Madony z Leningradu
Debra Dean
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418956/bmid_madony-z-leningradu-2Sp-418956.jpg
4
32
32
Marina ztrácí kontakt s realitou, a den ze dne je to horší, nedokáže udržet nové informace – podrobnosti o životech svých dětí, blížící se svatbu vnoučete – ale obrazy ze vzdálené minulosti jsou v její mysli stále živé. Jako by to bylo včera, kdy žila v Leningradu, v kruté době nacistické blokády města. V té době Marina pracovala jako průvodkyně v Ermitáži, a společně s ostatními zaměstnanci dostala za úkol uschovat vzácná umělecká díla, ale prázdné rámy nechat pověšené na zdi jako symbol jejich návratu. Když začaly na město padat bomby, vytvořila si Marina v mysli svou vlastní Ermitáž, „palác myšlenek“, do něhož se uchylovala, aby unikla všudypřítomným válečným hrůzám, hladu a smrti. Toto útočiště zůstalo skryté hluboko v ní až do okamžiku, kdy ho znovu začala potřebovat…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2019 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Madonnas of Leningrad, 2006
více info...
Přidat komentář
Knížka mi asi příliš hluboce neutkví, ale prolínání realit postavené na ztrácející se mysli bylo poměrně působivé a v kombinaci s "myšlenkovým palácem" zajímavé. Benefitem je samozřejmě množství popsaných obrazů - a na závěr musím říct, že poslední kapitolu bych si možná chtěla sama v reálu zažít. Síla imaginace je obrovská, a každá knížka, která ukazuje, že "krása světa je úplně všude", má velkou cenu.
Útlá knížečka plná bolestných vzpomínek i přítomných okamžiků. Děj je prakticky nulový, jedná se o kaleidoskop myšlenek, zážitků a pocitů na pozadí kruté historické události, která neměla v dějinách lidstva obdoby.
Celý příběh je okořeněn působivým výkladem jednotlivých ermitážských děl, které autorka popsala tak důvěryhodně, že jsem si je dokázala do detailu představit.
Podivné čtení - nemohu říci, že by ve mně zanechalo nějakou nesmazatelnou stopu, nebo že bych si knihu kdy přečetla znovu, ale...zaujala.
Je mi celkem líto, že tu budu čeřit řadu poměrně pochvalných komentářů, ale kniha mě skutečně zklamala. Autorka sice položila poměrně slibný základ, jen považte, příběh obsahuje hned několik linií, které se mohou slibně rozvinout. Nakonec ale vzniká podivná slátanina, ze které si prakticky nic neodnesete. Škoda.
Zajímavá kniha prolínající minulost s přítomností. Žena s počátečními příznaky Alzheimerovy choroby vzpomíná na své mládí, kdy pracovala v Leningradské Ermitáži a na krutou dobu blokády.
Jako milovnici malířského umění se mi líbily popisy obrazů. Vzpomínky na hladomor jsou pro nás nepředstavitelné a proto si myslím, že je třeba, aby se na ně (stejně jako na holocaust) nezapomínalo.
Útlá knížka plná vzpomínek osmdesátileté paní na hrůzu při blokádě Leningradu,obohacená o umělecké předměty z Ermitáže.Knížka,kde se rodina téhle paní smiřuje s krutou skutečností,že jim odchází milovaný člověk a oni s tím nemohou nic dělat.Hezké čtení.
Tak trochu zvláštní knížka, útloučká, hluboce lidská a plná vzpomínek. Marina vzpomíná na dobu leningradské blokády, na čas, kdy pracovala v Ermitáži. A dnes je Marině přes osmdesát a sama ztrácí kontakt s realitou. Příběh je o to krásnější, že je protkán dějinami umění, tolik nádherných obrazů v Ermitáži, tolik malířů, sochařů a jejich děl.
Také já bych si přála více stran, více vzpomínek. Pěkné i obohacující čtení !
Historický román, který vám vezme dech.
Hlavní hrdinkou je osmdesátiletá Marina, která se vrací do hrůz 2. světové války, konkrétně do oblasti Leningradu. Příběh sleduje dvě roviny, současnou, v níž se Marina s manželem chystá na svatbu své vnučky, a historickou, kde nám vypráví svůj příběh z mládí. Kniha na vás dýchá dějinami umění a to celému příběhu dává punc elegance. Není to příběh, do kterého byste se ponořili a vynořili se někde na šestisté straně, toto dílko má něco málo přes 200 stran. Každopádně ale i na takovém počtu stran je velice lidsky popsán příběh jedné ženy, která se ztrácí v tom, co bylo a je, jelikož se u ní začíná projevovat alzheimer, ale to nemění nic na tom, že byla obětavá, silná a velkorysá.
Příběh se čte lehce a svižně, vůbec by mi nevadilo kdyby měl o 200 stran více.
Krásněji než bookcase bych to nenapsala. Rozsah knihy, který není velký, nedovoluje, abyste se dokázali na sto procent vcítit do beznaděje ruského lidu v období leningradské blokády německým vojskem (tady nemohu nevzpomenout román Měděný jezdec, to je za mě opravdu fantastické , ale emočně těžké čtení), ale spolu s paralelou postupující nemoci hlavní hrdinky v době jejího stáří, tvoří dojemné, jazykově velmi pěkně zpracované vyprávění o síle lásky v jakékoliv době.
Ačkoli celý příběh plyne pomalým tempem a rozhodně se nejedná o „výbušné“ dílo plné akcí a dravosti, přesto ve vás zanechá svou stopu. Dojemný, laskavý román nejen o válce, ale hlavně o nevratné změně v duši nejbližší osoby, která se vám pomalu ztrácí před očima do svého vlastního světa, kam za ní už nemůžete. Více v recenzi od Kniha za knihou ;-).
Velice lidský román o válečných hrůzách z období leningradské blokády, hladomoru, smrti, Alzheimeru, stáří a odcházení… Více v mojí recenzi zde v záložkách - Veru, Knihy na cestách
Madony z Leningradu
Podivně poskládaný příběh, z nějž jako hlavní hrdinka vystupuje Marina. Žije za války v Leningradě, pracuje v Ermitáži a zažila ty nejhorší hrůzy, které si člověk dokáže představit.
Hlad a zoufalství lidí, kteří již v nic nevěří. Přišli o jídlo, o teplo, o naději. V nelidské zimě a temnotě přestali věřit, že ještě může být dobře.
Více v Recenzích nebo na FB Tučňákův knižní svět.