Magna Moralia
Aristotelés
Aristotelova Velká etika (Magna Moralia) v upraveném překladu Antonína Kříže. Její velikost týká se rozsahu pojednávaných témat; dva oddíly o eutychii a kalokagathii nemají paralelu v Aristotelově Etice Níkomachově.
Přidat komentář
První kniha od Aristotela, první kniha od překladatele Antonína Křížka a nakladatelství Rezek. Tudíž mě na první pohled zaujala vazba knihy. Ta není obyčejná. Po formální stránce se jedná o knihu, na které je vidět, že se nešetřilo a její text je vytištěn s velkými odskoky od stran, poměrně velkým písmem.
Po stránce obsahové se jedná o knihu s úctyhodnými poznámkami, které tvoří zhruba jednu třetinu knihy, kdy některé ocení pouze skuteční znalci Aristotelových spisů. Co mě naopak překvapilo příjemněji, je důraz na detail a snaha zachovat pocit pročítání si původních svitků. Mluvím o tzv. svislicích, které jsou v textu natištěny. Jedná se o odkaz na původní dílo, jež označuje, kde původně končila strana.
Samotná Magna Moralia se pak nečte lehko. Chvilku trvá, než si člověk zvykne na způsob, jakým je kniha napsána. Je to dáno faktem, že se Aristotelovy spisy nedochovali, respektive pouze ve formě poznámek k přednáškám. Proto se nasadí poměrně rychlé tempo. Ty tam je čistá stylistika, sarkastický humor nebo trpělivost známé od Platóna. Největší slabinou pak pro mě bylo menší množství praktických příkladů.
Každopádně jako kritika k Platónovým spisům je Magna Moralia skvělá, protože nabízí jiné, alternativní řešení. Pohled na danou věc pak není třeba tak jednostranný.