Madrapur
Robert Merle
Na podivně pustém letišti v Roissy-en-France nastupuje patnáct lidí do letadla. Jejich cíl: Madrapur. Kosmopolitní turisté, uhlazení obchodníci i lidé podezřelého zevnějšku, mají spolu strávit dobu letu v křeslech první třídy. Neurčitá, zmatená zpráva, podaná letuškou, však brzy vzbudí v pasažérech nepokoj, který se změní v úzkost, když dvojice hinduistických fanatiků se zbraněmi v rukou hrozí popravou ostatních cestujících, pokud letadlo nepřistane na teroristy určeném místě. Situace se ale brzy mění zjištěním, že letadlo vůbec nenese posádku a je řízeno ze země. Tehdy vstoupí do osudu „cestujících“ neviditelná a všemocná osobnost: Sol.... celý text
Přidat komentář
Již dosti dlouho jsem nepřečetl knihu s takovou chutí a lehkým mrazením, jako Merleho "Madrapur". Dějově sevřený román, s lehkým, opravdu jen lehkým motivem vědeckofantastickým (či chcete-li horrorovým), pro mě byl především kultivovaně filosofujícím, existenciálním obrazem lidského života. Oceňuji výborně prokreslené charaktery "High society" (původ, povahy, ba i počet pasažárů má svůj význam) i ostré konflikty mezi nimi, prohlubující se jakmile situace přestane být "normální". Zvláště ostře vyvstává v kontextu situace úžasná banalita naprosté většiny lidských nenávistí, předsudků i tužeb - jen se na ně podíváte sub specie aeternitatis.
Merleho román je především mrazivou metaforou. Podivný letoun mířící do polomytického Madrapuru, o kterém však není ani jisto, zda vůbec existuje. Letoun s pilotní kabinou, avšak, jak zjišťujeme, bez pilota. Tedy je řízen na dálku? A cestující hašteřící se mezi sebou zatímco jsou unášeni kamsi bez vlastní vůle, přičemž teprve postupně přicházejí na to, že nevědí KÝM je let řízen, nevědí KAM míří, PROČ byli nastoupili pouze oni... pouze ví, že jejich let nutně a brzy skončí. A kolo se točí...
Ne, neprozradím, zda cestující do Madrapuru nakonec doletí a zda zjistí co je "tam". To si už musíte přečíst...
"V obyčejném životě se kolo času nespokojuje s tím, že se točí a vás unáší ve svém kruhu. Je to kolo ozubené a věčně se do vás zakusuje zuby a zoubky starostí. Nežijete. Bez oddechu pobíháte v kolečkách obav, týchž posedlostí...Proto je po požití onirilu tak lehko. Jeho zásluhou máte pocit, že se kolo zastavilo (A není to jen pocit, nýbrž pravda stvrzená naší vlastní zkušeností): čas stojí a vy se smíte těšit z přítomnosti, zprostěni závratného kolotání".
Skvělá psychologická analýza 15 pasažérů letící někam a nikam. Merle je nevšední autor , tuhle knihu doporučuji vřele. Je skoro magická.
Zase jedna z knih, kdy mi chybí půlhvězdy. Jedná se vlastně o jakési komorní drama s nádechem sci-fi a mystična. Můžeme zde sledovat hrstku pasažérů na palubě letadla, kteří čelí tajemné věci a jejich osud není v jejich rukou. Rozhodně zajímavé profilování jednotlivých postav během postupujícího děje je to, co na této knize asi nejvíce zaujme.
Kdyby to šlo, tak bych dal tři a půl. Takhle vzhledem k jiným knížkám, které jsem hodnotil čtyřmi, dávám tři.
Každopádně zajímavé téma se zajímavým zpracováním. Ještě mě napadá, že by tato kniha byla dobrou možností vyniknout pro herce, pokud by byla zpracována jako televizní inscenace (takové ty, které se dnes už dávno netočí), protože pestrost charakterů jednotlivých postav, kdy na jejich psychologii je postavena ta hlavní dějová porce příběhu, by mohli zcela jistě mistrně rozvinout.
Kniha, která mate tělem. Vše začíná záhadou - prázdné letiště, podivné letadlo, "vyvolení" pasažéři. S nimi a posádkou se postupně seznamujeme, abychom časem přišli na to, že Merle se tentokrát nechal ovlivnit východní mystikou a prožíváním života v kruhu, či spíše ve spirále. V té chvíli je jasné, že jde spíše o filozofickou knihu, využívající jakýsi mysteriozní (protože sci-fi to není) prvek k myšlence, že z kruhu existuje jen jedna cesta ven... Zajímavě pojaté, vědomě neujasněné, i když konec a pointa zde nechybí,
To je skrátka Merle!
Přečetl jsem od Merle už nějakou literatůru, ale on se skrátka nezapře.Vše na hranici sci-fi i když jde cítit doba kdy byla kniha naspsáná.Během čtení člověk jen si říká, Jak to asi skončí? Napadá Vás spousty konců příběhů. A jak to skončí? No tak jak to napíše Merle! Prostě si to přečtěte a uvídíte, ano uvidíte. To jak píše Merle čtenář vidí!
Je to strašně krásná knížka. Merle dovede mistrně vystihnout komičnost lidského pachtění.
Dobrá kniha o tom, co s lidmi udělá panika a nejistota, jak se ukáže jejich pravé já.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
Ten příběh skrývá mnohá ALE.Motivy kolem nás.Zdráhavé k pochopení.Tak to bylo a je to tu zas.Tak rádi bychom k životu našli klíč.Jedna,dvě a zas nemáme nic.Narodíme se ,abychom zemřeli.Jak nevypadnou z role a nebo z letadla.Padáky nikde a záchraná brzda ? Tak s tím letový inženýři nepočítali.S tohodle koloběhu se jen tak nedostanete velevážení pasažéři.Jak se narodíte,už v tom lítáte.Nastupovat ! V další stanici nezastavujeme,máme zpoždění.
Vnitřek letadla jako výstavní panoptikum lidského druhu.
Marnost nad marnost.Mikrokosmos lidské psyché duše a těla.
Dobrodružné letiště od Haileyho se nekoná.Je to přeci Robert Merle.
Psychologie tu hraje prim.Několikrát mi to připomnělo leckteré kafkárny.Samotné letadlo jako díra v podobně laděné písečné ženě.Nebe obklopující aeroplán-duny svírající chatrč atd.Neustálý tlak a nekonečné hašteření s pitvořením.Skoro až plácání prázdné slámy a řeči o hovně.Až se mi z toho rozkočhlava.Pinožení za něčím a ničím.Tlachání jenom,aby nebylo trapný ticho.
Někdy doslova,jakoby vytržení z horečnatého snu.Je to skutečnost,nebo blouznění.Myšlenky,pocity,chování.Jak z toho kruhu ven ? O ponorkové stavy nebude nouze.Vše je zahaleno v mlze.Koptit prázdný a posádka doslova v prdeli.Ještěže je nablízku hřejivá ruka jedné letušky,která pěkně ...
Robert Merle,takto vypadá,že co knížka,to originál téma i zápletka.Nedostižný Madrapur a taky název této zvláštní knihy.