Madona z hor
Elise Valmorbida
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488040/bmid_madona-z-hor-lNF-488040.jpeg
4
173
173
Velkolepě vylíčený životní příběh Marii Vittorii začíná na počátku dvacátých let dvacátého století v italských horách, kde drsná dřina a neochvějná víra utvářejí celý lidský život. Žena, která se neprovdá, je považována za méněcennou. I Maria se bála, že zůstane starou pannou, ale když už se v pětadvaceti vzdávala všech nadějí, přivedl jí otec z námluv manžela. Po svatbě se přestěhovali do vesnice v podhůří a otevřeli si obchod, Maria pečuje o čtyři děti a má se pořád co otáčet. Drsné dřině je uvyklá od dětství, ale nástup fašismu a války vrhne na její život temný stín. Uživit rodinu je stále těžší, jídla je málo a drsné válečné zimy jsou k nepřečkání. Lidem se najednou nedá důvěřovat, z přátelských sousedů se stávají zrádci, bratranec se dal k fašistům a zneužívá nově nabytou moc, ve dveřích obchodu se střídají nacisté s partyzány a všichni se domáhají potravin, které se jinde než na černém trhu nedají sehnat... Pro Mariu je rodina středobodem světa, udělala by pro ni cokoli, naprosto cokoli. Odhodlá se k činům, které by vzhledem ke své povaze i víře považovala za nemožné. Silou vůle dokáže překonat období, kdy rodině nemůže dát k jídlu nic jiného než ještěrky, přečká i manželskou krizi, a v následných letech také odloučení dětí. Román Madona z hor je epickým a inspirativním příběhem, který nejlépe vystihují Mariina vlastní slova: „Vydržet hladovění je stejně důležité jako umět uvařit noky."... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno:
2018
,
Domino
Originální název:
The Madonna of the Mountains, 2018
více info...
Přidat komentář
Hezká knížka o italském životě na vesnici na historickém pozadí. Kniha mě vtáhla do děje a nechtěla jsem přestat číst.
Popis života Marie v italských horách a její rodiny. Bohužel jsem se nezačetla, takže jsem knížku v podstatě rychle proletěla, abych věděla, jak dopadla.
Velmi utrápená kniha. Hlavní postava ženy je mi spíš nesympatická. Nemá vlastnosti, pro které bych ji mohla obdivovat, žije život otroka. Vsuvky v italštině....nechápu, čím mají knihu obohacovat? Taky mi vadí jakýsi patos, který cítím ze stránek. Možná ho způsobuje rozhovor s Pannou Marií, stačil by jeden. Lituji, ale došla jsem do poloviny a končím. Určitě to ona "Madona z hor" lehké neměla, jenže prostý popis denních událostí nestačí.
Nezačetla jsem se, odkládám. Na knížku jsem se těšila, zaujalo mě téma i sympatický přebal. Bohužel jazyk a způsob vyprávění mi nějak nesedl a tak knížku odkládám.... škoda...
"Madona z hor" je velmi emotivní příběh plný lásky, ale i zloby a nenávisti. Život hlavní hrdinky Marii čtenáře určitě nenechá chladným. Chvílemi ji bude litovat a soucítit s ní v nelehkých chvílích, ale potom ji bude zase nesnášet za její pokrytectví, tvrdohlavost a přísnost. S Marií prožíváme její život od roku 1923 až do 50. let. 20. století. Vdá se, má děti... a její nejtěžší životní etapa přichází s 2. světovou válkou a svým způsobem i po ní... Po válce by měla by být šťastná, ale tak úplně není! Knížka je složitější čtení, je psána stylem, na který si musí čtenář zvyknout. Když ale překoná první rozpaky, ponoří se do života Marii tak, že se příběh těžko odkládá
Čte se fajn, ale také u mě nevyvolala žádné emoce , takové moc zrychlené, vůbec jsem si ty postavy ani nedokázala představit, natož s nimi něco prožít... Takové nemastné neslané...
Za mě bylo zajímavé poznat život meziválečný i pak za války (navíc z druhé strany "fronty"), který si my už ani neumíme představit, ale také hodnoty, které dnes už pomíjejí, jako jsou: muž - hlava rodiny, velmi silné náboženské cítění, ale také klopýtání a kličkování v těchto zásadních hodnotách. Některé kapitoly byly dost rozvláčné, ale mělo to svůj půvab.
Příběh popisuje život chudé italské ženy za války a co je schopna všechno udělat a obětovat, aby rodina přežila.
Zajímavá knížka, psaná poutavým jazykem, který se nečte úplně jednoduše. Opět silná hrdinka, ale ač jsem se snažila, nějak jsem se jí nemohla dostat pod kůži. Přemýšlela jsem o hodnocení, nakonec dávám tři hvězdičky, a to z toho důvodu, že ve mně nebude doznívat s takovou intenzitou jako podobně laděný, ale daleko emotivnější a dokonale autorkou vymyšlený a zpracovaný Slavík. Za přečtení kniha ale určitě stojí.
Na knihu jsem se těšila, první polovinu jsem si opravdu užívala, jenže pak už se to nějak zvrtlo a z knihy se stala jednoduše nuda. K postavám je těžké si vytvořit nějaký hlubší vztah, vše je popsáno příliš stroze a neosobně, zbytečně dlouhé popisky např. procesu sušení bourců...Škoda.
Knihu bych hodnotil jako lepší průměr (70 %). Od této knihy jsem očekával trochu více, působila na mě rozvláčně. Kniha je prostoupená náboženstvím.
Líbily se mi rozmluvy Panny Marie k hlavní hrdince Marii Vittorii. Děj se odehrává před 2. světovou válkou, během 2. světové války a po 2. světové válce. Maria prochází řadou těžkých událostí, kterým musí čelit. Kniha obsahuje také kapitoly o její dceři Amélii, kde jsou podrobněji líčeny její osudy. V knize je mimo jiné uvedeno, co všechno lidé dokážou sníst, když mají hlad (ještěrky, slimáky, morče).
Citáty z knihy, které mne oslovily:
A při tom všem musíš být jako já, Maria, jako hora, pevná a trvalá. A přece stěhovavá, lehká jako mráček. Mizící, když bude třeba, jako pára. Konejšivá jako přikrývka. Musíš vyzařovat zář Božího světla zevnitř. Všechno to musíš zvládnout, má drahá dívko, která ses stala ženou, všechno to musíš zvládnout.
Bůh je osud. Bůh ví. Nechává si pro sebe tajemství a smysl války, smutku, všeho, i když jsou smrtelníci těmi záhadami a nevědoucností zmateni.
Ale provinilá matka nemůže kázat dceři o počestnosti.
Pokud se nevěsta obleče do bílého a je nepoctivá, je to výsměch Panně Marii.
Kniha mě bavila, žádné velké drama se v ní nekoná, ale byl to zajímavý pohled na život ve válečném období
Žádný velký zážitek se nekonal. Čte se dobře, ale nevyvolala ve mně žádné emoce a v podstatě mi bylo jedno jak jednotlivé postavy dopadnou.
Víra provází Marii Vittorii celý život. Její Madonka, ke které se modlí, pro ni ale nemá jen slova útěchy a pochopení. Dokáže být i nesmlouvavě kritická a znechucená Mariiným chováním. Ale je na Marii Vittorii, jak se zachová.
Její život jistě nebyl lehký. Války ji poznamenaly v mládí i v dospělosti, svazovala ji tradice i výchova. A ačkoliv je Maria navenek tvrdá, dokáže být velmi milující.
Román je krásný. Občas mi přišlo, že se zbytečně rychle žene vpřed a ocenila bych více rozvinutý děj, ale i tak to stojí za to.
Výborně napsaná kniha o v podstatě běžném životě jedné ženy v Itálii za doby druhé světové války. Příběh je velmi poutavý, bez zbytečných kudrlinek, precteno jedním dechem. Velmi doporučuji
Též jsem se na tuto knihu velmi těšila a byla jsem tak trochu zklamána, též mi vadilo vyprávění ve třetí osobě.Příběh Marie Vittorii začínal velmi pěkně,přiblížil nám velmi drsný život v italských horách a dál její životní osud až do jejích 50 let.Kniha mne nijak nenadchla.
Kniha mě upoutala svou nádhernou obálkou, její jednoduchostí, prostotou, tóny barev.
Příběh ženy z italských hor z počátku dvacátých let se začíná odvíjet velmi slibně. Bohužel (mé osobě) při čtení velmi překáželo vyprávění ve třetí osobě, jakási snaha autorky o "velikost" románu, o pohled z hora, bez emocí, bez života?
Přesto jsem s Marií Vittórií prožila kus jejího života. Škoda jen velkých časových skoků, neměla jsem tak možnost vytvořit si k jednotlivým postavám vztah, lépe pochopit dobu a "náturu" jednotlivých postav.
Dlouho jsme váhala nad počtem hvězdiček, nakonec 3,5*. Kniha mě nijak nenadchla, ale ani neurazila.
Nezklamala, ale nenadchla...
Zajímavý popis života na venkově v Itálii před 2. světovou válkou, během ní a po ní.
Velmi dobré: žena na vdávání, z hor s manželem zamířila dolů na planiny, z hospodářství do obchodu smíšeným zbožím, nakonec s pěti dětmi, od poklidného jednoduchého života počátku století ke stupňujícímu se napětí Mussoliniho režimu 20.-30.let (ta hesla!), až po hrůzy opravdové války, osvobozování a čistek poté. Žádné otevřené krutosti bojů nebyly třeba, jen se vedl neustálý a stále horší boj o holé přežití, za vším byla silná odpovědnost matky rodiny za každého jejího člena a nutnost za každou cenu uniknout smrti hladem. Nakonec stejně doma nezůstali, přestože po válce se jim už žilo dobře. A cílem se kupodivu nestala La Mérica, o níž snili po celičkou dobu...
Třicet let života, kdy se Maria Vittoria neustále modlila k Madoně z hor, která k ní nikdy nebyla laskavá, ale vždy nastavila zrcadlo jejím chybám, pokleskům a prohřeškům, a nikdy ji nepolitovala. Ale nakonec, jak se zdálo, napomohla k jednomu velkému usmíření, aby soudržnost rodiny nebyla úplně narušena.
Líbily se mi italské výrazy, říkanky, průpovídky; byť byly částečně v dialektu, byly srozumitelné. Ale není mi jasné, proč to nebyla správně bella figura, ale neustále "bela figura" (to snad s žádným dialektem nesouviselo).
Co mne ale fascinovalo bezkonkurenčně nejvíc, byla poválečná epizoda pěstování (asi tedy spíš chovu) housenek bource morušového: v sýpce udělali líheň vajíček, pak už jen krmili a krmili nenasytné housenky (tuny listů) a poklízeli jim, nakonec jim vyrobili kolébky pro zakuklení. Proměny se samozřejmě už nedočkali...Několik týdnů práce celé rodiny a non-stop dohledu dcery rodiny (škoda, že nikde nebylo, zda postup už znala z dřívějška, nebo jak vůbec k téhle lukrativní práci přišla - moruše měli na pozemcích, takže zdroje krmení byly vlastní). Kruté, ale fascinující.