Madona z hor
Elise Valmorbida
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488040/bmid_madona-z-hor-lNF-488040.jpeg
4
173
173
Velkolepě vylíčený životní příběh Marii Vittorii začíná na počátku dvacátých let dvacátého století v italských horách, kde drsná dřina a neochvějná víra utvářejí celý lidský život. Žena, která se neprovdá, je považována za méněcennou. I Maria se bála, že zůstane starou pannou, ale když už se v pětadvaceti vzdávala všech nadějí, přivedl jí otec z námluv manžela. Po svatbě se přestěhovali do vesnice v podhůří a otevřeli si obchod, Maria pečuje o čtyři děti a má se pořád co otáčet. Drsné dřině je uvyklá od dětství, ale nástup fašismu a války vrhne na její život temný stín. Uživit rodinu je stále těžší, jídla je málo a drsné válečné zimy jsou k nepřečkání. Lidem se najednou nedá důvěřovat, z přátelských sousedů se stávají zrádci, bratranec se dal k fašistům a zneužívá nově nabytou moc, ve dveřích obchodu se střídají nacisté s partyzány a všichni se domáhají potravin, které se jinde než na černém trhu nedají sehnat... Pro Mariu je rodina středobodem světa, udělala by pro ni cokoli, naprosto cokoli. Odhodlá se k činům, které by vzhledem ke své povaze i víře považovala za nemožné. Silou vůle dokáže překonat období, kdy rodině nemůže dát k jídlu nic jiného než ještěrky, přečká i manželskou krizi, a v následných letech také odloučení dětí. Román Madona z hor je epickým a inspirativním příběhem, který nejlépe vystihují Mariina vlastní slova: „Vydržet hladovění je stejně důležité jako umět uvařit noky."... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno:
2018
,
Domino
Originální název:
The Madonna of the Mountains, 2018
více info...
Přidat komentář
Příběh je vyprávěn ve třetí osobě, je plný pitoreskních obrazů a dialogy tu také nechybí. Dozvíme se hodně o italské nátuře, o údělu ženy ve 20. až 50. letech 20. století, o zvyklostech, povinnostech v průběhu ročních období a nahlédneme i do kuchyně v době rozkvětu i v období chudoby a bídy. Doba je silně patriarchální, i když ve skutečnosti stojí vše na ženách, konečné slovo mají vždy muži, jsou to právě oni, kteří o všem rozhodují. Sledujeme jednu rodinu, kterou zasáhla 2. světová válka, rodinu, snažící se přežít v nelehké době, v níž není snadné udržet si politickou neutralitu.
Je to zajímavě napsaná kniha, protože forma jako by utvořila dojem z obsahu. Vše zůstává takové maličko ustrnulé jako obraz nebo soška a neuškodilo by více atmosféry, více osobní invence. Najednou je člověk v polovině a najednou na konci, ale nemohu říct že by to byla jedna z těch komorních knih které mají dobře zbudované prostředí ve kterém se člověk ztratí a utopí. Je mnoho knih které se mě dotkly víc ( ovšem špatná kniha to v žádném případě není, jistý půvab a melodií má )( 3,5/5)
Krásný příběh. Já osobně mám trochu problém se stylem ve třetí osobě. Stále jakoby mě to nechávalo nad příběhem, nedovoluje mi zcela se ponořit. Ale i tak se kniha četla dobře.
Nevím, nudilo mě to.... Nejvíce mě bavil úplný začátek, kdy hlavní hrdinka vyhlíží otce, který jí "našel" ženicha a následná část až do svatební noci. Kdyby se vše odvíjelo v tomto tempu, byla bych spokojená - těšila jsem se na obyčejný život těch dvou a na poznávání se, ale najednou se skočilo a já zjistila, že už mají dvě děti a že žijí už zaběhnutý obyčejný život s důrazem na praktičnost. Válečné téma, které je následně rozebíráno, bylo pro mne takové nijaké, člověk to už zná a asi se mi nechtělo číst stokrát předtím rozebírané útrapy. Navíc sloh autorky mi někdy přišel dost nečitelný, unikaly mi některé detaily, člověk neví chvílemi, co se děje opravdu a o čem hlavní hrdinka jen přemýšlí a když k tomu byl v další části odkaz, nedokázala jsem si vybavit podrobnosti. Část po konci války byla hrozně "ukecaná", musím se přiznat, že jsem už pak používala i rychločtení, protože mi to přišlo jako plácání o ničem a natahování stránek. Marie Vittoria mi byla nesympatická a její postoj vůči dceři jsem nechápala. Vše v jejím životě bylo zaměřeno jen na přetvářku a strach o to, co tomu řeknou lidi. Jsem ráda, že jsem měla pouze z knihovny.
Knížku jsem dnes dočetla a hodně se mi líbila. Má i krásnou obálku a líbí se mi i název, mám ráda hory.. Děj nezůstává v horách, byť tam začíná, sledujeme životní osudy Marii Vittorii a též její rodiny od jejího mládí až do věku, kdy jí je přes 50. Knížka se mi četla dobře a mohu doporučit.
Na knížku jsem se moc těšila ale jsem zklamaná,čekala jsem asi něco jiného,moc mě to nebavilo,tak nevím.Knížku jsem přečetla,většinou knihu dočtu i když mě moc nebaví,jako například Geniální přítelkyně mám za sebou 2 díly a taky zklamání...
Komu se líbí hutné romány o prostých lidech na pozadí historických událostí, nemůže Madonu z hor vynechat. Život Marie Vittorie, její rozmluvy s Madonou, její nezlomné odhodlání postarat se o svou rodinu v nelehké válečné době ve fašistické Itálii se rozvíjely pozvolna, ale o to větší spád měly v závěru knihy. Četla jsem už hodně takových společenských románů a vždy hlavními hrdinkami byly ženy - že by přece jen něžnější polovina lidstva byla ta silnější ?
Dokonale vykreslené prostředí, působivá atmosféra, mnohovrstevnaté charaktery... To všechno je Madoně z hor vlastní a činí to z ní téměř encyklopedický příklad vynikajícího románu. Pro milovníky velkých románů o obyčejných lidech je tato kniha v podstatě nutností.
Zajímavá kniha, která je napsaná dost nezvykle, úsporně, stroze. Musela jsem si na styl zvyknout, ale pak jsem se zase nemohla odtrhnout, osudy Mariiny rodiny mě přitahovaly jako můru světlo. :).
Dočteno. Kniha je jiná, po dočtení se nad ní stále zamýšlíte. Krásně je vykreslen těžký život v italských horách a drsné podmínky válečného období. I když některé kroky hlavní hrdinky byly trošku zvláštní, přesto se mi kniha moc líbila a určitě se k ní někdy v budoucnu vrátím. Doporučuji k přečtení.
Nádherný poetický román popisující nelehký život italské ženy v průběhu těžkých časů. Vykreslení postav, prostředí i doby je velmi věrohodné a kniha zapůsobí i na čtenářovy emoce. Nejsilnější pro mě byly závěrečné momenty interakce Amelie a Marii, ale kniha oplývá mnoha silnými pasážemi. Určitě na ni budu vzpomínat a zařadila bych ji po bok Geniální přítelkyně. Tyhle italské společenské romány mají zkrátka něco do sebe a atmosféra i příběh obou se mi zaryly do srdce. Klidně bych uvítala pokračování příběhu nebo rozvinutí osudů Amelie :)
Příběh Marie mě vyloženě dostal,jako kdybych to všechno při čtení prožívala s ní... Velice krásný román s mnoha myšlenkami. I slzička ukápla. DOPORUČUJI!
Baladický příběh, zajímavá doba, za obyčejnými každodenními situacemi se schovávají drsné osudy. Je to tak jiné než doba, ve které žijeme teď a tady - už jen proto mě bavilo knihu číst. Není to zvláštní: otec jí přivede manžela a ona přijímá vývoj života, který za ni určil někdo jiný, a ještě je šťastná, že nezůstala na ocet... Ovšem nejsilnější linií je vztah matka-dcera.
Na Madonu z hor jsem se hodně těšila a ona mi opravdu přinesla krásný čtenářský zážitek ! Je to velmi věrohodně napsaný příběh o drsném životě v italských horách v době války, o síle mateřské lásky, o hladovění, obětavosti a hlavně o obyčejnosti lidského bytí. Vztah matky a dcery, tedy Marie a Amelie, byl krásným a dojemným obrazem vztahu obou žen.
Doporučuji, bude se vám líbit !
Krásně napsaný román, jemuž na jedné hvězdičce ubírá pouze nesnesitelnost hlavní hrdinky v poslední čtvrtině knihy.
Je to především román, který vás vrátí ke kořenům, k té jednoduchosti života, k tomu, jaký život a člověk skutečně odnepaměti má být. Že jde o rodinu, vztahy s blízkými a hospodaření, aby bylo dobře. Při čtení máte pocit, jako byste chvíli četli Steinbecka a chvíli Charlotte Brontëovou, jako by se spolu pomyslně utkávali na italském literárním poli. Je to krásně napsané, vytříbeným jazykem a s notnou dávkou italské povahy a italských hor.
Zaujaly mě i rozpravy mezi hlavní hrdinkou Marií a její Madonou z hor.
Z toho všeho výše zmíněného jsem nadšená. Z vývoje hlavní hrdinky ne. Poslední čtvrtinu knihy bych ji fackovala každou druhou stranu. Zda vy taky, to musíte posoudit až po přečtení. :)
Krásná kniha, která mapuje život Italské dívky/ženy od dvacátých let minulého století.
Krásný popis přírody, tamních zvyků, dobře popsaný život za druhé světové války.
Pěkně zpracované postavy, kniha se četla dobře.
Moc pěkná knížka, některé pasáže mi ale připadaly takové zvláštní. Pár myšlenek a frází se na několika místech opakovalo. Jistě pro Marii život nebyl lehký, těžká doba, ale mírně mě svým pokrytectvím a pánbíčkařením štvala, zvlášť, když zavrhla (nebo možná v skrytu duše v rámci ženské soudržnosti ne...?) svou dceru Amelii, když sama měla máslo na hlavě.
Knížka je napsána zvláštním stylem, chvíli trvalo, než jsem si na něj zvykla (přítomný čas a třetí osoba, vypravěč nad příběhem). Moc se mi ale líbila. Příběh obyčejných lidí s neobyčejnou vůlí žít a přežít ve zlých dobách světové krize a II. světové války. Politická situace je jen naznačená. Děj je zaměřen hlavně na dopad celé situace na obyčejné lidi. Postava Marie je velmi sympatická. Dnešní žena už ani nechce pomyslet, v jaké situaci by v takové době byla, čemu by se musela podřídit...