Magorovy labutí písně
Ivan Martin Jirous
Vrchol Jirousovy básnické tvorby; autentické zážitky - vznikala ve valdickém věznění a byla z něj propašována do exilu, psaná často ironizující epigramatickou formou; protože ve vězení nemohl psát, musel si celou sbírku zapamatovat. Ve sbírce vystupuje řada reálných postav kulturního a veřejného života tehdejší doby a lze ji proto vnímat i jako svérázný básnický slovník představitelů tehdejšího disentu. Za ni také obdržel cenu Toma Stopparda.... celý text
Přidat komentář
ta jedna chybějící hvězdička v hodnocení značí to že mi knížka připomíná že bych se chtěla naučit latinsky, jinak Jirous se mi sice díky dokumentu Poezie v podzemí z jutubka jemně znechutil tim že volnoverš nepovažuje za rovnocennou formu poezie a skládání bere jako věc co se člověk naučí a pak to strojově vopakuje, ale i tak jsem tuhle sbírku v druháku na gymplu měla mocmoc ráda a měla jsem na ni referát i jsem si ju dala do maturitní četby, protože básníci který tu za minulýho režimu zakazovali maj svý osobitý kouzlo který mi přijde že nikde jinde na světě nedovedli zachytit, nikde jinde nedovedli psát tak krásně ale vošklivě, tak dobře ale špatně, tak že tě to prostě zasáhne na několik měsíců dopředu
joa cenim že mi to dá motivaci se jednak víc vzdělávat a druhak taky psát
_ _ _
Kdybych to nebral religiózně
bylo by mi zde věru hrozně
_ _ _
Píseň si zpívám má jeden takt
s ďáblem se nesmí sjednat pakt
Ač jsem stále nepřišla na kouzlo básním, Seifertovy, Kainarovy a nyní i Magorovy jsou těmi, které můžu...:-)
Nejsem milovník poezie, tohle pro mě představuje průměr. Na mé hodnocení ovšem nikdo nedbejte, naštěstí tu jsou povolanější uživatelé.
Tento autor se mi prostě nějak vryl pod kůži a sáhla jsem i po dalších knihách. Sbírka velmi krásných a zajímavě psaných básní o tom, co autor prožívá ve vězení. Ačkoliv poezie nepatří mezi můj oblíbený druh literatury, byla jsem velmi mile překvapena jak moc mě sbírka zaujala a rozhodně bych neváhala sáhnout po ní znovu.
Magorovy labutí písně jsou unikátním propojení literárních motivů, které čtenáře nenapadnou a pokud ano, tak snad jen s negativním přídechem - stejným jako má například slovo "kočkopes". Tak Magor míchá a spojuje tak rozličné a protikladné prvky jako je trapnost a niterná modlitba, ironie a odevzdání se vyšší moci, vulgarismy a básně psané latinsky. Některé básně jsem přešel rychle - nevím, jakou mají "literární hodnotu", ale prostě mě nijak neoslovily - většinou to byly ty, které od formy "kočkopsa" opustily a držely se jen jedné z jeho částí. Takových psů nebo koček jsem již na světě viděl! Ne, ty básně se mi líbily právě proto, že spojovaly mnoho na první pohled neslučitelných prvků - proto, že byly kočkopes - velice ubohý, ale i krásný kočkopes napsaný ve vězení s melancholií vracející se k životu na zemi a upřímnou touhou po Boží blízkosti, která se neschovává za vznosnými slovy modliteb slýchaných v kostele, ale je vyjádřena slovy devianta a alkoholika, litujícího, - biblickou terminologií "potřebného" Magora.
Díky za to.
Každý nese co unese
tak mu i Pán Bůh bere míru
lepší být tady v klášteře
než na Sibiři v monastýru
lepší je na stromě život svůj mít
kdekoliv po domě můžu se oběsit
Requiescat in pace básníku Magore
Jsem překvapená, jak moc se mi sbírka líbila. Některé verše, pravda, nejsou nic moc. Ale velká většina je skvělá - výborně se čte, pobaví, donutí k zamyšlení. Důležité je uvědomit si, v jakém rozpoložení a životní situaci autor dílo psal. Spojení marnosti, beznaděje s chvilkami světla a chutí bojovat. Vulgární a pejorativní slova spolu s vírou a náboženskými motivy, dokonce i části v latině. Jednoznačně je to velmi zajímavá sbírka, která stojí za přečtení.
Svébytné verše (občas spíše neverše), ve kterých se snoubí beznaděj s nadějí a chutí bojovat, smysl pro humor, kritika, víra a touha... A vše do sebe přesně zapadá a dává smysl, i když občas ne na první přečtení.
Silná sbírka. Autentické, zoufalé, upřímné.
"V úzkostech volal jsem Beránka
těsná je moje skořápka
v neklidu nocí v hrůze dní
prosil jsem, ať ji uvolní"
".....
Zas pruty mříží na oknech
a ruce v pouta dané
to abych alespoň v těchto dnech
sepjaté měl je Pane"
"Jenom to Pane vědět chci
jestli už teď jsem v očistci"
Úžasná poezie mého oblíbeného autora, kdež se mísí prvky řekněme religiózní s prvky řekněme pozemskými. Verše neverše, moc krátké či moc dlouhé texty, absence názvů... Prostě klasická *undergroundová poesie*, abychom tak řekli. Moc zajímavá je taky historie toho, jak se tyhle básně dostávaly z vězení.
Rozhodovala jsem se mezi 4 a 5 hvězdami a to na poezii moc nejsem. Ale tohle bylo super. Ten existencialismus, ta životní krize a zoufalost nespravedlivě vězněného člověka, které z této sbírky dýchaly, se mě dotýkaly až neskutečně. Na síle básním dodávala úderná realističnost, na mě asi nejvíc zapůsobil verš, kde autor užil své vězeňské číslo se svým jménem. Vskutku silný zážitek.
Mám ráda klasickou poezii, takže mi chvilku trvalo, než jsem těmto veršům - neveršům přišla na chuť. Přesto na mě hluboce zapůsobilo zoufalství, které z básní psaných za mřížemi místy až křičelo. Překvapilo mě autorovo náboženské založení.
A nejtěžšího mezi hříchy prosím Tě zbav mě totiž pýchy.
Autorovy další knížky
2006 | Magorovy labutí písně |
1991 | Magor dětem |
2007 | Magorova summa |
1997 | Magorův zápisník |
2008 | Pravdivý příběh Plastic People |
Znám spoustu básníků lepších po stránce řemeslné. Žádnému jsem ale nevěřila jeho zpověď tolik jako Magorovi. Cítila jsem vůni hlohů, pivoněk, chlad zdí a nesvobodu. A čím dál četla jsem, tím vybroušenější zdály se mi jeho verše a tím vroucněji mě zalévaly zoufalství, víra, bolest i láska...
Za údolími lesy
jinde než kde jsi nejsi
v dálce kde modré hory
memento mori
daleko dál než Kartouzy
ve městech cizí rathauzy
daleko za obzory
memento mori
vlaštovky čápi rorejsi
nedoletí tam kde Ty jsi
za zdmi stěnami dvory
memento mori
nad mořem vlhké útesy
blíž než tam kde teď pro mne jsi
lodě plují a vory
memento mori
---
V úzkostech volal jsem Beránka
těsná je moje skořápka
V neklidu nocí v hrůze dní
prosil jsem ať ji uvolní