Mag
Jack Kerouac
Další kniha o toulání, tentokrát o malém černošském chlapci ze Severní Karolíny, kterému umře milovaný děda. Mag se dostane do opatrování ke své tetě, odkud ho unese jeho světaznalý bratr, čímž se roztáčí koloběh stopování, improvizace a života na okraji společnosti. Pro bratry je každý den bojem, ale o to víc cítí, že žijí...... celý text
Přidat komentář
Ta kniha mě tak dojímala a tak moc jsem tonu chlapečkovi fandila! Nejlepší Kerouacova kniha.
Knížka se dobře čte, a líbila se mi. Akorát si z ní, po měsíci, už nějak moc nepamatuju - jen jakýsi pocit o táhnutí dvou bratrů přes Ameriku. Ale myslím, že za přečtení stojí.
specifická kniha od Jack Kerouac ve který popisuje cestu po Americe malého černošského chlapce moc pěkná knížka
Kniha Mag není o magii, jak by se mohlo zdát, ale o černošském chlapci jménem Magazín 38' Jackson. Proč se překladatelka rozhodla změnit jméno desetiletému vypravěči a neponechala Pictorial Rewiew Jackson z originálu je mi záhadou. Ale je mi to zároveň i tak trochu fuk. Zážitek z příběhu mi to nezkazilo, protože z téhle knihy jsem žádný zážitek stejně neměl. Jack Kerouac tak stále zůstává mou čtenářskou duší nepochopen.
V předminulém desetiletí jsem to zkoušel s jeho zásadním románem Na cestě. Na zadek jsem si z toho moc nesedl. No, a v Magovi se pro změnu taky cestuje. Což o to, ať si pan spisovatel píše o tom, co má rád a o čem umí psát nejlíp, to je v pořádku. Já bych taky napsal knihu o tom, jak sedím doma a poslouchám muziku. Ale já nejsem slavnej americkej spisovatel a hlavní představitel celé jedné generace. Já jsem pouhý kulisák z národního divadla, které vlastně z principu věci nemůže být národním divadlem, protože sídlí v Brně. Takže ode mě se tak nějak očekává, že napíšu nějakou kravinu.
Kerouac samozřejmě kravinu nenapsal, ale ani nemůžu říct, že bych knihu Mag četl s nějakou velkou chutí. Takže napsal třeba koninu nebo zvěřinu, to mi taky nechutná. Takový už je holt čtenářský život, nemůže mě přece bavit všechno, z čeho jsou ostatní nadšení. Já byl nadšenej jen z toho, že je to opravdu útlá kniha. I tak jsem ji louskal snad tři dny, což je na takovou jednohubku strašně dlouhá doba. Knihu Mag tedy hodnotím jako cestu po dálnici z Brna do Prahy, zdánlivě krátká trasa sfouknutá za dvě a půl hodinky autem se po čtyřech hodinách strávených loudavým posouváním v koloně mění v Proustovo Hledání ztraceného času.
Svěží, rychle plynoucí děj, který neřeší věci moc do hloubky, ale nese s sebou spoustu atmosféru dokreslujících detailů.
Přečetla jsem před pár lety, tuším šlo o výtisk z nádražní knihovny. V paměti mi utkvěli zejména "ctnostní" příbuzní malého černého chlapce, kteří se po smrti jeho dědečka dohadují, kdo se o něj postará (a nikomu se do toho nechce). Teta, která je pro ten účel "vybrána", sice možná může poskytnout určité hmotné zajištění, ale minimum citu.
A pak přifrčí velký brácha a Maga unese. Můžete se vyděsit a říct, že něco takového by se dětem stávat nemělo. Proč hned nezakročila policie? Ale Mag je spokojený. I jeho bratr je spokojený. A bratrova partnerka s láskou uvítá oba, i když Maga vidí poprvé v životě. To mi na knize připadalo nejúžasnější – ta bezprostřednost, ochota uskrovnit se, přijmout de facto cizí dítě pod ochranná křídla, a to i nazdory tomu, že by vše mohlo skončit malérem...
Bejt černoši v jistý době nebyl žádnej med na jakymkoli místě vesmíru. Tohle je malej kluk s černym zadkem, kterej brzy zjistí, že jeho děda neni žádnej terminátor a musí se pak vydat na cestu po státech se svym bráchou, kterýho ani nezná. No já bych asi jet nechtěl, ale on jede. Asi si řiká, že z toho života mezi lidma co moc nepíšou, nepočítaj a potřebovali by všichni přímou linku na Janu z Providentu kouká větší průser, než černošskej punk s cizim člověkem cestou napříč celejma státama.
Celkem mě to do sebe vcuclo a doufal jsem, že se všickni dostanou do země zaslíbený a že tomu bráchovi někdo daruje ságo a bude mega párty. Vadu na kráse to má takovou, že to otevřeš, je to dobrý a najednou jsi na poslední stránce, což tě překvapí. Někomu to třeba vyhovuje, ale já bych chtěl víc stránek a párty se ságem.
Příjemná novelka. Od přečtení na jeden zátah ovšem trochu odradí slangový jazyk, který občas ruší a jindy zase vyloudí úsměv na tváři.
Obyčejné věci očima dítěte mají vždycky větší kouzlo, které s věkem už prostě vidět nelze. Tím pádem se i z tuláctví a zmaru z chudoby mladého muže a jeho malého brášky může stát velkolepé dobrodružství, ze kterého dýchá Amerika a Kerouacovo jazzově plynulé nadšení pro cestu, ať už vede kamkoliv a ať je sebenáročnější, ať prší nebo svítí slunce.
Překlad jižanského nářečí musel být oříšek a možná i proto se mi kniha zdála slabší, ale ve finále jsem ji polkl.
Je to nostalgie. Maga jsem četla poprvé snad před 20ti léty, ale to neznamená, že by mé okouzlení z této krátké knihy nějakým způsobem vyprchalo. I teď jsem hltavě četla putování malého Maga do nového, pro něj neznámého světa velkoměsta, jeho čisté i naivní postřehy z cestování autobusem i stopování na krajnicích silnic. Veden starším, ostříleným bráchou, který to umí pořádně roztočit v klubu na ságo. Tady jsem nejvíc poznávala starého dobrého Jacka Kerouaka. V jazzovém klubu, pod skoro kulometnou palbou slov a dlouhých souvětí, opojeného jazzem a životem. Fakt super čtení. A hlavně ta nostalgie....
Janina se rozplývala nad Mágem - to si přečti. Mara hned opáčil, že to má na intru a půjčí. Nadšeně jsem se začetla a prokousávala se útlým štoskem nudy, slangu a vinění společnosti z vlastní neschopnosti a čekala, kdy to začne být zajímavé. A ono nebylo ani chvilku až do konce. Následující den ve škole jsem zjistila nedorozumění, nešlo o Maga, ale o Mága (Faist nikolivěk Kerouac).
Inu jedna hvězda za to, že jsem si udělala obrázek o Kerouacovi.
Já bych chtěla bráchu jako je Slim! Jinak milá knížka která se hezky čte. Ale žádné ultra terno to není.
Krátká, oddechová jednohubka, která potěší svým pozitivním laděním. Kromě radosti z cesty ale nenabízí žádný hlubší zážitek.
Poměrně zvláštní Kerouac, který se však oproti některým jiným jeho prózám čte příjemně a za dva dny je tato novela přečtená. Nejspíše trochu autobiografický příběh o putování a složitém osudu malého chlapce. tempo není tak zběsilé a text má poměrně jasnou a silnou dějovou linii. Pro seznámení a počátek cesty s Kerouacem myslím vhodné, ačkoliv se určitě nejedná o typické a vrcholné dílo tohoto talentu. 7,5/10
Štítky knihy
americká literatura putování USA (Spojené státy americké) Beat generation, beatnici poutníci únosy dětí osudy dětíAutorovy další knížky
| 2005 |  Na cestě |
| 1984 | Mag |
| 2008 |  Dharmoví tuláci |
| 2005 | Andělé zoufalství |
| 2009 | A hroši se uvařili ve svých nádržích |
Povedal by som, že Mag je typický Kerouac napísaný netypickým pohľadom dieťaťa. Stále je plný zmien počasia na cestách, prachu, potu, sĺz i smiechu. Nostalgia zmiešaná s melanchóliou. Len jednu chybu som tu našiel - koniec je na môj vkus spichnutý akosi narýchlo a v skratke.