Mačacia hra
István Örkény
Dve novely slávneho maďarského spisovateľa a dramatika Istvána Örkényho: Tótovci, ktorých syn je na vojne, prijmú vo vidieckom dome na zotavenie jeho veliteľa. Keďže od majora závisí budúcnosť ich milovaného dieťaťa, vychádzajú v ústrety jeho čoraz absurdnejším požiadavkám. Mačacia hra je príbehom dvoch sestier, ktoré delia stovky kilometrov, ale aj tak sú si najbližšie na svete. Príbeh o hľadaní lásky, sebaúcty, tolerancie a porozumenia.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1977 , SmenaOriginální název:
Gloria, Macskajáték, Tóték, 1963
více info...
Přidat komentář
Glórie a Kočičí hra jsou sled scén, které jako kamínky v mozaice ukazují různě barevné kousky příběhu. Tu veselé, tu vážné, tu ironické nebo absurdní. U Glórie není jediná scéna navíc, ale byly na mě ty pointy nějak málo výrazné, všecko jen lehce směšné, trochu vážné, v hlavě mi to dlouho nezůstane. Kočičí hra je silnější, výraznější text s několika nádhernými větami, ale zase jsou některé opakující se části zdlouhavé. Z trojice v knize je rozhodně nejlepší.
Tótovi jsou povídka čistě komická, tam vždycky záleží, jak čtenář ladí s humorem autora. Já třeskuté grotesky nerada a stupňování do absurdna mě taky neoslovilo, byť vnímám, že přes komiku Örkény ukazuje na vážná a těžká témata - bojová neuróza, zoufalá snaha rodičů prospět dítěti za každou cenu.
Glórie - nečekaný a ojedinělý námět. Místy dramatický, místy až parodistický děj. Vynikající, skvělé vyústění příběhu s nádechem komična.
Kočičí hra - příběh proslavený spíše díky divadelní adaptaci. Geniální scény - dialogy a hnutí mysle, se však místy střídají s hluchou vatou. Skvěle podané prostředí ideologicky svázaného Maďarska, jeho materiálního i kulturního úpadku versus život ve svobodném světe (jenomže v exilu!)
Tótovi - gradující a nečekané psycho, ale - dle mého názoru - až přepálené.
Nejvíc mě zaujala Glorie. Příběh jeptišky, která se po zrušení kláštera pokouší o začlenění do světské společnosti je podán citlivě a místy s lehkým humorem.
Kočičí hra je klasika, která mě ale navzdory úžasným výkonům Dany Medřické a Vlasty Fabiánové nestrhla ani jako divadelní představení. Jsou tam silné momenty, ale celkově mi novela přišla poněkud chaotická.
A gogolovská fraška Tótovi už mi nesedla vůbec.
Očekával jsem výbornou Kočičí hru. A nezklamala mne. Kvalitní počteníčko mi přinesla i Glórie. Ovšem přímo skvělá byla hořká groteska Tótovi. Netušil jsem, že něco takového napsal autor za železnou oponou.. Holt 60. léta minulého století byla asi nejen v Československu plodná.
Knížku jsem objevila v antikvariátu a koupila jsem jí, protože mám moc ráda divadelní hru podle této předlohy s Danou Medřickou. Kočičí hra supr, další povídka slabší, pro mě ne moc srozumitelná. Ale jinak jsem ráda, že jsem si tuhle knížku ulovila do své knihovny.
Znám jako divadlo. Viděno mnohokrát. V průběhu let pokaždé jinýma očima.
Pokaždé nádherný zážitek.
Asi nikdy nezapomenu na den kdy jsem si pustila záznam kočičí hry s Danou Medřickou v roli Erži. Pro mně naprosto úžasný zážitek i přes sklo monitoru. A příběh sepsaný do prózy taky bezva. Za mně jednoznačně 5 hvězd.
Örkény píše krátce, soustředěně a s neobyčejným smyslem pro absurdní humor. Glórie mě ještě trochu štvala, Kočičí hra je skvělá a Tótovi absolutní vrchol.
Já nejdřív viděla v divadelní podobě a pak si teprve přečetla drama. Obojí bylo moc dobré. Bláznivá paní Eržika i její důvěrnice Myška jsou vděčné postavy. Ukecané, probírají události každodenního života. Eržičinou rádkyní je její sestra Gizela, která emigrovala do Německa, je sice bohatá, ale na invalidním vozíku a přemlouvá Eržiku, aby se k ní nastěhovala. A k jejich sblížení (zeměpisnému) nakonec napomůže frivolní Pavla, která přebere Eržice letitého ctitele.
Příběhem dvou sester prolíná stará fotografie.
Pochází zřejmě z léta 1918 nebo 1919. Jsou na ní zachycena Szkallova děvčata, Erszi a Giza, která běží k Tisze. Dnes má Erszi Orbánová šedesát let a žije už téměř dvacet let sama v jednom budapešťském činžáku. Je to rázná a prostá žena, která si nenechá nic líbit. Často se hádá, ponejvíce u mlékařky nebo řezníka. Oduševnělá sestra Giza je jejím opakem. Léčí se v německém Garmisch-Partenkirchenu v sanatoriu u svého syna, je těžce nemocná.
Jediným poutem mezi sestrami jsou dopisy i vzájemné dlouhé telefonáty. V nich se před námi odehrává celý jejich život. Navzdory zprvu malicherným, ale později i zásadním sporům se přesvědčí o tom, že v jejich vztahu jsou uchovány hodnoty, které už léta postrádaly. István Örkény s nebývalou lehkostí napsal křehký a hluboký příběh o potřebě lidské blízkosti, tolerance, porozumění, sebeúcty.
Zdroj: http://www.citarny.cz/index.php/nove-knihy/knihy-dospeli/beletrie-pro-dospele/4065-istvan-oerkeny-kocici-hra
Štítky knihy
humor zfilmováno maďarská literatura žárlivost senioři rozhlasové zpracování novely nešťastná láska jeptiškyČást díla
Glórie
1957
Kočičí hra
1963
Tótovi
1964
Autorovy další knížky
1977 | Kočičí hra |
1978 | Minutové grotesky |
1999 | Třináctý zpěv |
1989 | Mladomanželia na mucholapke |
1990 | Scénář : tragédie |
Kočičí hra a Rodina Tótů se u nás pravidelně objevují na divadle, přečíst si jejich prozaické předobrazy vůbec nebylo špatné. Ovšem nejlepší v této knize je Glórie - příběh ženy, která strávila dvanáct spokojených let v klášteře a po jeho zrušení se učí žít.