Maják
Vlasta Javořická
Příběh venkovského studenta, jehož život je poznamenán alkoholismem otce, je zrcadlem radostí i problémů české vesnice 30. let. Námět na tento román mi poslal jistý čtenář, aniž by se podepsa. Snad to byl jeho vlastní příběh, protože mu dal nadpis - Žaluji." Prosil mne, abych jej věnovala všem, které mučí ďábel alkoholu. Ženám, které vlekou po boku opilých mužů svůj těžký kříž, a mužům, kteří hrozné neřesti otročí. Plním přání tohoto venkovana a připisuji román všem nešťastným a trpícím, jimž kletba alkoholu otravuje život. Mužům, aby svou neřest omezili a z toho prostého příběhu se poučili, ženám, aby byli statečné jako Meda a donesly svuj kříž až na smutnou Golgotu. (spisovatelka)... celý text
Přidat komentář
Dva odlišné světy - život na vesnici , práce a příroda, vira a lidé a město a dostatek peněz, ale kde je největší povyražení dát si někde venku svačinu a večer se zase nudit. No vím, co bych si vybrala. U Javořické není láska zadarmo, vzdycky si ji musí hrdinka vybojovat a chudák Meda měla opravdu trnitou cestu za štěstím . Jestli ten její manžel ale štěstím je.
Z tohoto příběhu je člověku těžko na duši. Démon alkoholu dokázal zničit celou rodinu, způsobil krach manželství, odcizení, chudobu a dluhy. Lhostejnost lidí ve vesnici a jejich nezájem pomoci týrané ženě je opravdu zarážející. Smutný příběh.
Autorka v knize upozorňuje na nebezpečí alkoholu a také dodává ženám sílu věřit v Boha, věrnou lásku a podporuje je v tom, aby pro své muže byly záchranným majákem v životních bouřích, které přijdou. Zajímavá myšlenka, v dnešní emancipované době stojí za zamyšlení.
Dojímavý príbeh, nad ktorým sa musíte zamyslieť. Myslím, že je aktuálny aj pre dnešnú dobu, len si hrdinov musíte dosadiť do moderného prostredia a možno neresť alkoholu vymeniť za drogového diabla.
Štítky knihy
studenti alkoholismus týrané ženy
Autorovy další knížky
2009 | Granáty |
1998 | Námluvy |
2006 | Můj život 1. a 2. díl |
2005 | Bez lásky |
2001 | Na Veveřím gruntě |
Docela drsný příběh ze života na venkově ve 30. letech. Smutně na mě působilo jak se paní Křenové nikdo ze sousedů nezastal a nechtěl se montovat do jejich "rodinných" problémů.