Maják v bouři
Tara Sivec
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/317180/bmid_majak-v-bouri-MQS-317180.jpg
4
82
82
Lucy a Fisher se seznámili v závěrečném ročníku střední školy týž den, kdy se Fisher přihlásil k ozbrojené složce námořnictva Spojených států. Jedinými absolutními hodnotami jeho života je služba vlasti a oddaná láska k Lucy.Po svatbě žijí na nevelkém ostrově u východního pobřeží USA. Lucy je s Fisherovým povoláním smířená, za všech okolností ho podporuje a po každém jeho návratu z vojenské mise se mu snaží jeho chování tolerovat. Fisherovu osobnost však zásadně poznamenají zážitky z válečných zón, jež vedou k jednoznačné diagnóze, a sice posttraumatickému stresovému syndromu. Lucy svého manžela přesto hluboce miluje a bezmezně mu důvěřuje. Jednoho dne však Fisher dospěje k závěru, že začíná být pro své okolí a zejména pro svou manželku nebezpečný, a nevybíravým způsobem přinutí zdrcenou Lucy k rozchodu. Sám z ostrova odjíždí, aby absolvoval intenzivní psychoterapii. Po roce se vrací, odhodlaný Lucy přesvědčit, že se od základů změnil a že ji nikdy nepřestal milovat.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2016
,
Baronet
Originální název:
Fisher's Light, 2015
více info...
Přidat komentář
Skvělá kniha, rozhodně to nebylo tak dojemné čtení, jak jsem se původně bála, spíš naopak :-) Dobře jsem se u toho bavila, bylo to plné naděje a lásky, tuze pěkná romantika obohacená o problematiku posttraumatického syndromu profesionálních vojáků :-)
Anotace byla velmi lákavá, ovšem samotná kniha nám nabídla něco úplně jiného než slibovala. Alespoň já mám ten dojem.... Čekala jsem nějaké psychologické drama. Téma posttraumatického stresu, je samo o sobě dost těžkým kalibrem. Navíc, když je způsobené stresem z války. Proto jsem v knize očekávala spíš více tohoto vážného tématu. Možná i nějaké kapitoly odehrávající se přímo v Afghanistánu, aby nám lépe přiblížily běsy, se kterými se Fisher potýkal.
Místo toho, jsme dostali kopec cukrové vaty. A to doslova. Oba hrdinové jen celou knihu provzdychali, že nemohou být spolu, ani bez sebe, a jak k uzoufání moc se milují.
Ten cukr se na vás valil z každé stránky, a přestože mám ráda romantiku, tohohle už na mě bylo vážně moc. Děj skoro o ničem. Žádné drama, žádné napětí, žádné vypjaté emoce. Knihu jsem dočítala doslova silou vůle. A nezlobte se na mě, já jim tu lásku až za hrob prostě vůbec nebaštila :-))
Ale jedno se musí nechat. Kniha má opravdu nádhernou obálku...
Knihu jsem už nějaký pátek měla v merku, ale tak nějak jsem ji stále oddalovala, ačkoliv anotace zněla báječně. Nakonec jsem se do knihy pustila a jsem za to ráda, protože to byl neskutečný příběh, který vystihnou jen dvě slova: láska a bolest. Kniha se četla poměrně dobře, a to především tím, že mě dokázala stáhnout k sobě do děje. Líbilo se mi rozložení knihy, která je vyprávěna z dvou pohledů, tedy oběma hlavními hrdiny a ještě k tomu z různých časových úseků.
Hlavní hrdinku Lucy jsem si oblíbila, byla to neskutečná žena, do které jsem se dokázala vcítit. Nenašla jsem na ní nic, co bych jí vytknula, co by se mi protivilo. Byla to normální ženská, se zdravým rozumem i (ne)sebevědomím, přátelská, milá a milující. Byla hrozně statečná a silná, přesto všechno, co se jí stalo. Na jednu stranu jsem jí nerozuměla - vždyť sakra věděla, do čeho jde, a na tu druhou jsem jí držela palce a vlastně i obdivovala. Každopádně zcela chápu, proč tak udělala anebo někdy neudělala. Za žádnou cenu jsem jí to nezáviděla a upřímně do její kůže bych se dostat nechtěla. Byla ponořená v kádi plné lásky, přesto bolest, která se do kádě vkradla svou hustotou a sílou to krásné zakalila.
Hlavní hrdina Fisher si mě získal hned. Totálně a okamžitě na samém začátku mi ukradl srdce. Ten chlap mě dostal. Když pominu to, že Fisher je jeho příjmení a upřímně se mi trochu příčilo, když ho tak každý oslovoval, bez ohledu na důvod, brala jsem to jméno jako by to bylo jeho křestní. Ten chlap byl neskutečný - úžasný, ochotný, pracovitý, s obrovským srdcem a se smyslem pro povinnost. A za to poslední ho nenávidím. Měl to zrušit. Neměl to dělat. Měl tolik důvodů! Přesto to udělal. A dělal to znovu. Tolik let v trapu, a co z toho? Tohle mě na něm tak mrzelo, zvlášť, když se pokaždé vrátil s dalším a větším problémem. Ničilo mě to za něj i za Lucy. I on měl v sobě litry lásky, kterou mísila bolest. Ušel hnusnou cestu, ale došel do cíle a byla jsem za něj moc ráda. Líbila se mi jeho možná horší stránka jako žárlivost, majetnictví, vztek.
Ten příběh v knize je bolestně krásný. Je poskládaný tak, aby do sebe zapadal a je to opravdu o to lepší, když svou verzi vypravují oba hlavní hrdinové, kteří k sobě dokonale pasují, kteří vytvářejí něco nádherného, plní lásky. Děj není nijak ohromných rozměrů, ne, je to příběh jednoho ostrůvku s majákem a dvou lidí, kteří se u něj setkali, kteří k sobě patřili už dávno. Je to příběh o dvou mladých lidech, který mě zasáhnul.
Vedlejší postavy jako Trip, Ellie a Bobby byli skvělí, hrozně mě bavili a líbili se mi. Líbilo se mi i trochu nahlídnout k nim do jejich životů a moc mě mrzí na konci to, co se stalo s Tripem, tohle jsem vzhledem k vývoji děje vůbec nečekala. Šokovalo mě to. Každopádně ta cesta, která skončila pod tím majákem, i přes všechny ty těžkosti, a že jich bylo, byla zakončená dobře a pěkně. Jediné, co bych tam asi úplně nezmiňovala bylo to nečekané a brzké (anebo pozdní?) těhotenství, však to nebylo nic, co by mě nějak iritovalo.
Knihu musím pochválit, ohromně se mi líbila a zanechala ve mě něco ze sebe. Nedokázala jsem se úplně odtrhnout, lákalo mě to číst stále dál, i když jsem věděla, že mi to způsobí bolest a svíravý pocit v hrudi. Ten pocit je hrozný i skvělý zároveň. Nenašla jsem hluché místo, stále se něco dělo. Bavilo mě to a mrzí mě, že to nemá vyšší číslo hodnocení i počet přečtení, ta kniha by si to zasloužila. Za mě rozhodně doporučuji a hodnotím všemi hvězdami. :)
Tak to byl příběh velke lasky,Lucy a Fisher si k sobě našli cestu i přes to utrpení co Fisher prožil a to nebyla prochazka ružovou zahradou,obdivuju vojaky a taky jim nezavidim a myslim si že valky jsou zbytečne a ztrata času a životu,ale ....
Kniha mě dostala, příběh prolínal přítomnost i minulost... Líbil i děda Fishera, vždy věděl co správného povědět.
Příběh Lucy a Fishera je hlavně o jejich vztahu už od studentských let, pak svatba a následují odjezdy partnera na vojenské mise, které ho značně psychicky ničí. Nakonec se rozhodne pro léčbu, ale není to tak snadné. Kniha nebyla tak špatná, ale čekala jsem více.
Z počátku jsem byla docela nadšená. Jak už červenou knihovnu moc nečtu, tak tohle byla romantika jak blázen, ale tak nějak mi to nevadilo. Jednou za čas, proč ne?
Co mi trochu vadilo byl konec. Klidně bych knížku o pár stránek zkrátila a určitý pasáže a ten happy end na konci smázla. Na mě už to bylo moc a proot ubírám jednu hvězdičku.
Jsem docela zklamaná. Myslela jsem, že budu číst drama, námět vzhledem k tématu na to byl. Jenže tohle je červená knihovna jako vyšitá. Neříkám, že to je mínus knihy, ale protože jsem čekala něco jiného, fakt je mi to líto. Nechci se vymlouvat, že je dnes neděle a romantiku čtu poslední dobou jenom v pátek, ale mrzí mě, že se kniha vydala právě tímhle směrem. Vážné téma, které není žádná prdel, autorka zpracovala pro mě dost trapně. Snad v jiné knize a s jiným autorem.
Mohlo to být zajímavé psychologické drama, ale je to jen červená knihovna. Autorka mohla z tohoto tématu získat rozhodně víc.
Příběh k zamyšlení-zpověď vietnamského veterána, který trpí posttraumatickou poruchou, která naprosto změní vztah mezi ním a jeho manželkou Lucy s kterou se seznámil již na střední škole a žijí spolu na malém ostrově. Fisher má sebevražedné sklony ,jeho mysl je naplněná děsem z prožitků a nedokáže se od nich oprostit ,má pocit, že je jeho život u konce, s Lucy i když ji velmi miluje se rozvede, protože má strach, že by ji mohl ublížit. Absolvuje psychoterapii a po roce se vrátí ,aby vztah s Lucy opět změnil ,protože si život bez ní nedokáže představit. Tento psychologický román se mi velmi líbil.
Za mňa taká priemerná romantika/niekde medzi 2 až 3 hviezdičkami/, myslím, že s takoutou témou sa autorka mohla oveľa "lepšie pohrať", dosť zavádzajúci bol pre mňa v tomto zmysle aj obal knihy - navodzoval vážnejšiu problematiku. Ak by to autorka toľko netočila dokolalalala
a zredukovala by to viac ako o tretinu, bolo by to tak akurát.
Pěkný příběh, zajímavá zápletka, postraumatické stresy profesionálních vojáků je rozhodně něco co vás přinutí i přemýšlet. Postavy sympatické, Lucy teda v průběhu mé sympatie trochu ztrácela, jak jsem ji zprvu téměř odbdivovala, ovšem Fisher opravdu úžasnej. Ale!....mohlo to být lepší. Vadilo mi, že zápisy z deníku nejsou ani omylem deníkové zápisy. Asi po 100 stranách se to vysvětlí, že blablabla psal to jako povídky, protože rád autorské psaní , ale i tak mi neseděl ten stejný styl vyprávění jako u hlavní dějové linie, tedy v přítomném čase, ač se stalo v minulosti a navíc má jít o deník.
Tedy za mě nic moc. Do půlky jsem četla docela s chutí, ale od půlky jsem měla pocit, že je každá kapitola stejná. Pořád jsem čekala co jako bude a ono nic :)