Máj
Karel Hynek Mácha
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548299/bmid_maj.jpg
4
6027
6027
Přidat komentář
Znovu precteno kvuli ctenarske vyzve, musim priznat, ze po tech letech po maturite uz to nebyl takovy opruz jako tehdy.
Tak nějak nevím, jak hodnotit. Brilantní, emočně silné pasáže se střídají s matnými, kde Mácha ohýbá a přizpůsobuje si jazyk k (pro mě) hranici akceptovatelnosti. Cítila jsem tady rozpor, který mě dráždil: nějak se mi nechce věřit, že se "strašný lesů pán" už dříve nedopouštěl podobných činů jako toho, za který byl najednou potrestán. Navíc asi pořád nejsem s to se oprostit od nesympatií, které ve mně vzbuzuje osobnost básníkova.
Je to bezesporu velké dílo (zvlášť když ho porovnáme s jinými ze stejné doby) a Máchův mistrovský kousek, minimálně kvůli eufonii nebo gradaci nejvypjatějších pasáží stojí za to si ho přečíst (klidně i opakovaně), ale že by mě uchvátilo, to tvrdit nemůžu. Možná ale, že při jiném naladění (nebo v jiné životní fázi) by mé hodnocení bylo jiné.
Sedmdesát dva procent u takového skvostu? Český jazyk sice údajně ovládá přes deset milionů lidí, ale to ho tak málo z nich ovládá natolik, aby porozuměli těmto veršům?
Máj se nesmí číst, musí se pomalu a postupně vstřebávat; je třeba dovolit svým samou zvukomalebností dychtivým rtům si ty nejkrásnější, ne-li všechny pasáže odrecitovat. Snít s otevřenýma očima. Spolu s ním plynout, odkrývat, vybarvovat, a hlavně - nebát se (stejně jako se Mácha nebál ho napsat). Protože věřte mi - nalézt se tam toho dá mnoho.
Snad nejznámnější česká poezie mě moc neoslovila. Holt není to můj šálek kávy.
Po modrém blankytu bělavé páry hynou,
lehounký větřík s nimi hraje;
a vysoko - v daleké kraje
bílé obláčky dálným nebem plynou,
a smutný vězeň takto mluví k nim: ........
Kdo by to nemiloval nebo alespoň necítil tu krásu.
Patří ke klasice literatury, kterou by měl číst každý. Přečíst se dá. Některé pasáže mohou přijít hodně nezáživné, ale celkově je to silný příběh. Jazyk nejde než obdivovat.
Některé pasáže se mi líbily, některé ne. Hodnotím 3 hvězdami.. Přečíst by si to měl asi každý Čech.
Snazila jsem se nekoukat se na recenze ani na vedci vypracovane rozbory. Ze skoly si ani nevybavuji ze bychom Maj probirali. Ze zacatku jsem se musela hodne soustredit abych pochopila jestli je kniha jeden pribeh nebo vice. Kniha o zlocinci a vrahovi, ktery ceka na popravu, ktera je nakonec vykonana. Nakonec se mi kniha velmi libila. Opravdu velke dilo. Uzasne zvolena slova. Jen asi konec jsem nepochopila, co tim chtel basnik rici. Takze se vrham na ty vedecke rozbory:-)
I přes to, že mám s porozuměním poezii problém, jsem Máj chápala bez problémů. K maturitě, myslím, parádní čtení.
Zkoušela jsem, několikrát... A prostě to nejde. Nevím, s poezií mám obecně problém, ale když se opravdu snažím, tak to i jde. Ale tady bohužel ne. Stejně jsem musela jít a přečíst si rozbor, abych se ujistila, jestli jsem chápala správně...
Já mám s poezií problém : ) ač jsem Máj četla několikrát, je pro mě problém porozumět celému textu a stejně si musím přečíst rozbor díla, abych si ujasnila, zda opravdu chápu základní zápletku. Některé verše jsou opravdu krásné a pohladí, jiné studí jako led. Nicméně zastávám názor, že většina povinné literatury, včetně např. Babičky, nepatří na ZŠ, spíše na SŠ a ani tam to většina studentů nepochopí a hlavně neocení.
Kniha se mi četla dobře a celkem se mi líbila. Ale když se zamyslím nad celým dějem, nic extra to taky není. Znám lepší knihy. Každopádně k maturitě Máj postačí.
Tak jsem se díky Čtenářské výzvě vrátila do studentských let a stále je to pěkné :-).
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno Karel Hynek Mácha maturita romantika čeští básníci poema česká poezie klasická literatura
Část díla
- Abelard Heloise
- An den Gräbern der Freunde
- An der Friedhofe
- Básně bez nadpisů a zlomky
- Bez nadpisu (1)
Tohle bylo moje první setkání s K. H. Máchou. A musím se přiznat, že neodolám budoucímu přečtení nějakých jeho dalších děl.
Četl jsem to jako povinnou četbu (zrovna na to je docela výhodná i délka knihy), ale upřímně, dějově i literárně mě tahle kniha uchvátila mnohem více, než jsem čekal. Pravda, užitý jazyk mne místy míjel a některým veršům jsem pravděpodobně porozuměl jinak, než bylo zamýšleno - ale taková už často poezie bývá (a ještě k tomu je Máj z období národního obrození). Ale i když jsem místy smyslu skrytému za slovy nerozuměl, způsob psaní ve mně vzbuzoval širokou škálu pocitů - přesně, jak Mácha chtěl. No a nakonec samozřejmě dějová linka, která sice v tomto díle není hlavním bodem, ale přesto dodává ději mnohem hlubší témata, kterých se dotknout.
Měl jsem přečteno za jedno odpoledne a byl jsem nadmíru překvapen.
Doporučuji, klidně i za povinnou četbu.