Maják na konci světa
Jules Verne , Michel Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44621/majak-na-konci-sveta-44621.jpg
4
187
187
Ze seriálu dobrodružných a fantastických Vernových knih je tento příběh o statečném strážci argentinského majáku jeden z nejpravděpodobnějších. Tři muži, Vasquez, Felipe a Moriz jsou ponecháni jako strážci nového majáku na malém Státním ostrově (Isla de los Estados) v Atlantickém oceánu asi dvě stě kilometrů severovýchodně od Hornova mysu s tím, že budou za tři měsíce vystřídáni. Ostrov má však bohužel ještě jiné obyvatele, a to bandu pirátů vedenou mužem jménem Kongre, kteří si z ostrova udělali skrýš pro svou naloupenou kořist. Piráti Felipeho a Morize zavraždí, zmocní se majáku a Vasquez je nucen prchnout do nitra ostrova. Brzy kvůli nefunkčnosti majáku ztroskotá u ostrova loď, ze které se jako jediný zachrání vrchní kormidelník John Davis. Vasquez se s ním domluví, že se společně pirátům pomstí... Edice Podivuhodné cesty, svazek 10. Původní ilustrace George Rouxe. Mapky nakreslil Jaromír Vraštil.... celý text
Literatura světová Dobrodružné
Vydáno: 1961 , SNDK - Státní nakladatelství dětské knihyOriginální název:
Le phare du bout du monde, 1905
více info...
Přidat komentář
Tohle fakt nebylo úplně to nejlepší, co Verne napsal. Děj se dost táhne, i když zase musím uznat, že zápletka zajímavá byla. No ale protože mám tohoto pana spisovatele moc rád, dám mu ze sympatií čtyři stars :).
Průměrný román, od kterého se čtenáři dostane osobitý Verneův standard. Postavy jsou šablonovité, děj značně předvídatelný. Ale čte se to dobře.
Nebylo to špatné, četlo se to dobře. Ale chybělo mi tam víc akce. Myslela jsem si, že přeživší strážce jim bude víc škodit a postupně je likvidovat.
(SPOILER)
V dobách svého raného mládí jsem dobrodružné knihy četla doslova jako na běžícím pásu ;-). A ty od Julese Verna k nim patřily úplně automaticky. Konkrétně tato kniha se ale ke mně dostala až nyní. Začátek se mi sice zdál tak trochu zdlouhavější, ale později příběh nabral spád a byl i hodně napínavý, jak to u autora bývá obvyklé. Vyprávění se střídá z pohledu strážců majáku, z nichž dva jsou posléze zabiti krutými piráty. Přežije pouze starý Vasquez, kterého se jeho protivníci v čele s brutálním Kongrem snaží vyhladovět. Po určité době ovšem Vasquez zachrání Američana Johna Davise, který se stane jeho spojencem. A společně se pokusí zabránit pirátům v odjezdu z ostrova, aby je tímto způsobem dostali do rukou spravedlnosti...
Kniha je možná na dnešní dobu o něco nudnější a opravdu by jí prospělo nové zpracování. Ale nečte se špatně, už proto, že si zde autor odpustil sáhodlouhé popisy flóry a fauny, jako tomu bývá v jeho jiných knihách. Domnívám se tedy, že poctivé čtyři hvězdičky si zaslouží, přestože se k ní již (pravděpodobně) vracet nebudu.
Poslední román Julese Verna, který navíc napsal spolu se synem Michelem. Příběh se odehrává v letech 1858-1859 na nehostinných Ostrovech Stavů, jež leží u Ohňové země. Byl jsem zvědavý, do jaké míry může být příběh v takovém prostředí dobrodružný. A nakonec konstatuji, že je dostatečně dobrodružný. Kniha se velmi dobře čte a čtenář, alespoň tedy já určitě, se nemůže dočkat, jak přesně dopadne "duel" mezi piráty a dvěma čestnými námořníky. Maják na konci světa se mně líbí více než třeba profláknutý Patnáctiletý kapitán, kterého jsem nedokázal přečíst. Méně než Maják na konci světa se mně líbily i verneovky Drama v Livonsku, Bratři Kippové, 800 mil po Amazonce, Archipel v plamenech.
19. úkol ČV 2023 vyžaduje šest a více vydání. Tato knížka jich má osm, ale tady moje uspokojení v podstatě končí. Příběh je psán značně archaickým jazykem, úvod je plný didaktického poučování a zdlouhavých popisů. Prostě nuda. A když konečně už nastane akce, tak je to na dnešní dobu velmi, velmi mdlé. Takže dávám slabé tři hvězdy, ale současně knížce přeji po provedení poctivé redakční práce nové vydání, které by příběh s velkým potenciálem přiblížilo současnému čtenáři. A také by to chtělo obrázky Zdeňka Buriana, nebo jiného z našich skvělých ilustrátorů.
Četl jsem nějaké starší vydání, půjčené od spolužáka, který knihu měl po svém otci. Později jsem si pořídil právě tuto verzi, je to, myslím, jedna z lepších verneovek.
"A hned za ní dole na brěhu ze tmy proskočilo světlo a jeho odlesk se houpal na rozbrázděné vodní hladině, kterou po sobě zanechala loď. A Santa Fe, vzdalující se do tmavého moře, vzadu ještě ozářená jakoby s sebou vezla několik z oněch bezpočetných paprsků, které do noci znovu promítal maják na konci světa..."
Znova skvelý príbeh od Verneho, tento avšak kratší a dielo ktoré bolo vydané až po autorovej smrti. Ani tu nechýbajú tipické Verneho črty. Dobro vždy víťazi nad zlom a postavy si držia svoje postavenie v príbehu, pričom čitateľ od začiatku tuší, kto na akej strane stojí a nehrozí, že by postavy menili svoje postacenie.
Verne očividne precestoval celý svet a v tomto diele sa znovu vraciame do Južnej Ameriky, konkrétne do Ohňovej zeme, kde má byť postavený argentínskou vládou maják, aby zvýšila bezpečnosť lodí. No maják stojí na ostrove lúpežníkov, kde si schovávali svoju korisť. Tu vzniká konflikt, pretože bande nevyhovuje maják a potrebujú sa zo svojou korisťou dostať čo najrýchlejšie preč. Príbeh je priamy a ničím obvzlášť neprekvapí, ale fanúšikovia Verneho by si ho mali prečítať.
Na malé ploše studeného ostrůvku Isla de los Estados se odehrává velké drama o malém počtu "herců". Karty jsou víceméně rozdány již na začátku, ale to by nebyl Jules Verne, aby nedokázal z tématu vytěžit maximum... Jako "nezávislý pozorovatel" se ve vypravování soustřeďuje na obě strany - strážců i padouchů a místy jakoby držel palce oběma... Já byl spokojený - nejen s vypravěčským umem, zajímavým prostředím, nebo realistickým popisem manévrování lodí. Konečně vím, jak vypadá Ostrov Stavů, o kterém jsem dříve ani neslyšel...
Jednoduchý dobrodružný příběh se šťastným koncem. Klasika s klasickými padouchy.
Teď "na stará kolena" doháním to, co jsem zanedbal v letech klukovských, pro něž jsou tyto knihy především určené. I tak ale kniha pobavila a další Verneovky již v knihovně čekají...
Maják na konci světa je krátký příběh z méně známého koutu Jižní Ameriky. Oceňuji, že autor vypráví události z pohledu strážců majáku a zároveň z pohledu pirátů. Zábavnosti knížky to určitě dost pomohlo. Bohužel se autor nevyvaroval velkému množství dějových náhod, které příběh značně ovlivňují očekávaným směrem. Jelikož je knížka zaměřená i na dětské čtenáře, tak to lze pochopit.
Nepříliš složitý super příběh, od kterého jsem se nebyl schopen odtrhnout. Jen ilustruje Vernovo mistrovství, že uměl napsat nejen fantastiku, ale i uvěřitelný příběh v dobových reáliích.
Solidní. Tento výraz asi nejlépe vystihuje toto podle mnohých badatelů zřejmě poslední Vernovo dílo. Není to žádný zázrak, ale ani propadák.
Jednoduchý příběh strážců majáků bojujících s bandou lupičů, který má odhadnutelnou zápletkou a je tentokrát u Verna bez typických vědeckofantastických prvků. Ve srovnání s ostatními díly jde spíš o podprůměrnou záležitost - 45 %
Kdysi jsem někde narazil i na komiksovou formu, ta byla o něco čtivější, na druhou stranu jde i tak o zajímavou verneovku.
Z nějakého neznámého důvodu jsem si již od dětství chtěl tuhle knížku přečíst. Měl jsem představu mysteriozního a lehce gotického románu, nevím proč. Teď po x letech jsem si konečně knihu pořídil - a samozřejmě to bylo něco úplně jiného než jsem celá ta léta očekával. Nebylo to špatné a můžu si za to hlavně sám, ale příběh o pirátech a nebojácném strážci majáku byl trochu slabší.
Další skvělá verneovka