Madisonské mosty
Robert James Waller
Madisonské mosty série
1. díl >
Robert Kincaid, bohem nadaný fotograf, naturelem trochu bohém a "potulný kovboj", konečně ve svých dvaapadesáti letech potká životní lásku. Jako řízením osudu zastaví jednoho dne u osamělého domku Francesky Johnsonové, ženy místního farmáře a vzorné matky, která je právě doma sama, protože manžel a děti na týden odcestovali. Oba jako blesk z čistého nebe zasáhne neodolatelné kouzlo vzájemné přitažlivosti a poklidný, stereotypní Francesčin život je nečekaně vyveden ze zaběhnutých kolejí. Prožijí spolu několik neopakovatelných dní fyzického i duševního souznění, nakonec ale stejně přijde okamžik rozloučení...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1994 , Ikar (SK)Originální název:
The Bridges of Madison County, 1992
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi moc líbila byla trochu smutná,ale i to se stává,určitě si přečtu i pokračování,dávám palec nahoru a sto %
Romantika přečtená jedním dechem, od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Velice citlivě napsáno, až neuvěřitelně, ale člověk nikdy neví.
Rozhodně doporučuju a nechápu, že jsem se ke knize dostala až teď.
Část o „neodolatelném kouzlu vzájemné přitažlivosti“ (jak se píše v anotaci) je opravdu úchvatná. Skvělé vnitřní rozhovory obou hrdinů: valí se na ně vášeň, ale ne zvířecky, aby vše převálcovala, oni ji naopak pozorují „zvenku“ – prostě vnitřní dialogy vědomých bytostí, které čtenáře baví, „rajcují“, jsou smyslné, ale ne laciné – tomu říkám literatura!
Pokud jste někdy něco takového zažili/y, můžete si oživit svoje vzpomínky, a pokud ne, můžete aspoň snít, jaké by to mohlo být. Není to totiž jen o až animální fyzické přitažlivosti, ale i o dalších, mnohem vyšších hodnotách „posledního kovboje“, které táhnou.
Ovšem s „hodinou pravdy v okamžiku rozloučení“ (jak to nazvala anotace) je to najednou jiná kniha, kterou bych klidně odložila. Ne kvůli samotné „hodině pravdy“, ani rozhodnutí, které oba hrdinové učinili – tu tíhu jsem cítila velmi silně. Ale text má těžkou zadel, příšerně a lacině, prvoplánově tlačí na city a ubohé čtenářky (kniha je v kategorii „pro ženy“) mučí sáhodlouhými sladkobolnými litaniemi po lopatě vysvětlujícími, že se ti dva za těmi vysokými hodnotami nemůžou vydat, z ohleduplnosti k tomu druhému (cože?!) a zároveň až sebemrskačsky popisují, jak moc je to celé ty roky drásá. Čtenářky možná roní krokodýlí slzy, já obracela oči v sloup.
Autor prý text napsal za 11 dní a byl určen jen přátelům. Za mě na něm mohl ještě pracovat a být v druhé části stejně distinguovaný a zdrženlivý (pointa konce obou životů jako by mi dávala za pravdu).
I zarámování celého příběhu do setkání spisovatele a Francesčiných dětí v současnosti jako by bylo šito horkou jehlou a chtělo ještě (hodně) učesat.
Ne, jako celek mi to nesedlo – jako luxusní vlněné sukno přišité k dederonu a zabalené v papundeklu :)
(Na téma "posledního kovboje" mě daleko víc chytl třeba Muž se srdcem kovboje – ale to je samozřejmě úplně jiný příběh.)
Myslím, že jsme oba uvnitř námi stvořené bytosti, která se jmenuje my. My tu bytost tvoříme. Bože, jsme do sebe zamilovaní. Tak hluboce a důkladně, jak jen je to možné.
Kniha resp. audiokniha je trochu jiná než skvělý film s Clintem Eastwoodem a Meryl Streepovovou, ale to podstatné je tam stejné. Je o tom, jaké to je potkat životní lásku i když víte, že stejně přijde okamžik rozloučení...
Život jsem dala rodině, své ostatky Robertu Kincaidovi.
Doporučuji
Jedno velké zklamání. Film skvělý (dost pravděpodobně kvůli hereckému obsazení), kniha trochu utrpení, ale o málo stránkách což jsem ocenila.
To bylo tak naivně pitomý, až to bylo geniální. Asi jsem si potřeboval od thrillerů dát pauzu. Líbilo se mi to, popravdě jsem něco podobného zažil před 20 lety, jen to netrvalo týden, ale 4 měsíce. A stále na to vzpomínám, jen jsem ji již nikdy nenašel, nenapsal, nezavolal. Ale ty vzpomínky....
Takže mohu říct, opravdu ze života.
Krásný až bolestný příběh krátké, ale hluboké lásky. Příběh tak trochu odstčené ženy, která toužila něco prožít , ale nedokázala za tím jít. Kniha i film mě až do ted míjely, tak jsem to obojí zvládla ted za dva dny. Autor se tak důkladně věnuje podrobnému popisu, že si budu dlouho pamatovat oblečení , můří křídla a sklon světla. Dokonalá romantika se smutným koncem.
Kniha, která se čte jedním dechem a nelze ji odložit, dokud nedojdete na konec. Nádherný příběh lásky, při kterém mi na konci kanou slzy a já je neutírám.
Kniha je docela klišé, některé rozhovory a pasáže mi připadaly trochu našroubované a v reálném světě pravděpodobně i nemožné, taky příliš nevím, co si myslím, o závěrečném dopisu, nicméně jako celek tento příběh fungoval velmi dobře. Určitě se k příběhu někdy vrátím, škoda, že byl tak krátký.
je to už moc dávno, aby to byla ještě pravda, ale "kovbojův příběh" se kdysi až příliš podobal tomu mému (senilně sentimentální tři hvězdy)
Nečekala jsem, že někdy budu číst romantický a poetický příběh, o kterém si budu jistá, že si ho budu aspoň chvíli pamatovat. Ale stejně tak jako když se řekne Já, Claudius, tak vím, o čem knížka je, i když je to nějaký čas, co jsem ji četla, tak si budu pamatovat i Madisonské mosty. Takže si zaslouží nejvyšší hodnocení.
81%
Dokonalá kniha, ale musím napsat, ještě dokonalejší film. To obsazení prostě nemělo chybu. Brečela jsem u obou, u filmu víc (byl viděn asi 10x, zatímco knížka přečtena 2x) . Na to, že jsem knihu nenapsala jako přečtenou jsem si vzpomněla díky mému knižnímu oblíbenému uživateli tady na databázi n.ezn.amy. Pod jeho hodnocení se taky podepíši, cítím to stejně. Hluboký a dojemný romantický příběh.
Knihu si přečtěte, ale nenechte si ujít ani film!
Nechápu jak dlouho mě mohla tahle kniha míjet. Robert Kincaid jako profesionální fotograf dostane zakázku na focení zastřešených mostů a čirou náhodou potká Ann. Příběh dvou lidí, v šedesátých letech, horkých dnech Iowy, kteří se do sebe zamilují a na své společné 4 dny nikdy nezapomenou. Úžasná kniha o setkání, vášni, přitažlivosti, porozumění a souznění. Miluju knihy, ze které cítíte nádherné teplo léta, vůni pastvin, dobytka, prach cest a chladivou řeku, která líně protéká pod Madisonskými mosty.
Muž a žena, horké iowské léto, souznění duší, dokonalé splynutí, láska i odpovědnost, čekání, loučení, bolest o tom všem vypráví hluboký a dojemný příběh Madisonské mosty. Doporučuji všemi deseti.
(SPOILER) Pořád jsem čekal že se na konci stane něco velkého, zvláštního, něco co donutilo spisovatele tento příběh napsat jako knihu. Ano byla to romantika, ale jak již někdo psal, je rozdíl mezi letním románkem a realitou všedních dní. Možná právě proto, že zůstalo jen letního románku, vytrvala platonická láska u obou až do konce života.
Přečetl jsem si, protože jsem si vzpoměl na zfilmovanou verzi a ta mě oslovila. Někdo by řekl červená knihovna. Nicméně příběh má ještě jednu, mnohem hlubší rovinu. A ta stojí za to ...
Nejdřív jsem někde slyšela chválu na knížku i film. Pak viděla film a přečetla útlou knížku. SUPER. Zvláštní, jak film i kniha dovedly vytvořit takovou atmosféru.
Chci věřit tomu, že tak hluboký cit a láska a propojení může potkat každého z nás. Jen nevím, zda hledat, nebo čekat na verandě.
Je to ta krásná až naivní romantika. Jen pár dní a ovlivní celý zbytek života.
I když jsem film viděla několikrát, přesto i u knížky jsem měla v očích slzy...
Kniha je taková milá povídka o velké lásce. V dnešním světě si jen už těžko představíme, že se někdo vzdá tak velké lásky kvůli manželovi, se kterým mám jen málo společného a kvůli skoro dospělým dětem. Možná jsou lidé sobečtější, ale možná je dobře, že by dnes takovou lásku nezahodili.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2008 | Madisonské mosty |
2003 | Prach tisíce cest |
2006 | Tango na pláních |
1996 | Pomalý valčík v Cedar Bend |
1996 | Volání dálek |
Známý fotograf zabloudil, osud mu poslal do cesty amorovým šípem místní krásnou ženu ve středních letech. Od začátku je velký předpoklad, jak se bude vyvíjet vztah osamělého muže a vyhořelé ženy. Příběh v aknize z růžové knihovny je rychle čtivý a poutavý, určitě by tento titul mohl mít vyšší procento spokojenosti. Líbí se mi i zpětná vazba této ženy po dvaceti letech, krásné vzpomínky v nás prostě zůstávají dlouho.