Magda
Helena Šmahelová
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70785/magda-70785.jpg
4
100
100
Magda, třináctiletá dívka, osamělá mezi dospělými sourozenci a zaměstnanými rodiči, se na výletě seznámí s dětským kolektivem, se kterým prožije spoustu dobrodružných příhod. Toto vydání zahrnuje všechny 3 Magdiny příběhy vydané samostatně: Magda, Dva týdny prázdnin a Jsem už velká dívka... celý text
Přidat komentář
Magda je prvním dílem z trilogie knih o Magdě. Podobně jako ostatní knihy autorky jsou příběhem děvčete, které se nakonec po vzoru svých přátel namotivuje k lepším výsledkům, ať už ve škole nebo v oblasti svých koníčků. Magda je dcerou starších rodičů (v té době, první vydání je z roku 1959). Chodí do školy a i když oba její rodiče jsou kapacity ve svých oborech (maminka je špičková kardioložka a tatínek je významný chemik v oblasti medicíny), Magda se ve škole nesnaží a nemá před sebou žádný cíl. Nejraději má svého kocourka Vašíčka. Jednou se jí naskytne příležitost navštívit svou dávnou spolužačku a jede s tatínkem, který se chystá na přednášky do Prostějova. Tam zajde za spolužačkou, která není doma a potkává zde skupinu dětí, ze kterých se po dobrodružné cestě stávají její přátelé, hlavně Olin, chlapec, který se jí zalíbí. Magda nakonec skončí v nemocnici, kamarádi se o ni postarají a po odchodu z nemocnice ji Olin doprovází do Prahy, kde na ni na nádraží čekají všichni rodinní příslušníci, kteří o ni měli strach a Magda poznává, že ji mají opravdu rádi, i když to nedávají obvykle najevo. Olin zve Magdu na tábor k nim na Drahanskou vysočinu a Magda ví, že konečně našla svého kamaráda jako byl její hrdina z knihy Jim Hawkins. Nejoblíbenější Magdinou knihou je kniha Ostrov pokladů od R. L. Stevensona. Další knihou, která na Magdu zapůsobila je Verneovka Dva roky prázdnin. Pokračováním Magdy je kniha Dva týdny prázdnin opět od Heleny Šmahelové. Zajímavost: v roce 1959 se asi taxíkům běžně říkalo drožka.
MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Knížku jsem objevila ve vyřazených v knihovně a po přečtení jsem nechápala, jak ji tam někdo mohl dát. Miluju retro, takže jsem se na chvíli stala Magdou a prozkoumavala s ní jejich dům (na podobný se naši dívali než jsme se nastěhovali do našeho současného), líbilo se mi, že mela hlavni představitelka kratší vlasy, dávalo to něco do děje. A zaručeně nejlepší je dobrodružství do chaty. I když jsem občas nechápala, jak mohla být takové dřevo. Knížku jsem četla někdy ve 13, provázela mě mým introvertním, samotářským dospíváním, a i teď, po 10 letech si ji občas ráda přečtu a zavzpomínám na staré časy.
Díky hned třem příběhům si čtenář užije Magdu od malé holky po skoro dospělou slečnu a může s ní prožívat radosti i strasti dospívání. Každá rodina má něco a každý se s tím musí naučit nějak bojovat. Helena Šmahelová svým hrdinkám opravdu rozumí a píše hezky čtivě, což se potvrdilo i tentokrát.
Knihu jsem četla jako -náctiletá a moc se mi líbila. Moc hezký dívčí román. Jak by se líbila dnešním mladým dívkám, to je otázka.. Ale tehdy - tehdy byla pro mě současná.
Až teď jsem si uvědomila tu sociální rovinu - starší otec, starší matka - otec čtyřicátník, matka plus minus 36 let - v době napsání knihy ne věc zcela běžná...
Kniha mne velmi zaujala. Magdy mi bylo docela líto, protože žila sama ve světě dospělých. Starší sourozenci, kteří mají jiného otce a jiné zájmy, rodiče, kteří upřednostňují práci a teta, která chce mít už svůj klid...
Někdo tu psal, že ho Magda rozčilovala, mě spíš rozčilovala její matka - lékařka, která kromě toho, že na ní neměla čas a jen velmi zřídka si zatopila ve svém pokoji, tak jí neustále hulila pod nosem - ale musím být upřímná, v té době, to tak nějak bylo normální.
Prázdninové dobrodružství na řece, "podle Verna" bylo napínavé a vlastně i docela zvláštní v tom, jak nakonec dopadlo přátelství všech dětí, ale tak je to opravdu i v životě.
Nevím, zda by se kniha líbila dnešním náctiletým, pro které byla ve své době napsána, je to spíš taková nostalgie pro starší ročníky :-).
Moc hezky napsaná knížka. Sice není moc akční a napínavá, ale je příjemná a vtáhne vás do děje. Je vhodná pro dívky ve věku 10-12 let:)
Svět dospívající dívky podaný poutavou formou, ale s Magdou jsem se nějak nedokázala sžít a to děvče mě imrvére strašně rozčilovalo.
Já bych to ještě upřesnila.....její oblíbená kniha je Dva roky prázdnin od Vernea. Je pravda, že se seznámí s partou mladých lidí, s těmi si právě na ty Dva roky prázdnin hraje..Jinak souhlasím, Magda je dívka starších rodičů, vědátorů, nemají na ni čas, ani její výrazně starší sourozenci. Opět výborně npasaná kniha, která je aktuální i dneska, i když teenagerům asi přijde "divná" :)
No, nevím, ale mám pocit, že ten, co napsal původní komentář k této knize, ji asi vůbec nečetl. Je to sice o náctileté dívce, ale ze zvířat je tam pouze domácí kocour a co se týká pohádkové říše, tak nevím, kde by se tam vzala. Kniha je o dívce, která žije v Praze, normálně chodí do školy, ale je přemýšlivá a hodně čte. Má fantazii, ale její nejoblíbenější kniha není pohádková, ale "Poklad na ostrově". Je to jakýsi deník každodenního života dívky, která sice se svými rodiči není tak často, jak by si přála, protože oba mají časově náročné povolání, ale není zas tak osamělá. V každém případě je to ale moc hezky napsané.
Autorovy další knížky
| 1959 |  Velké trápení |
| 1984 | Stíny mých otců |
| 1979 | Žena roku 1900 |
| 1964 | Dobrá mysl |
| 1985 | Stopy mých otců |
(SPOILER) Četla jsem v souborném vydání spolu s navazující prózou Dva roky prázdnin a Jsem už velká dívka. Kniha je zajímavá už jen netypickým rodinným prostředím: rodiče zcela zaměstnaní prací, o domácnost se stará hospodyně (starší příbuzná) s pomocí profesionálek z firmy Čistota. Hlavní hrdinka vyniká skromností, a to jak v sebehodnocení, tak v nárocích. Velmi zajímavý je popis dvou týdnů, kdy je skupina dětí ponechána sama sobě v přírodě bez dohledu dospělých. Dávají si navíc maximálně náročné sportovní úkoly (na řece nebo ve skalách) a párkrát jim jde o život (s odstupem času vidím toto jejich riskování jako hodně nadsazené). Jejich vztahy jsou popsány barvitě a realisticky. O hádky, drsná slova ani slzy není nouze. Děti mají houževnatou, sportovní povahu. Ve třetí části se autorka výborně utkala s tématem smrti v rodině. Vnitřní svět vypravěčky je originální a bohatý, několik jejích aha momentů (týkajících se vztahů a hodnot) mi utkvělo v paměti. Zklamáním jsou Lhotákovy ilustrace. Hlavní hrdinka samu sebe popisuje jako průměrně hezkou, krátkovlasou dívku s vyrážkou. Krátké vlasy jsou pro ni důležité. Lhoták kreslí půvabnou dlouhovlásku bez vyrážky...