce z milosti.Autor zpracoval nadhledem sobě vlastním obyčejné i nezvyklé zážitky všedního dne v jednom týdnu.
Přidat komentář
Vím, že za měsíc už nebudu vědět, o čem ty povídky byly. Ale o to nejde. Není to kniha nikterak zásadní, ale je to kniha podmanivě čtivá. Jako momentální čtenářský zážitek je výborná.
Přečteno kvůli výzvě. Spíš by z toho člověk dostal depresi, žádné odpočinkové čtení...
Je to knížka, která většinou neuvízne dlouho v paměti, ale ty povídky jsou ze života. Čtenáři mohli knížku stáhnout zdarma a použít do čtenářské výzvy.
Kniha byla příjemný odpočinek. Také jsem ji vybrala kvůli čtenářské výzvy a nijak neurazila. Člověk se pobaví a může si přečíst jednu povídku každý den. Sice dopis na x stran mě zrovna nezaujal, ale jinak to bylo čtivé.
Patřím také mezi čtenáře těchto povídek díky čtenářské výzvě. Autor formou docela čtivých povídek vypráví epizody ze života pražského intelektuála-disidenta. Nejvíc se mi líbil Bedřišek a pak prodej vánočních kaprů. Ve všech dobách jsou lidé zlí a hodní, poctivci i podvodníci. A autor se na svět kolem sebe dívá s nadhledem. Nakonec totiž člověk zjistí, že všechno zlé je k něčemu dobré (přinejmenším příště nenaletí).
I já jsem si vybrala tuto knihu díky čtenářské výzvě. Je to moje první kniha od tohoto autora.Většina povídek z minulé doby se četla dobře ,ale příliš mě kniha nenadchla.
Kniha jednotlivých povídek z dob minulých, které se doufám již nevrátí. Většina povídek se mi četla dobře, přes složitost doby a situace, byly vtipné, svižné a často s nějakou až filozofickou pasáží. Jen poslední povídkou jsem se tak nějak nemohla prokousat, ale nakonec se povedlo.
Tak samozřejmě jsem si knihu přečetla jen kvůli Čtenářské výzvě a byla jsem mile překvapena! Jistě to není dílo, které by se mi usadilo v hlavě a rozebíraly jsme to.. to asi ne. Ale silně na mě zapůsobilo. :)
Přibližuje mi to dobu, kterou jsem, asi naštěstí, nezažila. Kniha je rozdělena do sedmi částí, sedmi dní, od pondělí do neděle, a každé z nich nese název povídky. Povídky jsou to úsměvné, avšak někdy i dost smutné. Nejvíc mne zasáhla asi povídka z nemocnice, ta byla opravdu.. krutá a děsivá. Ta u mne asi chvilku rezonovat bude.
Každopádně, jsem vážně ráda, že jsem si to dílo přečetla. Bavilo mě to a stránky ubíhaly lehce.
A taky mě potěšilo několik zmínek o Havlíčkovi. :)
Děkuji.
Výborný. Okamžitě bych zařadila do povinné četby. Nejen pro školáky, aby viděli, jak se tu za bolševika žilo, ale hlavně pro ty, které postihla ztráta paměti a jsou schopní tvrdit, že za komunistů nebylo všechno tak špatný.
Bylo. Přesně takhle to tady kdysi „fungovalo“. Nejenom, že nikdy nic doopravdy nefungovalo. Ale všude to pokrytectví a lži a úpadek. Ta naprostá absence morálky, idejí a hodnot. Kdo nekradl, okrádal přece rodinu. Tak kradli radši všichni. Sedmdesátky se mi tak přesně a plasticky vynořily před očima, až se mi místy zvedal žaludek.
Výlet do časů (naštěstí) dávno minulých, kdy se to všude hemžilo šmelináři, podvodníky, provokatéry, disidenty a jim v patách pobíhajícími estébáky. Jednotlivé povídky odráží dobu, kdy byl pan spisovatel na černé listině, nesměl publikovat a živil se řadou různých zaměstnání. Místy tak povídky připomínají spíš fejetony inspirované jeho každodenním životem. Je jich sedm a stejně jako dny v týdnu, některé se mi líbily víc, jiné méně.
Když nejprve uvedu, že důvod, proč jsem tuto knihu začala číst, je ČV 2022, nikoho to určitě nepřekvapí.
Kniha obsahuje sedm povídek každá z nich je přiřazena k jednotlivému dnu v týdnu. Některé povídky byly úsměvné, jiné smutnější, samozřejmě je na knize znát, že byla sepsána před mnoha lety. Přiznávám však, že po nějaké době mi nejspíš bude dělat problém si vzpomenout, o čem vůbec jednotlivé povídky byly.
Ke knize jsem se dostala kvůli čtenářské výzvě. Je to moje první kniha od autora. Některé povídky se mi líbily více, jiné méně. Celkově mě ale kniha nějak moc nenadchla.
K této knize jsem se dostala díky výzvě a jsem ráda. Původně jsem chtěla číst k tomuto tématu něco jiného, ale to jsem nedokázala číst. Takže jsem ráda, že jsem našla tyto povídky. A musím říct, že jsem docela nadšená. Povídky se mi líbily. Byly i docela vtipné. A jakmile jsem dočetla jednu, tak jsem si říkala, že je škoda, že nepokračuje dál.
Knihu povídek jsem si vybrala v rámci ČV. Nebylo to špatné, některá povídka se mi líbila víc, jiná méně, zkrátka je to poznamenané dobou
Vcelku vtipné, jednoduché a čtivé povídky, z nichž mám pocit, že autor je neuvěřitelný flegmatik.
Štítky knihy
povídky komunismus normalizace (1969-1989)
Část díla
- V neděli ráno (bláznovská povídka)
- V pátek ráno (sanitářská povídka s vloženou povídkou do krabice)
- V pondělí ráno (šmelinářská povídka)
- V sobotu ráno (zlodějská povídka)
- V úterý ráno (sentimentální povídka)
Autorovy další knížky
| 1990 |  Má veselá jitra |
| 1990 | Láska a smetí |
| 2010 |  Moje první lásky a jiné milostné povídky |
| 2009 | Moje šílené století |
| 1964 | Milenci na jednu noc |
Další z knih, která by mě naprosto určitě minula nebýt knižní výzvy. Přiznávám upřímně a bez mučení, že autory z našich luhů a hájů příliš nevyhledávám a ještě méně zástupce starších generací jako v tomto případě. Příliš často se v jejich dílech zrcadlí šrámy na duši, které na nich zanechal tehdejší režim. A ani tato sbírka povídek není v tomto ohledu výjimkou. Zároveň ale musím ocenit autorův suchý humor, kterým své historky okořenil. Ač mi kniha celkově příliš nevyhovovala, několikrát jsem se pobavila a zasmála. Sice to byl smích s poněkud nahořklým podtónem, ale byl. Výraznější stopu ve mně tato kniha ale nezanechala.