Máj
Karel Hynek Mácha
Nová Máchova láska k zemi sa naplno po prvý raz prejavila a vyslovila v Máji; s krásnym teplom básnickým a so sviežim mladým zmyslom pre skutočnosť celkom novozískaným cíti tu po prvý raz zem ako "jedinú svoju vlasť" a jediné svoje dedičstvo, ako jedinú istotu a jediný životný klad. 61-152-80
Přidat komentář
Tak jsem to přečet díky čtenářské výzvě, ale asi nejsem ten správný cílový čtenář. Archaický jazyk, kdy při čtení člověk musí bádat, co tím chtěl básník asi říci, to prostě pro mě není. Dát jen jednu hvězdu a zařadit to mezi odpad to rozhodně není správné, ale víc jak dvě hvězdy tomu dát prostě nejde.
Na méně hvězd je kniha moc dobře napsaná a na víc mě dostatečně nebavila. Takže jdu střední cestou. Rozhodně se nedá označit za špatné čtivo, ale mě osobně dvacetistránkové (z celkových 38 v edici Máj/Kytice) básnění o Vilémově pobytu ve vězení nevytrhne.
Nebylo vůbec lehké ji číst. Děj je sice jednoduchý, ale moc umělecky popsán. Musela jsem některé verše, fráze a části přečíst několikrát, abych je vůbec pochopila, natož vnímala.
Perlou, a zároveň i zhoubou této básně, je jazyk. Sice nám autor dokázal, čeho všeho je čeština schopna, ale právě díky ní je to prakticky nepřeložitelný do jiných jazyků, a tak se nikdy nemůže stát světoznámou.
„Budoucí čas?! – Zítřejší den?! –
Co přes něj dál, pouhý to sen,
či spaní je bez snění?
Snad spaní je i život ten,
jenž žiji ted´; a příští den
jen v jiný sen se změní?
Či po čem toužil jsem,
a co neměla šírá zem,
zítřejší den mi zjeví?
Kdo ví? – Ach žádný neví -“
Poezie není můj šálek kávy. I tak ve mě tyto básně něco zanechali. Zvláštní, krásné, děsivé... Pocitů mám spoustu.
Vztah k poezii nemám, nemohu tedy hodnotit objektivně. Na druhou stranu se mi to nečetlo dobře ale zas mě za srdce chytly ty notoricky známé pasáže. Navíc jsem si i zavzpomínala jak jsem za zimního odpoledne seděla v křesle a učila se do literatury nazpamět tu pasáž začínající "Po modrém blankytu...". Pamatuji si ji doteď :-)
Čítala som ju prvýkrát. Odborník na poéziu nie som, no páčila sa mi. Prišla mi taká ponurá a smutná. Knižku som si zaradila aj do knižnej výzvy na rok 2018.
Na základce jsem musela umět část nazpaměť. Když se na to (po těch letech) ohlížím zpět, tak si říkám: Proboha, proč? Na té základce jsem z té pasáže, co nám dali povinně se naučit, stejně nic neměla a docela jistě mě to odradilo od jakéhokoliv dalšího čtení této básně.
Určitě bych se jí na základě této zkušenosti vyhnula, nebýt podrobného rozboru na gymplu. Dodnes nemusím první zpěv, ale zbytek? Světe div se, zbytek je vcelku čtivý a zajímavý. Rozhodně mě upoutal 3. zpěv.
Jestliže má někdo stejné zkušenosti jako já v prvním případě, pak vězte, že stojí za to dát zbytku nějakou tu šanci.
Povinná četba a naučit se část nazpaměť. Nikdy jsem nechápala o čem to moc je,ale zfilmované je to velice pěkné
Nie som veľmi poetický človek, resp. poéziu mám rada, aj keď jej nerozumiem a niekedy ju neviem doceniť. No toto dielo malo také silné a zaujímavé momenty, že som si to užila do posledného verša.
Naprostá klasika a krása v jednom. Ovšem ne každý dokáže pochopit co tím autor chtěl říci.
Tak konečně můžu říct, že jsem přečetla toto asi největší dílo české poezie.. Určitá část mě chápe, že je to velice krásné... ale mně to nic neříkalo (obecně na klasickou poezii moc nejsem)... a celou dobu jsem se jen těšila, až to bude za mnou...
Přečteno do čtenářské výzvy.
Úžasná krása českého jazyka. To je Máj. Verše nádherně plynou a jsou místa, kdy doslova okouzlí. Máj, to je pocta jazyku českému. Stojí za to si jej přečíst.
MÁJ...nádherná romantická poezie! Ze začátku jsem se obávala, že se mi nebude líbit. Ale naopak, ihned jsem si ji zamilovala a přečetla jsem ji za jediné odpoledne, relaxující na dece u Máchova jezera. Překrásný zážitek!
Neboť "Hynku, Viléme, Jarmilo!!!"
Je to už téměř 10 let, co jsem si u maturity vytáhla otázku romantismus a moc dobře si pamatuji, jak jsem byla ráda, že můžu u zkoušky mluvit o díle, které se mi opravdu líbilo. Tím pádem jsem mohla mluvit se zájmem a o tom, co ve mě četba zanechala za pocity a dojmy, a nemusela jsem jen papouškovat cizí názory na knihu, kterou jsem stěží přelouskala. Ke svým oblíbeným pasážím se ráda vrátím i teď a i po těch 10 letech si ty části vybavuji, a to je podle mého dobrou vizitkou, že i povinná četba může být pro někoho zážitkem.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno Karel Hynek Mácha maturita romantika čeští básníci poema česká poezie klasická literatura
Část díla
- Abelard Heloise
- An den Gräbern der Freunde
- An der Friedhofe
- Básně bez nadpisů a zlomky
- Bez nadpisu (1)
nádherná báseň