Máj
Karel Hynek Mácha
https://www.databazeknih.cz/img/books/empty_bmid.jpg
4
6065
6065
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Máj od Karla H. Máchy je dobře udělané veršované dílo. Příběh je sice trochu kvůli složitějšímu veršovaní trochu zmatený, ale i tak to patří mezi naše známá díla.
Máj jsem četla poněkolikáté a pokaždé mě baví a děsí zároveň. Je to skvělé dílo, které je prostě nepřekonatelné.
Asi jsem ji předem odsoudila a podcenila. Četla se krásně, ty oxymórony jsou prostě neskutečné.
Miluju tuhle skrz naskrz poctivě romantickou báseň – je v ní všechno, vášeň, zrada, láska, touha, poetika, něha, smutek, smrt, stesk, bolest, ztráta... A k tomu ty dokonalé verše! Jeden z klenotů české literatury.
Máj na mě zapůsobil hned na první přečtení. Zprvu jsem si zvykal na Máchův styl, ale potom - jako bych seděl s Jarmilou na skále, jako bych byl s Vilémem ve vězení, jako bych snad byl strážný, který "co slyšel, nikdy nezjevil, než navždy bledé jeho líce, neusmály se nikdy více."
Ještě dlouho po přečtení jsem dozvuky Máje zpracovával, protože tolik emocí jsem snad z žádné jiné básně necítil.
V době, kdy vlastenci přísně sledovali, zda literatura plní svou vlasteneckou národní funkci, si Mácha dovolil napsat prostě romantické dílo o lásce. A zatímco soudobá literatura dnes zajímá jen literární experty, Máchův Máj žije a zřejmě bude žít ještě dlouho.
Byl pozdní večer – první máj … Přesně tyto verše odstartovaly moji celoživotní lásku k poezii.
Čtyři zpěvy a dvě intermezza
Lyricko – epická báseň, vycházející ze skutečného příběhu zločinu z vášně – otcovraždy, končící popravou. Magická oslava krásy přírody, vyzdvihující lásku k vlasti, přesto plná pesimismu, nostalgie, metafor a personifikace.
Báseň náladová, ve které významnou roli hraje zmarněná láska, touha po volnosti, sudba, pocit viny a trestu, utrpení, zoufalství, rozplynutí v čase – rozervanectví.
Velmi silným dojmem na mě zapůsobilo téma smrti s všudypřítomnou symbolikou loučení – jakoby K. H. Mácha již věděl a chtěl si tímto dílem zajistit nesmrtelnost. Anebo osud chtěl, aby se bezbřehá básníkova fantazie nerozplynula pod tíhou světských starostí ,,jednoho právníka?"
Vítr si dutou lebkou hrál, jak by se mrtvý zhloubi smál.
Sem tam polétal dlouhý vlas, jež bílé lebce nechal čas,
A rosné kapky zpod se rděly, jako by lebky zraky duté,
večerní krásou máje hnuté , se v žaluplných slzách chvěly.
P.S: A když se spojí genialita básníka s geniální interpretací pana Rudolfa Hrušínského st., pak je pro mě výsledkem tohoto spojení klid čisté energie boží.
P.P.S: Přesto na moji četbu musela celá báseň trpělivě čekat přes čtyřicet let. Nechápu, ale vítám vás ve svém životě, pane Karle Hynku Mácho, nesmrtelný ... :-)
Krásná knížka plná poezie. Hezké líčení přírody. Jen mě trochu mrzí, že jsem jí moc neporozuměla. Doporučuji číst v přírodě, lépe se tím do knihy vžijete. K maturitě bych ji moc nedoporučuvala.
Celkem příjemná četba k maturitě, jinak na mě obsahovala báseň příliš lyrických pasáží, které jsem moc nevnímala. Plusem je ale samozřejmě rozsah díla, dá se přečíst během chvilky a taky je to prostě klasika.
Poprvé přečteno před šesti lety jako povinná četba k maturitě - a nelíbilo se mi to. Podruhé přečteno před rokem - a stále se mi to nelíbí. Prostě mě to neoslovilo. Nudila jsem se po celou dobu. Nejsem odborník na poezii, takže možná nedokážu knihu docenit, narozdíl od některých. Znovu ji číst nebudu.
Do čtenářské výzvy jsem zařadila právě tuto slavnou báseň, kterou se proslavil zakladatel moderní poezie Karel Hynek Mácha , který se narodil v roce 1810 v Praze na Malé Straně. První výtisk této knihy vydal jako šestadvacetiletý v roce 1936.Tuto báseň známe všichni ,již ze školních let. Faktem také je ,že ze všech soch ,které jsou na Petříně, je právě socha Máchy nejnavštěvovanější a nejznámější - hlavně pro zamilované, kteří si zde slibují věčnou lásku. Máchův Máj je zhudebňován, recitován a i zfilmován.
Někdy vám subjektivně něco úplně nesedí, ale musíte i tak objektivně uznat, že je to velké dílo.
Tuhle knížku jsem poprvé četla asi před pěti lety a teď jsem ji četla podruhé kvůli maturitnímu seznamu povinné četby. Četba mi přišla o trochu snesitelnější než před pár lety, ale svůj názor na tuto knížku nehodlám změnit. Pochmurná atmosféra a složitý jazyk člověka akorát otráví, ale básnicky je to dobře zpracováno.
Přiznám se, že odhodlat se k četbě Máje, mi trvalo pěkně dlouho... No, pravda, nejspíš za to může nechuť, kterou ve mě vzbudil film (který je podle mého skromného názoru opravdu... příšerný :/) Ale při četbě jsem byl vskutku mile překvapen. Duševní rozervanost Viléma na mě udělala velký dojem a ona "nadčasovost" je také opravdu mistrovské dílo. Právě otázka nicoty/smrti/konce, je pro mě (jako pro začínajícího filosofa samouka) velmi lákavá, takže jsem četl s velkým zaujetím. Přidejme k tomu fantasy prvky (ano, krom toho, že v poslední době čtu filosofii, za starých časů jsem zbožňoval fantasy) v podobě duchů čekající na nového druha a máte skvělé story pro člověka jako jsem já. Pravda, kouzlu verše moc nerozumím, ale je fakt, že právě ten dělá Máj tak geniální.
Nakonec postava "básníka", coby samotného Máchy, byla rovněž velmi vhodě zasazena a pomohla mi ještě více se vžít do role odsouzeného.
Tak jsem ten klenot českého básnictví konečně přečetl. Ani v nejmenším nepochybují o Máchově umu, ale zřejmě nejsem básnicky vyzrálý :-). Nic moc to ve mně nezanechalo.
Přečíst jsem si to tak nějak musela a potřebovala, ale nic moc to ve mně nezanechalo. A protože jsem čekala, že to ve mě dojem zanechá, tak jsem zklamaná. Hodnotit se neodvažuji, Takže bez hvězdiček.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno Karel Hynek Mácha maturita romantika čeští básníci poema česká poezie klasická literaturaČást díla
Abelard Heloise
An den Gräbern der Freunde
An der Friedhofe
Básně bez nadpisů a zlomky
Bez nadpisu (1)
Autorovy další knížky
| 1954 | Máj |
| 2012 | Máj / Kytice |
| 1981 | Marinka |
| 1959 | Pouť krkonošská |
| 1930 | Cikáni |
Je to už téměř 10 let, co jsem si u maturity vytáhla otázku romantismus a moc dobře si pamatuji, jak jsem byla ráda, že můžu u zkoušky mluvit o díle, které se mi opravdu líbilo. Tím pádem jsem mohla mluvit se zájmem a o tom, co ve mě četba zanechala za pocity a dojmy, a nemusela jsem jen papouškovat cizí názory na knihu, kterou jsem stěží přelouskala. Ke svým oblíbeným pasážím se ráda vrátím i teď a i po těch 10 letech si ty části vybavuji, a to je podle mého dobrou vizitkou, že i povinná četba může být pro někoho zážitkem.