Máj
Karel Hynek Mácha
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/403562/bmid_maj-NNi-403562.jpg
4
6042
6042
Vydáno jako pátý svazek vlastní knižnice Odkaz.
Přidat komentář
Lze psát komentář k Máji?
Kniha známá napříč generacemi, z té starší snad každý ještě umí některou část zarecitovat.
O knize jsem přemýšlela už když jsem maturovala, ale něco mi říkalo, že to nebude taková sláva, jak všechny literární nadšenkyně říkají.
Ale přeci jenom je to klasika, kterou by měl každý za svůj život alespoň jednou přečíst.
Když jsem začala číst, musela jsem se usmát, neboť jsem si vzpomněla na základní školu, kdy jsem se nejznámější pasáž musela učit nazpaměť (kousek si pamatuji dodnes - jako každý).
Každopádně jsem o knize měla správné mínění. Není to nic extra.
Jednoduchý příběh, který je napsán zbytečně složitě.
SPOILER!!!
Ve zkratce - Příběh milenců Jarmily a Viléma. Oba tragicky zemřou. Vilém je popraven za vraždu svého otce, který sváděl Jarmilu, jakmile se to Jarmila dozví, utopí se.
Na Máchovi se mi líbí především vybroušený jazyk, který, ač někomu může připadat příliš archaický, podtrhuje lyričnost díla. Nebudu nosit dříví do lesa vychvalováním příběhu a raději připojím svou oblíbenou pasáž:
Daleko zanesl věk onen časů vztek,
dalekoť jeho sen, umrlý jako stín,
obraz co bílých měst u vody stopen klín,
takť jako zemřelých myšlenka poslední,
tak jako jméno jich, pradávných bojů hluk,
dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní,
zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk,
zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,
zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit,
zapomenutý hrob, věčnosti skleslý byt,
vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas,
to jestiť zemřelých krásný dětinský hlas.
Dalo mi hodně práce tuto knihu přečíst. Myslím si, že jde o hodně přeceňované dílo.
K Máji musí čtenář dozrát. Na škole mi, upřímně řečeno, Mácha příliš nebral. Ne každý ho dokáže docenit. Názor jsem přehodnotila až nyní v dospělosti. Pro tu nezanedbatelnou lhostejnost z mladičkých let musím dát výsledné pouhé tři hvězdy.
- Jsou klasická poetická díla, která zná snad úplně každý člověk.
Otázku jestli je mi bližší Kytice nebo Máj mám dávno rozřešenou. Na poli naší nejpřednější, nejlepší poezie u mě vyhrává Erben svojí přístupností pro všechny věkové skupiny.
Kniha se mi osobně vůbec nelíbila přijde mi to jako náhodné shluky slov a pocitů ale to u poezie bývá.
Doporučuji maximálně tak milovníkům poezie.
díky Isew za připomenutí...s Májem jsem se seznámila částečně před léty na gymplu v rámci literatury..a pak jsem potkala vizuální podobu, ke které jsem sice měla výhrady, ale - ve finále to nebylo až tak zlé...ba s čím dál větším odstupem mám na to moc hezké vzpomínky..na tu náladu...to léto mezi větami, ta příroda, ty city ve vzduchu...vražda, odsouzení, a Vilémův konec..vršek se "šibenicí", s kolem a místem posledního odpočinku..
a já se vracím, po letech, jak ten poutník a čtu Máj znovu...a vůbec nevidím tváře herců, ale cítím tu atmosféru, vidím hory, vidím jezero a bílou věž...a cítím ten příběh možná ještě silněji než kdysi...
jsem ráda že se mi to nejlepší z vizuálna spojilo s nejlepším z básně, protože Karel Hynek občas ve snaze zachytit a zdůraznit pocity opakuje verše...a rýmy mi taky neladí. Celkový výsledek je však velmi velmi uspokojivý....
Máj jsem měla v ruce mnohokrát. Úryvky znám nazpaměť, vím i o čem Máj je, ale nikdy jsem ho nepřečetla celý. Díky čtenářské výzvě jsem se do toho pustila a mohu si tento svůj rest odškrtnout.
S žádnou jinou básní nemám spojeno tolik příhod, jako právě s Májem. Úvodní část .. Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas... jsem se naučila už na ZŠ a pak ho odříkávala u maturity. Pasáž ... Po modrém blankytu bělavé páry hynou ... cituji vždy, když jsem v cizině a stýská se mi po domově. A poslední verše - Hynku... na malém hudebním festivalu (cca 50 lidí) někdo volal kamaráda: Hynku! Na to se nedalo reagovat jinak, než mým zvoláním Viléme! a z levé strany vpředu se ozvalo Jarmilo! Je to těžké popsat, aby to neznělo jako klišé, ale atmosféra toho místa se tímto souzněním změnila ve velmi přátelskou.
Vzdor, tragédie, odsouzení k zániku... Kniha se kterou se čtenář musí zřejmě ztotožnit, aby plně docenil její skutečnou hodnotu.
Tuto knihu jsem četla v podstatě z přinucení a možná právě proto k ní nemám moc vřelý vztah. Měla jsem v plánu si ji přečíst, ale neustálé vnucování a vychvalování ve škole mi ji spíše zhnusilo. Jde o velmi dobře zpracované dílo, co se týče básnické hodnoty, ale dle mého názoru je velmi přeceňované, už jen protože se o něm neustále mluví. Jediné štěstí této knihy je, že je krátká. Příběh jako takový není zlý, ale na první přečtení a bez předešlého rozboru Máje ve škole, bych asi hned nepochopila smrt Jarmily. Na můj vkus je v knize až příliš velké množství lyrických popisů a možná i proto se mi kniha moc dobře nečetla. Jedna z mála věcí, co se mi na knize líbila, byla velmi vkusná a hezká obálka, za kterou bych dala plný počet hvězd, avšak o tu tu vlastně nejde. Za mě tedy Máj není nic zas tak úžasného, ale možná časem změním názor a zalíbí se mi, až mi ho nikdo nebude vnucovat a čas uzraje.
Knihu jsem četla hlavně kvůli povinné četbě, dílo se mi líbilo, ale dílo je celkem těžké na pochopení.
2020/3
Povinná četba, k maturitě dobrá, ke čtení moc ne.
Máj mě příliš nezaujal. Příběh je negativní od začátku do konce a reakce Jarmily byla přehnaná. Bylo by zajímavé rozvinout spíše Vilémovu minulost, popřípadě věnovat větší část souboru duchů. Dávám plus za to, že se to vážně rýmuje.
I udělala jsem jednu velkou chybu, odsoudila jsem knihu ještě předtím, než jsem se ponořila do jejích stran. Již od prvního listu mě tato malá knížečka do sebe vtáhla natolik, že jsem před sebou viděla poletovat hrdličku, tajemnou mlhu převalující se nad jezerem, drobné světélko zářící z vížky, kde byl uvězněn Vilém. Cítila jsem, jako by se to všechno dělo právě teď.
Tragický příběh, který je i přesto nádherný. Mácha mistrně líčil krajinu, vymyslel v té době neobvyklý motiv a předčil svou dobu o mnoho století. Myslím, že právem o sobě mohu říci, že jsem si otevřela dveře do českého literárního nebe.
Knihu jsem přečetla v rámci povinné četby a moc mě nezaujala. Možná, že, až budu starší, změním názor.
Po prvním přečtení jsem to upřímně nepochopila, děj mi přišel hrozně zamotaný, i když je ve skutečnosti tak jednoduchý. Klasická poezie, a tak trošku i ta moderní, není nic pro mě, nedává mi smysl a potřebuji si ji přečíst víckrát. 2,5*/5
Jo kdyby mi na základní škole tehdy někdo řekl, že se mám podívat dál za ty tři slepené kousky veršů z různé části básně a přečíst si ji radši celou, byl bych se ji tenkrát učil zpaměti mnohem raději, už jenom kvůli tomu, že bych věděl jak to pokračuje a neměl bych k ní snad až do teď takový odpor, který pramenil snad jenom z nevědomosti a falešného obrazu utvořeném především dogmatickým pedagogem :)
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno Karel Hynek Mácha maturita romantika čeští básníci poema česká poezie klasická literatura
Část díla
- Abelard Heloise
- An den Gräbern der Freunde
- An der Friedhofe
- Básně bez nadpisů a zlomky
- Bez nadpisu (1)
Na téhle knize se mi doopravdy líbí akorát ten začátek. Možná to časem docením, ale nyní se mi to zdá průměrné, těžko čitelné a některé část i hůře pochopitelné.