Máj
Karel Hynek Mácha
Temná noci! Jasná noci! Obě k želu mne budíte.Temná noc mne k hloubi tiskne,jasná noc mě vzhůru vábí;temné hlubiny se hrozím,ach-a k světu nelze jíti! K.H.Mácha Máj, lyrickoepická báseň vydaná v dubnu 1836, sedm měsíců před Máchovou smrtí. 56 stran
Přidat komentář
Nesmierne prekrásna báseň, od ktorej som očakávala hádam len dlhší dej. Tu sa vlastne už všetko stalo a dôležité udalosti sú len v retrospektíve. Okrem pravidelne spomínanej prekrásnej prírody, ma zaujali hrdinove myšlienky na smrť a príprava duchov na prijatie nového člena. Zdá sa, že malé množstvo pochmúrnosti romantickej literatúry zo zahraničia sa prebojovalo aj k nám. :)
Díky Výzvě jsem jí konečně přečetla celou.
Složitý veršovaný styl je v knize ozdobený kresbami Mikoláše Alše, ten byl jeho velkým obdivovatelem. Oba patřili do buditelsko-vlasteneckého romantismu, který zasáhl svou dobu.
Národní klasika, lyricko-epická báseň, tragičnost příběhu je z pohledu mládí navíc zostřená, je to silný zážitek, tudíž motiv pro mimořádné dílo s láskyplným vyznání k domovině.
"Po modravém blankytu bělavé páry hynou,
Lehounký větřík s nimi hraje;
A vysoko - v daleké kraje
Bílé obláčky dálným nebem plynou,
A smutný vězeň takto mluví k nim:
Vy jenž dalekosáhlým během svým,
Co ramenem tajemným zemi objímáte,
Vy hvězdy rozplynulé, stíny modrá nebe,
Vy truchlenci, jenž rozesmutnivše sebe,
V tiché se slzy celí rozplývá se,
Vás já jsem posly volil mezi všemi.
Kudy plynete u dlouhém dálném běhu,
I tam, kde svého naleznete břehu,
Tam na své pouti pozdravujte zemi.
Ach zemi krásnou, zemi milovanou,
Kolébku mou i hrob můj, matku mou,
Vlasť jedinou i v dědictví mi danou,
Širou tu zemi, zemi jedinou !"
P.S.
Pro mne hymnus, vznešený, ač zní tak nevinně,
vždy rozezní v mé mysli city,
když pohled prostírá svou krásu v mojí otčině.
Stejně jako Kytice, Máj jsem četla k maturitě. Poezii vůbec nečtu a vůbec jsem si nebyla jistá jestli si ji vyberu, ale s paní učitelkou jsme ji rozebrali a přesvědčila mě tak, že jsem si ji vzala do seznamu. Máj má krásné verše opěvující naši krásnou zem a přírodu. Nádherně autor vystihl ve svých verších, kde je smrt, tam je i obroda a nový zrod života. Jednou za život mi to stačilo, ale k povinné četbě to neodmyslitelně patří.
Báseň s hlubokou myšlenkou a silnou atmosférou. Během scén ve vězení jsem úplně cítil Vilémovu úzkost. Myslím si, že báseň je mimo jiné výjimečná proto, že se v ní střídá lyrická a epická část, která tomu dodává novou „máchovskou příchuť.“ Pokud by tam jedna z těchto částí nebyla, stala by se z Máje buď lyrická báseň, bez děje, která by nikoho nebavila, nebo tuctová ničím nezajímavá dějová skladba.
Poezie není můj šálek kávy a tak nedokážu objektivně zhodnotit. Nebýt Čtenářské výzvy asi bych si Máj nikdy nepřečetl.
Ze začátku jsem se nemohl odhodlat ke čtení této knihy. Vůbec jsem se nevyžíval ve čtení řádků, ve kterých byl jen velmi výjimečně náznak nějakého děje. Knihu jsem po chvíli zavřel. Teď jsem se k ní vrátil a musím říct, že zážitek byl úplně jiný. Uvědomil jsem si, že se úplně vžívám do postavy Viléma s jeho černými myšlenkami před popravou, a po nádherném intermezzu, kde se duchové mrtvých spolu s přírodou připravují na zítřejší popravu, jsem se už od knihy neodtrhl až do konce.
Karel Hynek Mácha dokázal ve svém Máji využít krásné řeči obrazů přírody k ověnčení myšlenek o věčnosti, nicotě a smrti. Báseň vyvolává smutek, který je umocněn truchlivým ale nádherným prostředím, do kterého je děj umístěn, a pro mě velice důležitou hrou s barvami. Libý jazyk a opakující se důležité motivy jsou pro čtenářstvo dalšími důvody, aby ani v budoucnu pročítání Máje nezanechalo, stane-li se tak, věřím, že to bude Máj, kdo zanechá jasnou stopu na všech, do jejichž rukou se dostane.
Kdysi to byla povinná četba. Mácha podle mého nebyl úplně normální, ale Máj je klasika, kterou by si měl přečíst každý.
Nevím no. U poezie mám velký problém pochopit, o co vůbec jde. Podobně tak tomu bylo i zde, kdy děj jsem velmi povrchově pochopila. To je ale spíš problém můj, než básníkův.
Není pochyb o tom, že Mácha je skvělý básník, ale tohle mi prostě nesedlo, což je zvláštní, protože obyčejně se mi takové tragické náměty líbí.
"...Dalekoť jeho sen, umrlý jako stín,
obraz co bílých měst u vody stopen klín,
takť jako zemřelých myšlenka poslední,
takť jako jméno jich, pradávných bojů hluk,
dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní,
zbortěné harfy tón, ztrhané struny zvuk,
zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,
zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit,
zapomenutý hrob, věčnosti skleslý byt,
vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas,
mrtvé labutě zpěv, ztracený lidstva ráj,
to dětinský můj věk.
Nynější ale čas
jinošství mého – je, co tato báseň, máj.
Večerní jako máj ve lůně pustých skal;
na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal."
To jsou přirovnání, až z toho člověka mrazí...
Povinná četba. Sama bych se do ní nepustila, ale je pravda, že básničku umím dodnes....:) Ale rozhodně už bych si ji znovu přečíst nechtěla.
Klasika, ve které při každém dalším čtení objevím něco nového. Mimořádný klenot české literatury.
Česká klasika, která ne všechny baví a zaujme. Podle mě by si ale Máj měl přečíst každý.
Máj jsem četla kvůli škole, takže dobrovolně bych si ho asi nevybrala. Ale mile mě to překvapilo. Hezky napsané dílo.
Musela jsem číst do školy. Osobně preferuji jiný styl literatury, přesto se mi kniha zdá docela přijatelná.
Čteno v rámci povinné četby k maturitě, Máchův Máj má hloubku, to se musí uznat, bohužel ale nejsem moc zastáncem tohoto stylu literatury.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno Karel Hynek Mácha maturita romantika čeští básníci poema česká poezie klasická literaturaČást díla
Abelard Heloise
An den Gräbern der Freunde
An der Friedhofe
Básně bez nadpisů a zlomky
Bez nadpisu (1)
Autorovy další knížky
1954 | Máj |
2012 | Máj / Kytice |
1981 | Marinka |
1959 | Pouť krkonošská |
1930 | Cikáni |
Ne. Rozhodně ne. Tuhle knihu jsem se rozhodla přečíst jen kvůli čtenářské výzvě. A už nikdy víc. Jak jsem se jí celou základku i střední vyhýbala, měla jsem k tomu důvody, které jsem si nyní i potvrdila. Nelze Máchovi upřít, že je to skvělý autor, ale mě tyhle nic neříkající básničky prostě neoslovili a nejspíš ani nikdy v budoucnu neosloví.