Mají v nebi skleničky?
Martina Preissová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500370/bmid_maji-v-nebi-sklenicky-4Ft-500370.jpg
4
71
71
Něžně vtipná kniha malých příběhů z velké doby od známé herečky Maminka má ambice. Tatínek má maminku, housle a králíky. Děda malíř a děda vinař mají – alespoň občas – odpovědi na Marjánčiny otázky. A pak je v Praze revoluce, doba dělá kotrmelce a všichni dospělí je dělají spolu s ní. Praha je daleko, Rakousko blízko a najednou se do něj smí. Má maminka pořád ještě ráda tatínka? Přelomový školní rok 89/90 zvídavýma očima malé holky z jihomoravské vinařské vesnice. Hořký i sladký. A ani trochu černobílý.... celý text
Přidat komentář
Tohle bylo tak milé... něžné, vtipné, hluboce lidské...prakticky po celý čas čtení, i teď po dočtení, jsem měla v očích slzy a přitom úsměv na rtech....
Laskavost. To je slovo, které mě napadalo během čtení každé kapitoly. Mám ráda knihy psané z pohledu dětí, jejich myšlení je čisté a pravdivé. V tomto případě je bonusem jižní Morava, moje rodiště a reálie, které znám. Martina Preissová mě touto knihou ohromila. Má dar nejen mluveného, ale i psaného projevu. Doufám, že v psaní knih bude pokračovat. Tuhle konkrétní jsem si půjčila v knihovně, ale "naznala" jsem (nádherné slovo přejaté od autorky), že ji musím mít ve své vlastní knihovně, takže ji jdu shánět a rovnou koupím i dosud nečtené Lvy :-)
Mají v nebi skleničky?
Milé úsměvné vyprávění školačky z konce socialismu a nastupujícího kapitalismu. Postřehy z malé vesnice na Jižní Moravě u rakouských hranic. Moc pěkné a pravdivé čtení, za které dávám 4 hvězdy a doporučuji.
Milá, vtipná knížka. Přenesla jsem se v duchu na jižní Moravu, tak to tam opravdu bylo. Díky Martino!
Když se ke mně knížka dostala, moc nadšená jsem nebyla, další herečka napsala knížku.
Po pár stránkách se nadšení dostavilo, herečka napsala KNÍŽKU.
Milé, oddychové a tááák pravdivé. Svět viděný dětskýma očima. Humorné i smutné. Po celou dobu čtení jsem se usmívala, někdy i smála nahlas a slzička také ukápla.
Martinu Preissovou mám ráda jako herečku, nyní i jako autorku. Jdu si sehnat její první knihu.
(SPOILER) Jednohubka na pár hodin čtení, když člověk potřebuje vypnout a nepřemýšlet. Jen "Marjánka" mě už po 50 stranách vážně štvala, protože jsem si připadala jako učitelka na prvním stupni ZŠ, která čte slohovku. Aneb "Marjánka šla na pole. Na poli uviděla Marjánka Jitku. Marjánka byla ráda. Celé odpoledne si Marjánka s Jitkou hrály. Večer si Marjánka sedla k dědečkovi. Marjánka ráda dědečka poslouchala. ....". Škoda té mizerné slovní zásoby a asi bych i změnila anotaci, tahle je poněkud zavádějící, pak by asi i hodnocení byla vyšší.
Moc milá kniha. Děj se odehrává v mém rodném kraji, o to víc mě zahřála u srdíčka.
Tři a půl hvězdičky. Ze začátku jsem byla nadšená. Kniha je milá, vtipná a místy tak hluboká (setkání se smrtí), psaná krásnou češtinou. Bohužel mi přišlo, že s přibývajícími stránkami trochu ztrácí dech.
Kniha je cela takova miloucka a usmevna, misty hodne vtipna. Je vypravena z pohledu male Marjanky, takze se mozna postavy zdaji ploche, protoze vse vidime pohledem maleho ditete. Myslim ale, ze autorka krasne zachytila to, jak takove ditko vnima svet okolo. Co vse slysi, co chape po svem a co vubec. Kapitoly jsou kratke a jsou to spise uryvky vzpominek na urcite rodinne udalosti a zazitky zasazene okolo listopadu 89. Chybi tam trosku provazanost mezi nimi, i kdyz jdou casove po sobe. Ja osobne bych ale rozhodne vymazala prolog a epilog, jelikoz mi celou knihu kapku kazi.
Milá kniha, možná zbytečně opomíjená. I já jsem na ni narazila jen náhodou. Celkově je to jen obyčejný příběh obyčejné rodiny, vyprávěný ovšem neobyčejným způsobem. Pohledem malé Marjánky. Svýma dětskýma očima vidí svět jinak než dospělí a každou událost, ať už rodinnou nebo společenskou komentuje a vysvětluje s dětskou naivitou, často s úsměvným a odlehčeným rozřešením. Je škoda, že my už ten dětský nezkažený pohled na svět nemáme. Svět by byl určitě kouzelnějším a hezčím místem.. Děkuji autorce za milou, odpočinkovou knihu. 5*
(10/23)
laskavá kniha, u které si člověk odpočinek i se zamyslí. A Marjánku jsem si zamilovala, ta je prostě se svými myšlenkovými pochody naprosto boží
Martina to napsala moc hezky život obyčejných lidi.Jak za komunistu tak za demokratů pracovat se musí ne, že je to povinnost pro ně obživa,zábava koníček.Co by za to dali dnešní lidé za panelák být někde na vesnici.
Od knížky jsem neměla žádná očekáváním, ale naprosto ne nadchla. Dala bych i 6 hvězdiček. Pohlazení po duši
Milé, čtivé a svým způsobem roztomilé vyprávění, které začíná smutně, ale končí s nadějí. Moc se mi líbil právě ten dětský pohled na různé životní situace a to jak děti vnímají věci prostě jinak než dospělí.
Obyčejné vyprávění o obyčejné rodině a obyčejných věcech na obyčejné moravské vesničce. Začíná smrtí, končí smrtí. Zdánlivě pochmurná kniha, s pochmurným názvem. Zdání klame. Je to milé vyprávění o dění v jedné rodině očima malé Marjánky. Ta nerozumí ani politice, ani drátům a ani sametu. Na spoustu věcí se ptá, protože nerozumí ani jinotajům mezi dospělými. Ale o to milejší to je čtení. Vy totiž jemné náznaky registrujete jinak než malá holčička, její popis událostí a pohledy na věc vám mnohdy vykouzlí potutelný úsměv na tváři. Zejména když část událostí jste sami prožili v patnácti.
To dílko má ještě jednu dimenzi. Vyrovnání se se smrtí a její přijetí jako součást našich životů. Konec jsem obrečela, ale to už ke smrti, byť fiktivní, patří.
Jestli hledáte milou knihu s klidnou hladinou plynoucího vyprávění, neváhejte tuto otevřít a začtěte se do ní. Přeji příjemné čtení.
Někdy se k člověku dostane kniha, která by ho běžně minula, a to je přesně případ Mají v nebi skleničky? Jsem moc ráda, že se ke mně tato milá a čtivá kniha dostala. Martina Preissová mě potěšila příběhem z malé jihomoravské vinařské vesničky a já myslím, že se hodí i jako dárek. Kniha se čte lehce, malou Marjánku si zamilujete a třeba vás dostane i ze čtecí krize - jak se jí podařilo u mě. Odpočinkové čtení na jedničku.
Tohle je moc milá a krásná knížka. Byla jsem v podobném věku kolem sametové revoluce jako malá Mariánka, která příběh vypráví a tak mi to bylo blízké.
Hodnotím mezi 3 A 3,5 hvězdami.
Knížka je to oddechová, milá, dost čtivá, protkaná jemným humorem i hlubšími myšlenkami, bohužel ale pozbyta výraznějších emocí, s plochými postavami a několika chybami (např. přání upřímné soustrast).
Štítky knihy
Morava rodina vinařství rok 1989 české romány
Mají v nebi skleničky?
Nějak mi trvalo se začíst a soustředit, tak jemně napsána je tahle kniha, že některé kapitoly opravdu jen přelétnete. Kdyby každý z nás napsal svůj příběh tímhle dětským pohledem, bude na světě spousta krásných knih.