Maestro Danilov: fantazie pro violu

25.10.2017

Velmi příjemné překvapení. Téhle knize možná trochu ublížilo výchozí (poněkud nespravedlivé) srovnávání s "Mistrem a Markétkou" M.A. Bulgakova, ale v podstatě se jednalo jen o souhru okolností. Tedy to, že tento román poprvé vyšel na pokračování ve stejném časopise "Novyj mir", ve kterém předtím vyšlo stejným způsobem jediné sovětské vydání Bulgakovova geniálního díla, zavdalo příčinu k rozšíření fámy, že jde o jakousi "nahrážku" za Bulgakova, protože "Mistr a Markétka" knižně vyšel až po převratu v 90. letech. Po přečtení knihy je však jasně vidět, že v žádném případě nejde o nějakou napodobeninu, či dokonce plagiát. Snad jediným společným rysem obou knih je kromě literárního mistrovství příslušnost k žánru magického realismu, ale Maestro Danilov už stojí oběma nohama ve své době - tedy téměř půlstoletí po době děje Mistra a Markétky. Sám hlavní hrdina je napůl démon - a démon je tu popisován jako dost odlišná existence od křesťanského ďábla, kterým je Woland v Mistrovi a Markétce. Orlov se tu odvolává spíše na Lermontova, takže jeho démon je bytost spíše pohanská a nadčasová a všechny popisy Danilovových kontaktů s říší démonů jsou jasně nejlepšími nejen v knize, ale možná i v ruské literatuře obecně. Zvlášť závěrečná scéna Danilovova démonského soudu, kdy je Danilov nařčen z příliš lidského jednání a velice mysteriózně souzen démony, kteří jsou ovšem stejně hroziví, jako i směšní, jasně připomene výslechy na KGB, které už na přelomu 70. a 80. let také nesly jasnou pachuť marasmu všeobecně se rozkládajícího komunistického aparátu. Jedinou slabinou románu mohou být možná pasáže, popisující Danilovovu hudební tvorbu, když je v lidské podobě na Zemi, v Moskvě roku 1972. Přece jenom bude pravda, že hudbu je třeba slyšet, její slovní popisy nikdy nebudou "to pravé".