Přidat komentář
Mácha měl opravdu vkus na svoje čundry, dokonce jsme párkrát spali na místech, kudy procházel, a nejspíš se i zastavoval nebo dokonce přespával. Kokořínsko v sobě nese právě tu krásu přírody smíchanou s jemnou melancholií tmavých a vlhkých pískovcových roklí, stejnou jako jeho poesie, včetně podivné ponurosti míst jako je Zkamenělý zámek nebo hrad Houska.
Daleko zanesl věk onen časů vztek,
dalekoť jeho sen, umrlý jeho stín,
obraz co bílých měst u vody stopen klín,
takť jako zemřelých myšlenka poslední,
tak jako jméno jich, pradávných bojů hluk,
dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní,
zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk,
zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,
zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit,
zapomenutý hrob, věčnosti skleslý byt
vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas,
to jestiť zemřelých krásný dětinský čas.
Tuhle část mám nejraději. Tak nějak určuje sladce srdcebolný života běh můj :-)
máj jsem přečetla vážně rychle. Nejvíc se mi líbil ten začátek. To je tak úžasně napsané!!!
Dlouhou dobu jsem se nutila do čtení Máje. Teď jsem ale ráda, že jsem si ji přečetla. Knížka se mi moc líbila. Akorát jediná věc mi hrozně vadí. To, že jsem ji přečetla za pouhých patnáct minut. Je škoda, že jsem u ni nestrávila víc času. Jinak super kniha, doporučuji :)
Kniha mě moc neohromila, ale máme jí k povinné četbě k maturitě. Není nejhorší knihou, to rozhodně ne, ale raději si z poezie 19. století sáhnu po Kytici od Karla Jaromíra Erbena.
V době, kdy jsem si Máj přečetla, jsem ho neměla v povinné četbě, ale měla jsem v povinné četbě Kytici. Doma máme jediné vydání Kytice a to jest svazek spolu s Májem. Jakmile jsme dočetla Kytici, začala jsem číst i Máj. Knihu jsem si zamilovala a přečetla ji na jeden nádech. Nedokázala jsem ji odložit, četla jsem bez ustání celou noc, dokud jsem nedočetla poslední stranu. Nádherný děj líčen ještě nádhernějšími slovy. Jak ráda bych Máchovi řekla své díky...
Knihu jsem objevil na půdě u rodičů během vyklízení starého harampádí. Začetl jsem se a nechal se okouzlit!
Věřte mi, že nejde vyjádřit slovy, jak jsem doposud rád, že se tak stalo dřív, než se začal probírat na gymnáziu v hodinách literatury.
V těch dávných časech, kdy nás češtinářka doslova nutila psát citáty, rozebírala každý odstavec a nutila k diskuzím, z nichž nám začínalo být zle. Máj, Jarmila a spol. se staly tématy nehezkých vtipů a narážek na okolí.
"Teď z mala města bran vojenský pluk vychází, povolným krokem on zločince doprovází, jenž v středu jeho jde..." Bože! Už se mi začínají vybavovat úryvky!!! Nééé!
Končím příspěvek.
Destilovaná krása nebeské češtiny. Nevím, jestli někdo jiný dovedl český jazyk jako hudební nástroj k větší dokonalosti - nebo jestli to někdo dokáže v budoucnu.
Čekal jsem trochu víc, ale i přesto, je to pro mě druhý nejlepší počin české poezie 19. století, po Erbenově Kytici.
Asi nemám smysl pro poezii.... docela mě to mrzí, jelikož je to klasika české literatury. No Kájo promiň, ale hold si určitě počítal s tím, že ne každému čtenáři se bude tvá poezie líbit. Tak snad jindy :)
Myslím, že tuto knihu by si určitě měl přečíst každý, kdo chce mít pocit, že zná českou literaturu. Na mě až moc lyrické, ale Máchu určitě obdivuji za toto dílko :)
Máj je má srdcová záležitost. Nikdy nepřestanu Máchu obdivovat, protože sepsat takové mistrovské dílo si opravdu zaslouží nejvyšší míru obdivu.
Poezie mě nikdy příliš nebavila, celkově Máj není můj šálek čaje. Nicméně i pro mě, neznalkyni poezie, je čtení Máje srozumitelné a pochopitelné. Druhá věc je, jestli překousnete to množství lyriky...
"Máj věnoval Mácha "mnohováženému pánu a panu Hynkovi Kommovi". Hynek Komm (1790 - 1875) byl pražský vlastenecký měšťan, pekařský mistr, majitel domu na Malé Straně. S Máchovým otcem Antonínem byl pravděpodobně v obchodním styku, oba se znali ještě z dob, kdy Máchův otec stárkoval ve Schwarzenberském mlýně na Malé Straně. Navíc Kommova první žena Marie Natali (1786 - 1874) byla příbuzná rodiny Alexandra Natali, souseda Máchových na Dobytčím trhu. Pan Natali byl svědkem o bydlišti Máchových při připravované svatbě K. H. Máchy s Lori Šomkovou. Máchova dedikace Kommovi je zřejmě výrazem úcty, kterou Hynek Komm po dlouhá léta u Máchových požíval." :)
(doslov: "Máj, člověk a jeho svět", napsal: Pavel Vašák, kniha: Máj, 194. vydání, 1983)
Naprostá klasika, kterou mám moc ráda. Nedostala jsem se k této knížce skrze školní četbu, ale sama, někdy snad v deseti letech - líbil se mi obal knížky. :)
Od té doby jsem Máj přečetla mockrát a čím jsem starší, tím víc v této knize nacházím.
A ač je to poezie, kterou téměř vůbec nečtu, pokaždé si jeho čtení moc a moc užívám (pravidelně vždy na 1.máje).
Filmové zpracování jsem taktéž viděla /v rámci školní výuky/, příliš mě nevzalo, ale líbil se mi soundtrack od SL.
Rozhodně by si Máj měl každý čech přečíst. Patří k dílům, která utvářela naší literární historii, proto bychom ho skutečně měli znát. Na druhou stranu mne kniha nijak neoslovila a byla to spíše povinnost, než radost z četby, co mne nutilo Máj dočíst.
''Ach v zemi krásnou, zemi milovanou,
v kolébku svou i hrob svůj, matu svou,
v vlasť svou jedinou i v dědictví mu danou,
v šírou tu zemi, zemi jedinou,
v matku svou, v matku svou, krev syna teče po ní.''
Musím se přiznat, že mě Máj opět moc nenadchl. Nacionální romantismus je naší specialitou a Máj je už tak zprofanovaný, že si ho asi nedokážu pořádně užít. Nejvíce se mi líbilo první intermezzo se zpěvem duchů. Možná to bude tím, že moderní člověk už docela ztratil kontakt s přírodou, nevím, možná to jednou pochopím lépe.
Máj opravdu nemám ráda, styl, kterým je napsaný mi vůbec nevyhovuje - nemyslím ti češtinu jako takovou, ale spíš přeskakování, divně používané metafory a další.. Máj si určitě víckrát nepřečtu a do seznamu knih v maturitě ho už určitě nezařadím..
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno Karel Hynek Mácha maturita romantika čeští básníci poema česká poezie klasická literaturaČást díla
Abelard Heloise
An den Gräbern der Freunde
An der Friedhofe
Básně bez nadpisů a zlomky
Bez nadpisu (1)
Autorovy další knížky
| 1954 | Máj |
| 2012 | Máj / Kytice |
| 1981 | Marinka |
| 1959 | Pouť krkonošská |
| 1930 | Cikáni |
Jo, vím, že se to spoustě lidí nelíbí. A věřte tomu nebo ne, opravdu tomu rozumím. Pro mě jediná poezie, která se dostala do mých oblíbených knih. A ještě navíc je to lyrika!
Pět hvězdiček v rámci poezie (i když na pět hvězd udělených mnou za hru o trůny to nemá ani omylem) a za předchozí celoživotní hanění poezie.