Máj
Karel Hynek Mácha
K. H. Mácha je nejvýznamnější představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie. Své kultovní dílo Máj vydal jako šestadvacetiletý v roce 1836 vlastním nákladem v šesti stech výtiscích. Porozumění od svých obrozeneckých souputníků se však nedočkal.
Přidat komentář
Ve škole pořádně rozpitváno, ale mě osobně se kniha líbila. Film stál za nic.
Velmi krásná česká klasika. Musím říct, že tato báseň patří mezi to málo z poezie, co se mi opravdu líbí a oslovuje mě.
Filmové zpracování je ovšem katastrofou! Naštěstí mi můj dojem nezkazilo.
Neskutečná nádhera, téměř dokonalé rýmy, které pohladí po duši, příběh plný atmosféry, a až expresionisticky vyjádřené pocity.
Na střední mi text nic neříkal, asi jsem nebyla připravená. Četla jsem ji nedávno (tedy o 12 let později) a... páni, to byla nádhera :).
Tuto knížku jsem začala číst, ale vadí děj skrytý po metaforami takže je pro mě horší rozluštit děj....
Z celé knihy se mi nejvíc líbí počáteční verše, které se povinně učí ve škole, a ten zbytek… táhnoucí se nuda, párkrát jsem se přistihla, jak některé pasáže přeskakuju. Možná jsem divná, ale Máj mě opravdu nenadchl.
Jak už tu bylo zmíněno, tak neustálé omílání ve škole snad pomalu od první třídy (vím, že to přeháním) vedlo k velké nechuti tuto knihu vůbec otevřít. Ovšem pod tíhou maturitní četby jsem se odhodlala přece jen tuto knihu zařadit mezi mé "přečtené knihy" a přiznávám, že nelituji. Některé pasáže jsem si sice musela přečíst ještě jednou, jelikož jsem jim hned nerozuměla, a i znalosti ze školy o rozboru díla nebyly k zahození.
A teď? Musím souhlasit, je to opravdu krásné a procítěné dílo.
Musím se přiznat, že na tuto knihu mám trochu úchylku. Kdybych měla spočítat, kolikrát jsem ji četla, nestačily by mi prsty ani na čtyřech rukách. Když jsem toto krásné dílo četla poprvé, zalíbilo se mi, ale nepochopila jsem ho - a to je chyba všech odpůrců (dle mého mladého věku) této knihy. Přečtou si knihu jednou a odloží ji. Myslí si (ale opravdu jen myslí), že ji přečetli, ale vůbec ji nepochopili. Znám z té básně každý verš, každé slovo a je něčím tak úchvatná, že to nejde ani popsat. Za tím vším popisem okolní přírody se skrývá dechberoucí, možná trochu kýčovitý příběh, který není vůbec jako ve stejnojmeném filmu. Tuto knihu miluji, a budu ji milovat navždy. Vše je skryto a cílem čtenáře je to všechno odkrýt. Je to ale velice těžké.
Doporučuji si tuto knihu přečíst několikrát..odkryjte tu krásu, kterou tato kniha skrývá.
Rozebírali jsme si ho ve škole - to mě zachránilo. ;) Asi bych všechno nedokázala tak dobře rozkrýt. Krásné dílo! ;)
Stokrát omíláno ve škole, to mně Máj trochu zhnusilo, nicméně špatná kniha to rozhodně není.
Ať si říká o K.H. Máchovi kdo chce co chce,pro mě zůstane nedostižným romantikem. Důkazem je právě Máj. Ta část, kde se Vilém loučí s rodným krajem v cele noc před smrtí je prostě dechberoucí. Mimochodem filmové zpracování od F.A. Brabce mě vyloženě zklamalo...Jinak Máj asi neni uplně pro každého, někdo ho vezmě jako povinnou četbu a nepochopí,ale někoho jako třeba mě absolutně okouzlí...
"Večerní jako máj v lůně pustých skal;
na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal...
Proboha, 110krát jsem to mohla číst a stejně téměř nepochopila. Až když mi drahá paní učitelka na češtinu řekla, o čem to vlastně je a jaké pocity bych z toho měla mít, tak až potom jsem to pochopila. Až po vysvětlení jsem dokázala ocenit nápad a formu zpracování
Přečteno jedním dechem, je to nádherné dílo. Mrzí mě, že mnohé lidi neosloví, přestanou číst a spíše se obrátí k filmu. Film jsem viděla dřív a připadalo mi, že je v celku dobrý, ale po přečtení si říkám, kam se hrabe na knihu. Je jasné, že někomu prostě vyhovuje lehčí ztvárnění, ale je to veliká škoda a mrhání krásnem. Máj tím přichází o obdivovatele a myslím, že už to bude jenom horší a horší. V dnešní době povrchních keců zvaných romantická story je pochopitelné, že si lidi vyberou knihu, která se čte lehce a u které nemusí přemýšlet. Lidi si všechno zjednodušují. Za chvíli tu zůstane jen hrstka těch, kteří se nechají unášet všemi těmi verši ale naopak těch, kteří si koupí nějakou zjednodušenou verzi Máje, aby měli v kapse povinnou četbu, bude více.
Když jsem Máj četla poprvé před pár lety, přišel mi složitý, ale když jsem si ho přečetla nedávno, tak jedním dechem, jsem ráda, že jsem se k Máji vrátila, protože je to úžasné dílo!
Příliš mě to nezaujalo. Já osobně jsem ději příliš nerozuměla, protože byl složitý na pochopení.
Prosím, nehodnoďte Máj podle toho, co jste se o něm učili ve škole. Není to báseň, kterou by šlo spoutat do jednoduchých literárních pouček a do školních osnov. Je to dílo psané pravým rozervaným romantikem tak, jak je zrovna cítil. Je především plné silných pocitů, nikoli zajímavých básnických postupů (jednu z nejsilnějších pasáží představuje to, co se ve školách suše vyzdvihuje jako využití oxymorónu). Je to báseň, kterou nelze "číst", ale jen se zadrženým dechem "prožít". Když jsem se chystal na její čtení, měl jsem o ní velmi zkreslené představy. Jen několik veršů mi stačilo, abych pochopil, že v ruce držím něco mnohem víc než jen nudnou zamilovanou báseň (tedy romantickou ve smyslu, jakým je to bohužel chápáno většinou dnešní společnosti) nebo báseň, která je pouhou oslavou přírody. V krásně napsané básni se odehrává vypjatý tragický příběh, plný intenzivních citů a myšlenek o životě. Na to ale nikdy nepřijdou ti, kteří se zastaví již u prvních veršů, které se tolik lidí muselo učit ve škole, přestože jde o zcela něco jiného, než o čem je zbytek básně... konečně, stačilo by, kdyby ve všech vydáních byla první slova rukopisu: "Dalekáť cesta má! Marné volání!!", a vše by bylo jasnější. Jiří Suchý na otázku, jak by Máchovi krátce vysvětlil, co se s ním a jeho dílem po jeho smrti stalo, a jak by mu sdělil, kým je Mácha dnes, krásně a výstižně v jednom rozhovoru odpověděl: "...abych vychvaloval vzrůstající lásku k Máchovu odkazu – v tom mně brání skutečnost, že si jí nejsem jist. Vím jen, že z jeho Máje žijou v povědomí lidu jen první dva verše a tím bych ho asi nepotěšil. Volil bych tedy zbabělý útěk." To podstatné se v Máji neskrývá na jeho začátku, ale v jeho středu či dokonce až na jeho konci:
"Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou
spěchá ku cíli, než červánky pohynou?
Tohoto poutníka již zrak neuzří tvůj,
jak zajde za onou v obzoru skalinou,
nikdy - ach, nikdy! To budoucí život můj.
Kdo srdci takému utěchy jaké dá?
Bez konce láska je! - Zklamánať láska má!"
Toto je nejlepší dílo českého (ne-li světového) romantismu, dílo, které se pro mě jako pro nenapravitelného romantika (v původním smyslu) řadí na vrchol české literární tvorby. Proto ho obhajuji všude a doporučuji všem, stejně tak činím i zde... oprostěte se od nechuti způsobené zařazením mezi povinnou četbu a přistupujte k této básni jako k něčemu neznámému... protože škola vás s touto básní seznámit nemohla. A věřte... jsou lidé, kteří svůj názor změnili.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno Karel Hynek Mácha maturita romantika čeští básníci poema česká poezie klasická literaturaČást díla
Abelard Heloise
An den Gräbern der Freunde
An der Friedhofe
Básně bez nadpisů a zlomky
Bez nadpisu (1)
Autorovy další knížky
| 1954 | Máj |
| 2012 | Máj / Kytice |
| 1981 | Marinka |
| 1959 | Pouť krkonošská |
| 1930 | Cikáni |
No já nevím, Máj mě nějak do kolen nedostal. Ty nejznámější úvodní verše, které jsme se museli učit povinně z paměti, mi přišly z celé knížky nejhezčí. Ze zbytku jsem byla občas mírně dezorientovaná a občas jsem nechápala, o co Máchovi vlastně šlo a unikal mi smysl. Jasně, když člověk ví, o čem Máj vlastně je, tak má celkem jasno a ty verše nakonec pochopí, ale kdo ho nezná a nezná průběh a pointu, tak tápe (a já při prvním čtení tápala těžce). Četla jsem ho asi dvakrát, stejně jako Erbenovu Kytici, ale abych pravdu řekla po Kytici sáhnu klidně znova a přečtu ji i několikrát, jestli ale po Máji tak tím si už nejsem tak jistá.