Magický prazdroj
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/196063/mid_magicky-prazdroj-QPN-196063.jpg
4
1761
1761
Úžasná Zeměplocha série
< 5. díl >
Zrodil se mág tak mocný, že proti němu jsou ostatní mágové jen varietní hudlaři, a sama jeho existence přivede Zeměplochu na pokraj panmagické války. Jediný, kdo mu stojí v cestě, je Mrakoplaš, nedostudovaný mág, jenž chce zachránit svět, nebo alespoň tu část, na které se právě sám nachází.... celý text
Přidat komentář
Poslouchala jsem jako audioknihu čtenou přímo panem Kantůrkem, kterého si nesmírně vážím, často přemýšlím, jak se mu povedlo knihu tak skvěle přeložit. Některé vtipné pasáže zde již zmiňovali hodnotitelé přede mnou, tak je nebudu opakovat. Prostě tohle je skvělá série a jednu hvězdičku ubírám jen za to, že jsem nějak měla pocit, že konec byl neúplný, snad se dozvíme v některé z dalších knih, proč tomu tak je. (Říjen: 616 str.)
Pátá kniha v sérii pro mě byla prvním lehkým zklamáním. Po vynikajícím Mortovi se vrací mák Mrakoplaš a ačkoliv Terry drží laťku humoru stále vysoko, Magický prazdroj se mi nečetl tak úplně lehce. Znovu se mi potvrdilo (čtu Zeměplochu již potřetí v řadě), že jiné postavy z Pratchettova vesmíru se mi líbí mnohem více. Ale není třeba zoufat, protože hned další díl jsou mé oblíbené Pyramidy a nadohled je seržant Tračník, desátník Nóblhóch i svobodník-čekatel Karotka a další. Pořád skvělá kniha, ale za mě tentokráte bodík dolů.
A jedna poznámka na okraj: jestli mě něco vážně irituje, jsou to ve zdejším hodnocení přepsané pomalu celé pasáže knih... Nechápu.
Tak tenhle díl byl podle mě o něco slabší. I tak tam bylo několik kouzelných pasáží. :)
SPOILER
"Co na světě je takové aby stálo za to žít?"
Smrť se na chvíli zamyslel. KOČKY, odpověděl nakonec. KOČKY JSOU MOC MILÁ STVOŘENÍ.
Lituji, nevím proč, ale mě vyhlídka na téměř jistou smrt v neznámích zemích a pařátech exotickejch oblud vůbec neláká. Zkoušel jsem to, ale nějak jsem tomu nepřišel na chuť.
Slunce shlíželo na slavnostní ráno Dne malých bohů jako špatně usmažené vejce.
"A mučil jsi ho?"
"Ne"
"Takže ses moc nechoval jako pravý barbar, co?"
"Podívejte, já na tom pomalu pracuju," odpověděl popuzeně Nijel. "Tak například už jsem mu nepoděkoval"
"Ovládám obzvláštní a neobvyklé síly," poslíšil si Mrakoplaš. A to ani moc nelžu, pomyslel si v duchu, protože téměř naprostá neschopnost ovládnout jakýkoliv druh magie je v každém případě schopnost u mága velmi neobvyklá, a kromě toho, a kromě toho, když někdo lže hadovi, tak se to nepočítá.
Poslouchal jsme jako audioknihu. S každým dalším kouskem Prachett zvedá laťku. Zatím nejlepší díl, minimálně z těch s Mrakoplašem. Jen mě zarážel bordel v tykání a vykání, během příběhu to bylo poměrně často a dost to rušilo zážitek.
Bylo to skvělé čtení, mám hrozně ráda příběhy s Mrakoplašem a Konina vážně pobavila :D. Připadalo mi to o fous lepší než Mort, i když ten byl taky skvělý.
Znova jsem přečetla asi po 12 letech a už se mi děj nelíbí jako dřív, přijde mi, že se tam nic moc nestalo a vyvrcholení na konci nebylo až takové vyvrcholení, ale spíš useknuté nedotažené cosi, ve kterém jsem se ztratila. Zato některé rozhovory a vtipy mi přišly vtipnější než před lety. Pro mě jedna ze slabších knih zeměplošské série. Kdyby byl trochu jiný rozsah stupnice, dala bych tak 70 %.
U této knihy trošku zklamání, bylo v ní více pospisných pasáží. Ale příběh byl zbytečně v některých čístech zdlouhavý. I když konec byl úžasný.
Zeměplocha je v ohrožení. Když prudký a nevyzpytatelný magický proud nekontrolovatelně zaplaví všechny mágy (že dokonce i Mrakoplaš svede provést nějaké to kouzlo), tak se z pohodlných a neškodných páprdů stanou nebezpeční tvorové, kteří si nárokují právo na vládu nad světem, lidmi i bohy. Samotné by je to samozřejmě nenapadlo, ale mladý supermág jim nedává moc na výběr. Konec světa se zdá téměř nevyhnutelný, ale Mrakoplaš se svou ověřenou taktikou, že nejlepším bojem je útěk, nakonec slaví jisté úspěchy. Kromě něj se v knize objeví spanilá bojovnice Conina, jejíž krásu předčí snad jen její neporazitelnost v boji, hédonistický Creosot spřádá verše, jež vtipně parafrázují Píseň písní, a které mají na některé dámy paralyzující účinky. Zavazadlo se zamiluje, ale kdo by podlehl kouzlu dřeva, i když myslícího a věrného, takže dostavivší se zklamání je pak velmi trpké...vtip, nadsázka a moudrost ukrytá za zvednutými koutky úst. Není lepší kombinace.
"Velká čtverka" mě vyloženě rozsekala, dialog u baru nemá chybu, krom toho jsem něco podobného taky už zažil a o to víc jsem se chechtal. Mrakoplaš, nevím jak ho uchopit, na jedné straně mě neskutečně štval svou předposraností, tak se prostě knižní hrdina nechová, ale asi není pořádný rektus, takže když se nad tím člověk zamyslí, tak je Mrakoplaš tak normální a obyčejný jako většina z nás a tím je mi nakonec sympatický. Džin z lampy, jeho rozjetým projektům jsme se vyloženě smál až jsem se za břicho popadal. No a mohl bych pokračovat dál, díl je to povedený a plný hlášek a když si člověk pomaličku zvyká na (ne)systém Zeměplochy, tak mu to čtení nakonec připadá už normální a v pohodě. Těším se na další pokračování.
Jeden z prvních dílů Zeměplochy, jak ji známe. Nepatří mezi ty nejvtipnější, ale rozhodně nepostrádá humor. Spousta zajímavých postřehů o lidské povaze, vyprávění, co má spád a hlavně: nejstatečnější “mák” všech dob.
Zeměplochu čtu popořadě tak, jak jsi Terry Pratchett psal. A tohle je pro mě bohužel zatím nejslabší kousek. A to jsem se po Mortovi tak těšila na další návštěvu Zeměplochy..
"Mák" Mrakoplaš je zpět a já bych ho rád viděl v lepší formě. Na mě je v tomto díle příliš paralel se současným světem, až moc narážek na soudobé problémy. Můžeme ještě pořád svádět takto průměrnou tvorbu na to, že se jedna o spíše rané dílo v rámci Zeměplochy? Myslím, že ne. Mort nám krásně ukázal, jak může být Zeměplocha zábavnou a svižnou fantasy. V Magickém prazdroji je příběh takový rozbředlý a ve výsledku s minimálními následku do budoucna.
Díky výzvě jsem si dovolila zase jednou si připomenout (nejen) knihovnu Neviditelné univerzity. Neodolám a podělím se aspoň o pár perliček:
"Odhalit pravdu není tak docela snadné. Udržet pravdu ve vaně historie je mnohem těžší než udržet mýdlo v té obyčejné, a ještě těžší je ji tam najít..." (s. 2015), což by mě mohlo napadnout, kdybych byla tak vtipná jako Terry Pratchett, pokaždé, když přečtu noviny...
"Je naprosto nemožné to popsat.
Pokusíme se vám alespoň částečně naznačit, jak to vypadalo.
Vypadalo to jako zvuk piána krátce po tom, co ho někdo upustil do studny. Chutnalo to žlutě a vonělo kašmírem. Na omak to bylo jako úplné zatmění měsíce. Pochopitelně v nejbližším okolí věže to vypadalo opravdu ošklivě." (s. 255) - Řekněte sami, kdy jste se naposledy ve fantasy setkali s tak báječnými synestéziemi?
Skvěle a neotřele popisuje TP pocity, které dobře známe z vlastní zkušenosti: "Jinak řečeno, je to takový ten klasický pocit, když vás zničehonic poleje horko. Zažil to každý, kdo povolil vlnám vlastní zuřivosti, aby ho vynesly na pláž pomsty, a pak zjistil, že stojí opuštěn přímo uprostřed žumpy." (s. 259)
A na závěr trochu vážně: "Je opravdu důležité, aby sis pamatoval, kdo skutečně jsi. Není dobré spoléhat na to, že za tebe budou myslet jiní lidé nebo předměty. Oni to většinou pochopí jinak než ty a dopadne to špatně." (s. 328)
Někdy pro mě v této knize byly některé pasáže až příliš dlouhé, ale i přes tu délku byly pokaždé bohatě obdařené podrobnostmi, to abych si to mohla lépe představovat, a vtipem, to abych se u toho mohla často usmívat, někdy i nahlas, takže mi ta délka ani nevadila.
To, že Penízovi Mrakoplaš prozradil, že nemusí pořád poslouchat svého podivně nemrtvého otce (který se vzepřel samotnému Smrťovi a podloudně se vecpal do vlastní hole, kterou předal svému synkovi) považuji za významné sdělení, neboť v životě každého člověka musí nastat chvíle, kdy má přestat poslouchat své rodiče. A když to neudělá, tak vlastně odmítá vyrůst.
A máme to tu znovu. Opět hrozí zánik Zeměplochy, opět za to může magie (jako v Lehkém fantastičnu nebo v Čaroprávnosti) a opět se do toho zamotal nejhorší mág Zeměplochy Mrakoplaš, přestože jeho jedinou snahou je, aby se na univerzitě pro mágy unudil k smrti. Mrakoplaš je ale jako vždy na špatném místě (v případě osudu Zeměplochy na tom správném) a nezbyde mu, než se neochotně zapojit do záchrany světa. Zase.
Přiznávám, že když smísíte předchozí zeměplošské knihy jako je Lehké fantastično a Čaroprávnost, mohli byste dostat něco takového jako Magický prazdroj. To ale neznamená, že je to to samé. Pratchett totiž dokáže to, co málokdo. Využije reálie ze skutečného světa, zparoduje je a využije pro svůj příběh, který je pak plný neskutečné zábavy. Tentokrát se zaměřil zejména na Pohádky tisíce a jedné noci a na severskou mytologii. A pak je to vlastně i o hrdinech: Být hrdinou, i když nechcete být hrdinou. Pokusit se nebýt hrdinou, když chcete být kadeřnice. Pokusit se být hrdinou, když jste synem prodavače se smíšeným zbožím. A postavit se zlu, které vámi od počátku manipuluje, kdy předstírá, že je to pro vaše dobro.
Tak v tomhle dílu je mi Mrakoplaš nejsympatičtější ze všech knih, kde se vyskytuje. Dále postava barbarky Coniny a učícího se dobrodruha Nijela jsou opět skvostně vymyšlené a napsané charaktery, které jsou základem množství humorných situací.
A opět přehršel humoru a hravého jazyka ... Ti, kdo znají, si to připomenou, ti, kdo neznají, to třeba naláká.
„... a já jsem rektus a musím vykonat rektovný čin,“ prohlásil Nijel.
„Tak moment, počkejte minutku!“ rozpálil se Mrakoplaš.
Počkali minutu.
Pak počkali ještě dalších sedmnáct vteřin.
„Koukněte se, je to ještě složitější, než si myslíte.“
„Pst!“ ... „Já nic neslyším,“ hlasitě se ozval Nijel. Nijel patřil k tomu druhu lidí, kterým stačí říci: Nedívej se támhle! a oni okamžitě otočí hlavu naznačeným směrem, natáhnou krk a vypoulí oči. Jsou to titíž lidé, kterým například ukážete krokus, který roste v trávě hned vedle jejich nohy, řeknou „Kde?“ a jejich chodidlo dopadne do trávy s žalostným tichým chrupnutím. Kdyby se ztratili v nekonečné poušti, mohli byste je najít jednoduše. Stačilo by do písku položit něco malého a křehkého, například malý porcelánový hrneček, který ve vaší rodině dědila generace za generací, a přispěchat zpátky poté, co se ozve cinkot střepů.
A těch lidí není málo.
„Jak se ti podaří být na několika místech najednou?“
„DOKONALÁ ORGANIZACE PRÁCE,“ odpověděl Smrť.
A opět ta skvostná přirovnání:
„Pak se ozval zvuk, který by vám rozvibroval i falešné zuby ve skleničce...“
„...jeho hlas se táhl jako něco, co odkapává ze dna rakve.“
Magický prazdroj patří k těm nemnoha knihám v sérii, které jsem nepřečetl už kdysi dávno na základní škole. Dostal jsem se k němu až teď a po poslední stránce musím říct, že jde spíše o průměrný díl. Pochopitelně průměr z ranné tvorby Terryho Pratchetta je pořád kvalita, za kterou by byl leckerý autor ze srdce vděčný. Přesto Mrakoplaš zažil zajímavěji napsané a vtipněji popsané dobrodružství. Postava Conniny je ovšem skvělá.
Další z vynikajících dílů. I když se přiznám, že Mort nebo Čaroprávnost mě bavili asi víc. Souboj kouzelníků, Jakokalypsa a nejvíc "Hlavyčku umyjeme a pak usekneme?" se mi teda neskutečně líbily a pobavily. Knihu jsem zhltla za pár dní a už se chystám na další ze série. Trochu mi chybělo Zavazadlo, ač Mrakoplaš se vrací do děje, tak o něm je tam toho celkem málo. Ale i tak skvělé dílo.
Kniha sama o sobě skvělá, Pratchettův humor mi sedí a jeho knihy jsou asi jediné, u kterých se směju i nahlas. Navíc mají perfektní příběhy s úžasnými postavami a dokonalými zápletkami. Knihu jsem poslouchala v audio verzi od Nakladatelství Talpress a toto provedení mě bohužel trochu zklamalo. Jan Kantůrek čte báječně, ale vadil mi hudební podkres. Hudba sama o sobě svým stylem k textu většinou seděla, ale nepřišlo mi, že je vždy použitá ve vhodných chvílích. Místy krásně dokreslovala atmosféru děje, jindy šla ale vyloženě proti němu (dramatická hudba u klidné pasáže nebo romantická u nudné pasáže). A někdy byla použita z ničeho nic, v půlce děje, aniž by v něm došlo k jakémukoliv zvratu, což bylo dost rušivé (čekala jsem změnu v ději, ale vůbec nic se nedělo) a ve finále to působilo, jakoby byla používána spíše nahodile a bez rozmyslu.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Před patnácti lety jsem Pratchetta hodně četl a bavil mě. Nevím co se za ty roky změnilo. Ani tehdy jsem se u jeho knih nesmál, ale ta veselá nálada jejich příběhů mě bavila. Když jsem ale po těch letech začal číst Magický Prazdroj, vyvalila se na mě totální kravina plná zoufale trapných pokusů o humor bez vtipu, valených kulometnou kadencí jeden za druhým tak, že jsem se totálně ztrácel. Poslouchal jsem to jako audioknihu a jsem vážně rád, že jsem měl sluchátka, protože při popisech toho, jak je na Zeměploše všechno zvláštní, nečekané, absurdní a jiné a tím pádem vlastně určitě "hrozně vtipné" , jsem byl rudej až na prdeli, jak jsem se za autora styděl. Podobné kokotiny jsem se spolužáky vymýšlel, když mi bylo 8 let. Nechci nikoho urazit, prostě to uzavřu tím, že tenhle humor fakt není pro mě a bohužel už mi není 15. A to se mi stále většina kulturních výtvorů, které jsem si v pubertě zamiloval, stále líbí. Pratchett ne.