Magnetová hora

17.07.2023

Dostala se mi do rukou kniha Magnetová hora, kniha mi připomíná Verneovu knihu Na kometě. Obojí se odehrává v Arábii a pak jsou přeneseni na jiné těleso. Laurie ho styl mi ale sedí víc než Verneův. Míň popisu a víc děje.

04.08.2022

André Laurie píše opravdu podobně jako Jules Verne a tento román je vskutku zajímavý. Je to taková vědeckofantastická romance.

21.01.2021

Klidně bych příběh zařadil do zvláštní sorty červené knihovny, autor napsal více podobných příběhů. Je to poplatné době vzniku, jazykem je přibližně podobný tomu Vernovu, bez sáhodlouhých popisů, které většinou svědčí encyklopedistům a ne běžným čtenářům, očekávajícím příběh s velkým P.

Příběh zde je vcelku spletitý, ale lehce plytký, a čte se skoro jako vernovky. Moc se mi líbil název "Selene Company Limited" - to je skoro stejné jako "Unlimited Inteligence Limited" ;)
Dávám plus

22.09.2020

Dnes již příběh působí hodně naivně. Nevím zda má šanci ještě zaujmout. Hodnotím slabší tři.

31.01.2020

Další moje kniha s věnováním od SRPŠ, tentokrát 5. třída. Poprvé jsem se setkala s pojmem akciová společnost, řekla bych, že jsem se o ní dozvěděla víc než o pár let později na socialistické ekonomické škole :-) . Příběh se mi líbil tehdy a četla jsem pak ještě několikrát. Nesouhlasím se srovnáváním s knihami J. Verna. Žádnou verneovku jsem nedokázala přečíst a to ani v nemocnici, kde to byla jediná kniha široko daleko a já strádala nedostatkem tištěného textu. Rozdíl je podle mého názoru především ve způsobu vyprávění, tohle má spád, žádné otravné popisy kdečeho a místa, kde se vlastně nic neděje. Milovníci J. Verna nechť mi odpustí

12.07.2016

[čteno vydání od Vilímka, 1927] Ne nadarmo je jméno A. Laurieho spojováno s Julesem Vernem a Magnetová hora je jedním z vynikajících příkladů, proč tomu tak je. Podobnost stylu obou autorů je vskutku pozoruhodná a paralely nenacházíme pouze v rovině vypravěčského stylu a výstavby děje (i charakteru postav), ale Laurie podobně jako Verne zakládá příběh na pokud možno přesvědčivém vykreslení toho, kam až může lidstvo vést technický pokrok. Důvěru čtenáře si získává jak srozumitelným popisem různých technických vynálezů, ověnčených poznatky z chemie a fyziky, tak i realistickým popisem přístrojů dosud nevynalezených (například sluneční mini-elektrárna fungující na principu ohřevu vody – jakýsi sluneční parní pohon). Příběh navíc buduje na základě současných vědeckých teorií, v tomto případě především úvahy o povrchu Měsíce, jeho atmosféře, možné přítomnosti života, ale i o tom, jak Měsíc vznikl. Zajímavostí je, že podobně jako Verne má Laurie velkou zálibu v elektřině. Celkově kniha působí tak, že kdyby byl na obalu uveden jako autor Jules Verne, neměl bych problém tomu věřit. A tento pocit ještě umocňují zcela vynikající ilustrace G. Rouxe, kterého známe právě z mnoha verneovek. [malý spoiler] Magnetová hora navíc dějově trochu působí jako určité propojení románů Ze Země na Měsíc a Na kometě. Konec konců v knize je i narážka na první jmenovaný román, když jedna z postav připomíná, že pokus o dobytí Měsíce v Americe již nedávno proběhl, leč jeho podmínky jsou jen těžko opakovatelné. [konec malého spoiler].
Děj je ve výsledku zajímavý a kniha čtivá (zvláště v tomto starém překladu). Celek je samozřejmě pořád trochu naivní a v některých místech lehce nedotažený, ale to snad tolik nevadí. Zaujme například kritika snadnosti zakládání akciových společností (Laurie byl později členem Socialistické strany), popřípadě popisy násilností páchaných muslimy, jejichž „prorok rozkázal vyhladiti nevěřící,“ což dává v některých pasážích připomenout i různé dnešní problémy.
Heslovitě pár poznámek na závěr: Slunce se stane v budoucnu dominantním zdrojem energie (lodě, železnice, atd.) // Pyritová hora v poušti coby obrovský magnet odizolovaný okolním pískem přetaveným ve sklo.