Maják na konci světa
Jules Verne , Michel Verne
Ze seriálu dobrodružných a fantastických Vernových knih je tento příběh o statečném strážci argentinského majáku jeden z nejpravděpodobnějších. Tři muži, Vasquez, Felipe a Moriz jsou ponecháni jako strážci nového majáku na malém Státním ostrově (Isla de los Estados) v Atlantickém oceánu asi dvě stě kilometrů severovýchodně od Hornova mysu s tím, že budou za tři měsíce vystřídáni. Ostrov má však bohužel ještě jiné obyvatele, a to bandu pirátů vedenou mužem jménem Kongre, kteří si z ostrova udělali skrýš pro svou naloupenou kořist. Piráti Felipeho a Morize zavraždí, zmocní se majáku a Vasquez je nucen prchnout do nitra ostrova. Brzy kvůli nefunkčnosti majáku ztroskotá u ostrova loď, ze které se jako jediný zachrání vrchní kormidelník John Davis. Vasquez se s ním domluví, že se společně pirátům pomstí... Edice Podivuhodné cesty, svazek 10. Původní ilustrace George Rouxe. Mapky nakreslil Jaromír Vraštil.... celý text
Literatura světová Dobrodružné
Vydáno: 1961 , SNDK - Státní nakladatelství dětské knihyOriginální název:
Le phare du bout du monde, 1905
více info...
Přidat komentář
Vasquez a jeho dva pomocníci začínají službu v nově postaveném majáku na nejjižnějším cípu Jižní Ameriky, Státním ostrově. Mají zde obsluhovat maják 3 měsíce, dokud nepřipluje loď, aby je mohli další vystřídat. Jejich služba ale samozřejmě nebude probíhat tak, jak si to na začátku naplánovali.
Minule jsem četl Trosečníky lodi Jonathan. Maják na konci světa se odehrává skoro na stejném místě. A podobně se jedná o knihu, která byla vydána až po Verneho smrti. Maják mě bavil o něco víc, protože v něm autor není tolik didaktický a zaměřuje se hlavně na děj. Ten ale není nějak moc překvapivý a jak píše Eiqis, neobsahuje žádné fantastické prvky.
Jedná se o takový Vernův lehký podprůměr, spíš bych doporučil si přečíst jiný jeho román. Rozhodně je z čeho vybírat :-)
Kupodivu mě to až zas tak moc nechytlo. Možná to bude tou reálností a uvěřitelností příběhu, který tím pádem postrádá typicky Vernovskou romantičnost.
Tak tohle je velkej oříšek! Musím se přiznat, že tuhle knížku jsem začala číst někde na začátku ledna (jestli ne dřív) a za poslední měsíce jsem byla stále na 33 stránce. Až teď skoro po roce jsem knihu vytáhla, že už jí prostě konečně přečtu. Zezačátku to šlo zase těžko. Nemohla jsem moc vnímat obsah, protože mi to prostě nešlo a některé odstavce jsem musela číst až třikrát, abych byla v obraze, ale teď jsem dočetla a.. Zvláštní, ale kniha se mi tak od padesáté stránky začala opravdu líbil. I když jsem stále musela některé věty číst vícekrát, tak i tak už byl děj docela napínavý a já jsem u konce opravdu vyčkávala, jak jen to dopadne! Měla jsem za to, že knihu ohodnotím tak maximálně dvěma hvězdičkama, ale teď mě to táhne k těm čtyřem a možná i oprávněně, protože jsem si nakonec četbu docela užila i když to byla fuška.
Tato Julesova kniha mne určitě nezklamala. Napětí, příběh, prostě všechno co má dobrodružný příběh mít. Opravdu hezky čtivý příběh.
Skvělá přece :-)