Prokletí Černé královny
Pierre Pevel
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/309691/bmid_prokleti-cerne-kralovny-YOv-309691.jpg
4
62
62
Magická Paříž série
1. díl
Představte si Paříž na počátku na 20. století: pánové v buřinkách, dámy v korzetových šatech, široké bulváry, první automobily, vstupy do metra zdobené nádhernou secesní výzdobou. Pak si představte Paříž magickou – místo, kde se realita prolíná se světem čar a kouzel. Kolem chrličů na Notre-Dame poletují barevní ptáčci, Eiffelova věž z bílého dřeva zpívá, v Seině plavou sirény a okřídlené kočky diskutují o filozofii. Vítejte v Ambermeru, světě plném intrik, tajemství a kouzel… Mága a detektiva Louise Griffonta přivede vyšetřování celkem banální záležitosti na stopu nelegálního obchodu s kouzelnými předměty. Jak pátrání pokračuje, odhaluje zločiny mnohem temnější. Sériové vraždy a únosy, ve kterých figuruje Černá královna – zrádkyně a odvržená sestra královny víl Méliany. Griffont se rozhodne spojit síly s baronkou Isabel, okouzlující vílou, která miluje záhady a dobrodružství, a která zná Černou královnu až příliš dobře. Dokážou společně případ vyřešit a uniknout z kruhu temnoty, který se kolem nich pomalu, ale jistě, uzavírá?... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2016 , Fragment (ČR)Originální název:
Les Enchantements d´Ambremer, 2007
více info...
Přidat komentář
Velice zajímavá a originální kniha. Paříš 20. století, fantasy bytosti, létající mluvící kočky, velká záhada a krásný styl vyprávění. Prostě moc pěkné a neobvyklé čtení, které nebude pro každého.
Škoda, že nebyly přeloženy další díly série.
Četla se skoro sama, ale že by mě bůhví jak oslnila, to ani navzdory tomu, jak moc miluji Paříž, bohužel ne.
Tohle je jedna z těch knih, které se vybírají podle obálky. Na začátku jsem měla docela problém se spoustou postav a jmen, ale potom už se to četlo dobře. Plus dávám se spoustu magických tvorů včetně okřídlených koček.
Původně jsem si knížku vybrala jen podle obalu a nic od ní nečekala. Příběh mě ale okouzlil hned od první chvíle a četl se tak lehce, že jsem ho za 1 den dočetla celý. Hlavní postavy byly sympatické, příjemné, vtipné. Škoda jen nezodpovězených otázek, kterých se v knize vyskytlo víc, ale snad se odpovědi dozvím v dalším díle. Styl psaní a komunikace vypravěče se čtenářem byla úžasná změna. Jen mi vadil konec. Asi bych Nautilus úplně vynechala. To "první" rozuzlení příběhu bylo na první knihu dle mého názoru dostačující.
Kniha obsahuje hodně postav, ve kterých jsem se ztrácela, nicméně se mi příběh líbil, po dlouhé době mě kniha zaujala od prvních stran. Od autora zkusím i něco jiného.
Abych byla upřímná, tak knihu jsem vybírala podle obálky, prostě se mi líbila. Vůbec jsem netušila, co od knihy očekávat, jaký je děj či jestli by mě mohla vůbec bavit. Díky měkké vazbě se kniha stala mým častým společníkem ve vaně. A musím uznat, že nakonec se četla celkem příjemně.
Co mě na knize okouzlilo, byl rozhodně svět, ve kterém se příběh odehrával. Autor se pokusil vzít jedno z nejkrásnějších měst na světě, kterým je Paříž, a propojit jej s magickým světem čar a kouzel. A musím uznat, že se mu to i z velké části podařilo. Jen mi trochu scházela lehkost v podání popisu tohoto kouzelného světa. Takové to vzrušené seznamování během něhož se pomalu noříte do jezera plného fantazie. Možná to bylo i mou čtenářskou nepozorností, že jsem si magický svět nedokázala plně převést do své fantazie, ale je pravda, že autor mi v tom také moc nepomohl. A zde se dostáváme k postavám.
Autor se rozhodl, že postav v příběhu zainteresuje opravdu hodně. Určitě to není nic proti ničemu, ale co mě mrzelo bylo, že si s jednotlivými postavami a jejich vývojem nijak moc nepohrál. Hodně z nich končilo ve slepých uličkách. Měla jsem pocit, že už se trochu s postavami začínám seznamovat, poznávat je a najednou mi příběh končí. Určitě se jich zde objevilo hned několik, kterým by slušel větší podíl v příběhu, ale nakonec byli pouze vedlejšími figurkami (např. tajemný sluha).
Co se týká příběhu, tak byl velmi košatý, mnoho uliček, které měly přispět k jeho rozvoji. Snaha autora o nastínění hned několika dějových linek, které se tvářily, že spolu nijak nesouvisí, se postupně měly vzájemně promíchat a spojit v nějaký epický konec. Dle mého se tak jednoduše nestalo. Nějak se ten ohňostroj po přečtení knihy tentokrát nedostavil.
Jedním slovem bych knihu označila za velmi překombinovanou. Jde vidět, že autor do ní vložil velký kus práce a energie. Ale možná by zde nebylo na škodu popřemýšlet o větších škrtech, větším zaměření na detaily a popis. Vůbec bych se nedivila, kdyby autor knihu rozložil do třech dílů, pořád by měl stránky čím zaplnit.
Knihu bych asi úplně nedoporučila, ale také bych od ní neodrazovala.
Autor stvořil krásný svět, ve kterém společně fungují mágové, kouzelníci a obyčejní lidé. Na začátku jsem se docela ztrácela v postavách. Komu se to stává, tak si raději zapisujte. Příběh mě sice až tak neoslovil, ale to autorovi odpouštím, hlavně za ty okřídlené kočky, které vstřebávají obsah knih na kterých spí a taky oživlé chrliče. Další díl bych si ale určitě přečetla.
Když jsem se na cca 30. stránce stačila seznámit s obrem, skřetem, vílou, kouzelnicí, mágem, mluvící kočkou a mluvícím stromem, tak už jsem věděla, že tohle se mi bude líbit. Spadla jsem rovnou po hlavě do nádherného kouzelného světa, který mě naprosto pohltil. Existence dvou různých světů byla popsána velice dobře, zákonitosti tam dávaly smysl a celkově mi přišlo, že to měl autor promyšlené do posledního detailu. Líbila se mi hra vypravěče se čtenářem, sedl mi styl vyprávění a k zápletce také nemám žádnou připomínku. Jak mě předtím zklamala kniha Nikdykde, kde přesně to výše uvedené chybělo nebo bylo nedotažené, tak tady jsem byla opravdu nadšená. Navíc obálka je opravdu nádherná a ke knize padne jako ulitá. Škoda, že není dostupné pokračování.
Dlouho mi trvalo se do knihy začíst. Celkově je kniha taková rozvleklá. Když se mi podařilo konečně se ponořit do čtení, příběh najednou skončil. Spíše než kdovíjaký trhák bych Prokletí Černé královny viděla jako čtení na dovolenou.
Prostředí, ve kterém se děj odehrává, je ale velmi zajímavé. Autor se snaží probudit čtenářovu fantazii, což je žádoucí a povětšinou se mu to i daří. Oceňuji okřídlenou kočku, která tak nějak vyjadřuje přesně pravé kočkovství. :-)
Ze začátku mi dělalo problém se do knihy začíst. Styl, jakým je napsána, mi přišel zbytečně složitý. Ale nakonec jsem podlehla jejímu kouzlu. Oblíbila jsem si barvité postavy i malebná místa, která autor popisuje. Je věčná škoda, že se zatím nerozhodli přeložit ostatní díly. Jelikož francouzsky neumím, nezbývá mi, než dále doufat.
Dlouho se mi nestalo, abych celou první polovinu knihy tápala ve změti postav a situací, které spolu zdánlivě nijak nesouvisí. Navíc autorův styl psaní byl popisný více, než bych si přála. Vlastně by mi to ani tolik nevadilo, kdyby se zároveň s tímto vyvíjela i dějová linka.
Konec byl naopak uspěchaný. Květnatý styl se ztratil jak mávnutím kouzelného proutku, během pár stránek autor spojil vše dohromady a čtenář se téměř v samotném závěru konečně dozvídá záměry hlavního padoucha.
Už jsem od autora četla jinou přeloženou knihu, takže jsem primárně věděla, do čeho jdu. Prokletí Černé královny se sice odehrává v jiném historickém období než Meče kardinála de Richelieu, ale nakonec se to nestalo takovou překážkou, protože i bez přítomnosti středověku byla kniha plná podrobných popisů Paříže, co mi sice nevadily, ale většinu z nich jsem po týdnu vypustila z hlavy. Nejspíš nejsem až takový příznivec Francie, abych si pamatovala o každé památce všechno. Ale to po mně ani nikdo nechce.
Na začátku se setkáváme se ženskou hrdinkou, jejíž role se pak stane velmi důležitou, ale ještě předtím, než to zjistíme, objeví se na scéně jiná žena s jiným posláním. A nevím jak ostatní, ale já si tu první anonymní paní pak dost pletla s tou druhou, i když spolu měly společné možná tak hlavně přátelství s Griffontem. U té první mě ale velmi zarazil ten o něco hlubší a zamotanější vztah, ale nakonec jsem si řekla, proč ne.
Nejvíce mě z celé knihy zajímaly poznatky o magických vymoženostech a 'výlet' do vílí části Paříže. Dost inspirativní mi přišlo samotné osazenstvo královny a také svazky mezi čaroději a jejich jednotlivá pravidla. To o tom, že mohou být slavní pouze v jednom životě, mi dost připomnělo něco, o čem jsem už kdysi slyšela.
Příběh se sem tam skládal z několika dílků, které zapadaly do celkového kontextu až s přečtením dalších stránek, kde se vysvětlily. Jako příklady uvedu náhled z komnat vílí královny, podvod se služebnou a nebo podivně galantního nakupujícího. Autorův styl psaní by se dal označit jako květnatý, ale na to jsem už byla připravená, takže nic nového. Horším překvapením se pro mě staly promluvy ke čtenáři, co docela rušily celkový dojem. Možná se to mohlo udělat tak, že by si to ta daná postava myslela a nebo to neuvádět vůbec. Nebo to dát do pozadí a pak už nerozvést. Prostě něco jiného než přímou otázku.
Konec a Griffontův zásah mi přišel tak předvídavý - nehledě na to, že jsem měla takové finále nedávno v jiné knize - , že jsem se o něj vůbec nedokázala obávat. Ale byla jsem ráda, že se pro ně oba otevřely v minulosti uzavřené cesty a vypadalo to s nimi lépe, takže by se nejspíš i dokázali vypracovat tam, kde se nacházeli předtím. Něco takového by mi naprosto stačilo, avšak vyskytl se tam ještě extrémně dlouhý epilog; a nevzpomínám si, že bych někdy viděla takový rozdíl mezi normálními kapitolami a epilogem.
Na těch asi třiceti stranách se rozjel námět na celý nový příběh, že jsem až pojala podezření, jestli se třeba nejedná o úryvek z druhého nepřeloženého dílu(a stále o tom tak nějak přemýšlím). Kdybych to ovšem měla skutečně brát jen jako epilog, je to vážně až příliš nabyté novými poznatky na to, aby to takhle šlo dobře ukončit. Osobně mi to docela snížilo požitek z knihy, protože je docela nelogické ještě přemýšlet nad novými východisky, když byly ty staré uzavřeny. Vážně netuším, jak to autor myslel - třeba se snažil o nějaký knižní průlom - , ale když tak zvážím všechno, co se mi líbilo a co ne a měla bych podle toho rozhodnout, co bych raději chtěla někdy v budoucnu mít přeložené, zvolila bych si kvůli více aspektům Meče.
První polovina knihy byla nudná. Ta druhá byla velice zajímavá a zábavná. Co se týše epilogu, tak ten byl zbytečně dlouhý a nudný. Autor ho tam podle mě nemusel vůbec psát. Ušetřil by si tak čas. Každopádně kniha je napsaná velice vznešeně a řekla bych až zastarale ovšem do příběhu se tento styl hodí. Jenom mi chvíli trvalo než jsem si na to zvykla, protože jsem ještě nic v podobném stylu nečetla.
Co se týče samotného příběhu tak byl napsaný opravdu bravurně. Všechny části byly dokonale popsané a krásně do sebe zapadaly. Opravdu dokonalé dílo. Co mi ovšem dělalo problém byly všechny ty francouzské a elfí názvy. Často se mi díky tomu pletly postavy a někdy jsem už musela konkrétní název přeskočit a nečíst ho, protože jsem vskutku nevěděla jak. Na celém příběhu mě trochu zklamalo, že se skoro úplně celý odehrával na Zemi. Čekala jsem od toho víc fantazy v tom smyslu, že se příběh bude odehrávat hodně i v Druhém světě, ale nestalo se tak. To mě trochu zklamalo. Ale abych to shrnula: Líbila se mi kniha? V podstatě ano. Doporučila bych jí? Pro někoho kdo má rád velice vznešený až starodávný způsob psaní a knihy které se musí číst velice pomalu, aby mu příběh dával smysl. Přečetla bych si jí znova: Jenom v nouzi.
Za mě příjemná oddechovka, nic jiného jsem od toho ani nečekala. Líbil se mi celý ten přístup: "Pojď, čtenáři, zahrajeme si hru, jo?" A všechny ty autorovy vstupy do toho pěkně seděly. Zápletka je klasická, nikterak světoborná, ale atmosféra a postavy to celé zdobí jak filigrány secesní obraz. Pochopitelně nutně potřebuju domů okřídlenou přechytralou kočku a soudím, že by Francouzi udělali se zpívající dřevěnou eifelovkou ještě větší díru do světa.
Prosimvás lidi, to jsem vážně jediný mimozemšťan, co nepoměřuje knihu ve smyslu jů akce mínus ble popisy? Co vám ty popisy udělaly?
Ten autor je šílenec :D Pasáže, ve kterých se obracel na čtenáře byly tak divné, až byly vtipné :D
Celkový dojem z knihy mám dobrý, byla zajímavá a místy napínavá. Přesto tam bylo několik nedotažených věcí a možná bych na autorově místě popisovala víc lóže a magický svět, místo obsáhlých popisů Paříže, které někomu, kdo tam nebyl, asi nic moc neřeknou a Pařížané je znají, takže je také nepotřebují...
Konec byl navíc na můj vkus trochu uspěchaný a epilog, který s původním moc příběhem nesouvisel, se mi tam nehodil...
Tak pořád nevím, jak to ohodnotit. Na ty 4 hvězdy to asi úplně nebylo. Spíš to bude tak 3,5.
Na jednu stranu děj po trochu rozpačitém rozjezdu docela ubíhal a byly tam momenty, kdy jsem vysloveně nedýchala. Akční scény a nechutnosti autor popisuje výborně, ale tohoto svého potenciálu moc nevyužíval. Spíš se zdržoval u popisů Paříže, což jsem jako člověk, co byl v Paříži dvakrát, neocenila, protože jsem většinou nevěděla o čem mluví.
Ten svět sám o sobě byl zajímavý, ale nepříliš propracovaný. Byly vymyšlené detaily, které byly důležité pro děj, ale jinak mi tam pořád něco chybělo a nedokázala jsem se do té říše vůbec ponořit a představit si ji. To samé, co se týče postav, i když ke Griffontovi a nakonec i k Cécile jsem si našla jisté sympatie (i když ne tak velké, abych se o ně bála, když byli v nebezpečí, což je dost zásadní nedostatek).
Styl psaní byl nemastný neslaný, kromě už zmíněných akčních scén a popisů nechutností. Autor měl navíc zvyk neuvěřitelně protivným způsobem promlouvat ke čtenáři. Normálně mi to nevadí, ale tady jsem měla chuť ho něčím praštit přes hlavu, kdykoliv ke mně "promluvil".
Co se týče toho konce, naprosto jsem nechápala, co tam ta kapitola navíc dělala. Napřed jsem myslela, že je to ukázka z dalšího dílu, protože se autor pustil do shrnutí charakterů hlavních postav, jako kdyby o nich teď člověk nepřečetl celou knihu. Pak ale začal mluvit o tom, že je to epilog a to mě úplně dorazilo. Nápad byl asi dobrý, ale na pár stránek až příliš obsáhlý, takže to nakonec celé působilo dost přitažené za vlasy. Co kdyby to třeba končilo jen tím prvním epilogem, milý autore?
Celkově mě kniha docela bavila. Nebylo to úplně originální, ale místy celkem napínavé, jindy takové milé a občas i vtipné. Kdyby byly hlavními postavami ty kočky, tak by byl román asi úplně jinde. Takhle se dá přejít pokrčením ramen. Navíc mě nezajímá, co bude dál, takže další díl asi číst nebudu (pokud vyjde).
Jak snadno se to ale četlo a bavilo mě to ilustruje fakt, že jsem dala knize pořád 3,5 hvězdy. A některé ty nápady byly vážně dobré.
Moc se mi líbil svět, který autor v této knize vytvořil. Bavil mě popis historie a prolínání světů, takže bylo jasné, proč Paříž nevypadá tak, jak ji známe my. Těším se na další díly a nutně potřebuji okřídlenou kočku, která spává na knihách i dopisech :)
"Muchovská" obálka moc pěkná, atmosféra belle epoque skvělá, schopnosti okřídlených koček nebo rekonstrukce z paměti zrcadel zase ospravedlňují přesah do žánru fantasy. Zápletka však byla dost chabá, výroky postav občas vypůjčené (nechuť dívat se na Eiffelovku tuším od Maupassanta), dost bylo i nelogičností a překladatelských přešlapů. Jen pro úplnost, čeští vydavatelé načali tři různé série tohoto autora, tak by mě zajímalo, jestli aspoň jednu z nich dokončí...
Původně jsem váhala mezi třemi a čtyřmi hvězdami, bohužel ten konec to jasně odsoudil na nižší úrověň.
Spíše bych ocenila, kdyby to byl samostatný román a končilo to úplně jiným momentem než tím jak to končí.
Jinak jazyk knihy je takový vzletný, nevadily mi ani avizované popisy, kterých tam opravdu bylo hodně a dokonce jsem se ani moc nenudila, což platilo, až do okamžiku, kdy byla kniha dle mého názoru nastavena na další díl... Cca 30 stran před koncem jsem už dočítala se sebezapřením.
Je to takové milé, i když trochu drsnější puzzle pro dospělé, i když na knize je napsáno, že je určena dětem od 14 let.
Autor musí mít pekelný přehled a slušnou fantazii, alespoň takový byl můj dojem po té, co jsem knihu dočetla.
Já osobně bych knihu tak dobře nechápala, kdybych si nepřečetla anotaci, ta sice mnohé odhalí dopředu, ale zdá se mi, že pro pochopení toho co se v dílku děje je její znalost nutná.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Prokletí Černé královny |
| 2009 | Meče kardinála de Richelieu |
| 2015 | Vznešené království: Rytíř |
Tak krásně to začíná, v Paříži, jakou popisuje autor, bych si opravdu přála žít - a pak se tam toho děje moc, ale vlastně nic zásadního...