Magické houbičky

06.01.2025

Naprosto vynikající práce o historii znalosti lysohlávek. Není to příručka pro jejich užívání. Tady bych doporučil Martin W. Ball: Moudrost hub. Skvělá věc nejen pro uživatele. Tohle je spíš odborná historická studie.
Letcher rozbijí spoustu romantických mýtů o houbičkách a pohanství. Zdá se, že psychedelické houby naši předci neznali. Pro užívání v minulosti neexistují žádné archeologické důkazy. Jen v Mexiku a pak výjimečně.
Na Sibiři se na několika místech užívaly muchomůrky červené. A to je všechno. Autor zkoumal, kdy a kde se tento fenomén objevil. A kupodivu zjistil, že až v dnešní době. Je to záležitost stará 70 let.
Nečekal jsem, že to bude tak dobře zpracované. Není to nějaká nekritická adorace, ale autor k tomu přistupuje nezaujatě. Možná až moc skepticky. Je vidět, že to psal před současnou psychedelickou renesancí.
Na houbičky se nedívá konzumně, ale zpochybňuje jejich pozitivní vliv. Na ten věří příznivci psychedelik. Upozorňuje, že se jedná o subjektivní zážitek, který je určen dané osobě. Léčebný potenciál také moc neřeší.
To neplatí pro šamanistické tradice, kde mají s užíváním zkušenosti. Dnes výzkum potvrzuje, že naděje příznivců byly oprávněné. Od roku 1999 se psilocybin opět zkoumá. Výzkum probíhá i u nás.
Našemu výzkumu se věnuje Fenomén psychedelie od F. Tylše. Kniha je výborně hodnocená, zřejmě se tam promítá vnímání důležitosti této problematiky. Tomu všemu se však Letcher nevěnuje.
Přesto že se zde hodně mluví i o LSD, tak zde není absolutně žádná zmínka o Grofovi. Nedá se usoudit proč. Kniha je čistě historická a o samotném užívání je tam pár zmínek. Asi největší nedostatek.
Věnuje se i muchomůrce červené, ale opět se nevěnuje užívání. Chybí upozornění na nutnost dekarboxylace kyseliny ibotenové. Ani problematika setu a settingu se neřeší. Uvádí pár trip reportů a následky užití omylem.
Objevují se zde významné postavy psychedelického hnutí. Bohužel žádný myslitel mě nezaujal. Ani Leary, ani McKenna. Wasson a Graves už vůbec ne. Wasson měl jen štěstí a tak se roku 1955 objevuje Maria Sabina.
Konečně jsem se dočetl, kde se vzalo to stupidní datum 22.12.2012. Vymyslel ho Terence McKenna. Tady zklamu jeho příznivce, ale víc než filozof a myslitel byl spíš schopný vypravěč a improvizátor.
Ujasnil jsem si, že se jím nemusím zabývat. Co zažil, bylo určeno jemu. Je to jako ostatní trip reporty. Jsou to ukázky toho, co se dá zažít. Psychedelika jsou hlavně nespecifický zesilovač našeho nitra.
Jejich užití nic neslibuje a nezaručuje. Poskytují zvýšenou neuroplasticitu mozku a možnost lepší psychoterapie a sebepoznání. Důležitá je následná integrace. Jedná se o zásadní literaturu právě pro svou střízlivost.
I mě to zklamalo. Druidi byli negramotní a houby se hned rozkládají. Proto zatím nemáme důkazy, že by oni nebo pohanští kněží lysohlávky užívali. Vyznali se v rostlinách, které jsou často jedovaté.
Možná trochu nudná kniha, ale nabitá událostmi a významnými osobnostmi, které etablování houbiček způsobili. Houbičky nejsou zdraví škodlivé, nejsou toxické, nezpůsobují závislost. Jejich zákaz je zločin.
Přesné a nejlepší .info najdete na Houbook. Doporučuju. 90% 4,5*

28.11.2020

Já osobně jsem byl zvědavý hlavně na to lidové vyprávění a legendy o houbách, historii jejich poznávání a určování, plus něco málo z historie jejich užívání - především u přírodních etnik. Výše zmíněné informace v knize sice naleznete, ale velká část se pak zabývá moderní podzemní kulturou pojídačů "psychohoubiček" a s tím spojenou řadou osobností, které mi nic neříkají a jsou mi víceméně úplně fuk.