Majster a Margaréta
Michail Bulgakov
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/103599/majster-a-margareta-103599.jpg
4
2859
2859
Román Majster a Margaréta považoval Bulgakov za svoje najdôležitejšie dielo, hoci vedel, že v Moskve v tridsiatych rokoch 20. storočia mu ho nikto nevydá. Román začal písať už v roku 1928, o rok neskôr vznikla pod názvom Konzultant s kopytom jeho prvá verzia. Na Majstrovi a Margaréte v ich definitívnej podobe však Bulgakov pracoval celý život a dielo dokončil päť dní pred svojou smrťou. Posledné kapitoly už diktoval. V Sovietskom zväze vyšla kniha prvýkrát až v roku 1966. Majster a Margaréta je román o románe, čo autorovi umožnilo spojiť dve dejové línie: na jednej strane je príbeh násilne umlčaného autora, neuznaného oficiálnymi štruktúrami, v ktorom rezonuje faustovský motív; na druhej strane príbeh literárnej postavy, Pontského Piláta, ktorý však nekopíruje biblickú verziu, ale ponúka čitateľovi nový pohľad na udalosti v starom Jeruzaleme. Román bol v rozdielnom čase rozlične prijímaný a hodnotený, aj jeho interpretácie sa rôznia. Nesporne však patrí k najoriginálnejším dielam minulého storočia, v ktorom autor syntézou grotesky, satiry a mytológie vyjadril nielen svoju filozofiu, ale na príbehu Piláta, ktorý dal ukrižovať Krista zo strachu pred vyššou autoritou, vytvoril aj symbolickú paralelu s pomermi v Rusku v dvadsiatych a tridsiatych rokoch 20. storočia.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , Petit PressOriginální název:
Мастер и Маргарита (Mastěr i Margarita), 1967
více info...
Přidat komentář
Láska a další kouzla, udavači a zrůdy reálného socialismu - je tam všechno. Již mlčím, jako tichá halucinace ... ( kocour Kňour)
Četla jsem asi před 15 lety, ale silně mě uchvátilo. Příběh o moskevském čertu z elektriky, lásce a pokušení, který je platný za všech režimů i okolností. Bulgakov stojí za pozornost.
jsem rád, že jsem si tu perlu nechal na 50+ . to není nic pro maturanty jen jim tu knihu vezmou.
Zjistil, že jsem si na ní poopravil názor. Jednak jsem ji několik viděl v knihkupectví s krásnými ilustracemi inspirovanými seriálem, takže si teď pohrávám i s myšlenkou si ji koupit a znovu přečíst. A druhak jsem stále více přesvědčený, že se v té knize dá nalézt mnohem více než při prvním pokusu. S odstupem času jsem shledal knihu extrémně zajímavou a vřele bych ji doporučil každému, kdož o ní slyšel třeba jen letmo při výkladu ve škole. Prostě je to knížka, která stojí za to.
Moje NEJ.
Nejzásadnější, nejčtenější, nejmilovanější, nejmrazivější.
Dvě zdánlivě nesouvisející dějové linie, které se proplétají tak, že zapomenete spát.
Snová mise Markéty během fantaskní noci, zapletená do trvající agonie Piláta...nebo je to naopak?
Několik vrstev se nenásilně prolíná v jedinou představu Ďábla, jako dobro konajícího.
„té síly díl jsem já, jež, chtíc vždy páchat zlo, vždy dobro vykoná“
Prečítané druhý raz. V kompletnej, neskrátenej verzii v preklade Ján Štrasera. Veľmi podivná kniha, mnohoznačná, viacvýznamová. Prudko zasahujúca duchovné oblasti čitateľa. Na dobu svojho vzniku veľmi odvážny počin zo strany spisovateľa.
Áchjo, Bulgakove. Jeden asi musí mít na kahánku, aby psal pro život věčný, jak ty. Nevím jak vy, ale já po dočtení myslel, že jen coby vánek foukne a rozplynu se...co povídám, ještě teď mě, když se bříšky prstů, místo aby jimi jen prázdně prošly, dotýkám kláves, jímá mírná závrať.
U dobrých knih chvátáte, skvělé si vychutnáváte, šetříte, možná jim i trochu závidíte, no a pak je tu hrst těch, co se autorovi osudově vymknou z ruky a samy sebe překročí natolik, že se stanou klasikou. Mistr a Markétka, marné slávy absurdita, nesmrtelnou klasikou je.
5 jepic v jantaru *****
Tip: Knížku doporučuji spíše sečtělejším (určitě ne k maturitě). A když už se jednou rozhoupete, dočtěte! Mimo svou očesanou, stroze údernou obraznost je totiž i vypointovaná. Nemluvím o žádném kabaretně prchavém, šokujícím odhalení, ale o tom, s jak mimořádnou čistotou a ladností nabývají otáčením listů jednotlivé části téhle zdánlivé fantasmagorie na celistvosti, a skrz štafetovou předávku klíče soucitu-odpuštění-pokoje, i smyslu.
Dvě citace...plus jedna z fausta vystřižená: „Mystici tvrdili, že bývaly doby, kdy nenosil frak, ale byl opásán širokým koženým pásem, z něhož čouhaly rukojeti pistolí. Vlasy černé jako havraní křídla měl převázané pruhovaným hedvábným šátkem a velel v Karibském moři brigantině, která plula pod smutečně černou vlajkou s vyšitou umrlčí lebkou. Ale ne,ne! Mystičtí našeptávači lžou, na světě neexistují Karibská moře a v nich neplují odvážní piráti, ani se za nimi nežene korveta a nad hřebeny vln se nevznášejí oblaka střelného dýmu. Nic podobného není a nikdy nebylo! Existuje jen zchřadlá lípa, kovová ozdobná mříž a za ní široká třída...“
„Vždycky jste horlivě hlásal teorii, podle níž v okamžiku, kdy se hlava oddělí od těla, uhasne život, dotyčný se promění v hromádku popela a zmizí v nenávratnu. Těší mne, že vám mohu oznámit v přítomnosti svých hostí, kteří sami jsou důkazem zcela odlišné teorie, že vaše teorie je skutečně solidní a prozíravá. Ostatně všecky teorie platí stejně, a jedna z nich dokonce hlásá, že každému se dostane podle jeho víry. A to se taky vyplní! Zmizte v nebytí a já s radostí připiju z číše vaší lebky na krásné bytí!“
„Nu dobrá, a kdos ty? - Té síly díl jsem já, jež chtíc vždy páchat zlo vždy dobro vykoná.“
PS: Vydání od Rybky (2016) nemá, počínaje hmotností reflektující působivost obsahu, přes tloušťku a texturu papíru barvy slonovinové kosti, zhoubované ilustrace, až po příjemně divně „neknižní“ vůni, chybu (krom pár chyb tiskových, nemístné posloupnosti již zmíněných ilustrací a záměně, snad vlivem přemíry básnické snahy paní Morávkové, úplňku s novoluním) a já mohu jen s potěchou konstatovat, že tenhle dárek (dík alef za vemlouvavé doporučení ježíškovi) předběhl pod stromečkem o koňskou délku i osvědčený set ponožek, stolního minikalendáře a holících potřeb!
Mistra a Markétku jsem přečetla podruhé a nyní můžu s jistotou říci, že se jedná o jednu z mých nejoblíbenějších knih. Nejvíce na knize se mi bezesporu líbil styl psaní - dramatický, popisný a přitom lehký na čtení a s dávkou ironie, která se tváří nenápadně, ale přitom vás celou knihou provází.
Líbilo se mi komické absurdno samotného děje a zdánlivě neexistující pointa příběhu. V knize na nás vyskakují jména ze všech stran a později se vrací, tudíž je potřeba vnímat a pamatovat si je, pokud se v dění nechceme zaplést a ztratit se v něm jako tamní obyvatelé Moskvy. A jako by zamotané klubko hlavního příběhu nestačilo, některé kapitoly jsou věnovány zcela jinému příběhu o Pilátovi Pontském, který však s hlavním úzce souvisí, tudíž tu máme také román v románu.
V díle se najde mnoho symbolů (zejména biblických) a intertextovosti (odkazy na jiná díla), tudíž věřím, že dílo nestačí přečíst jen jednou, aby člověk na vše přišel. Naopak lze knihu přečíst víckrát a pokaždé v ní najít něco nového.
Dle mého názoru knihu lze číst jen povrchově, jelikož hlavní děj mi přijde dostatečně zábavný, avšak příběh jde mnohem více do hloubky, pokud se v něm snažíme najít smysl. Přestože mě bavila snad každá strana tohoto románu, trvalo mi dlouhou dobu ho přečíst, přece jen jde o složitější dílo a vyžaduje neustálou pozornost.
Doporučuji přečíst si vydání z roku 2016 (Rybka Publishers), které má velké množství ilustrací od Borise Jirků. Jeho znepokojující malby neskutečně dokreslují atmosféru příběhu a jsou velmi originálně a kreativně zpracované.
Před pár dny jsem dočetla knihu Mistr a Markétka. Vybrala jsem si ji, protože jsem v kultuře narazila na odkazy, které mě k této knize vedly a samotná kniha je také odkazů plná. Už několikátý den na tuto knihu myslím, velice mě obohatila a zaujala. K mému překvapení se mistr a Markétka v knize neobjevovali hned od samého začátku a s napětím jsem očekávala, kdy se objeví. A co se záporáků týče... dlouho jsem nechápala, co a proč to všechno vlastně vyvádějí a pochopitelně jsem z toho nadšená nebyla, ale nakonec jsem si je taktéž oblíbila. Doporučuji všem, kdo má rád nečekané a mírně komplikované události, a těm, kdo se rádi nad věcmi zamýšlejí.
Možný SPOILER
Také jsem neměla představu, o čem román je, takže úvodní taškařici jsem četla s obočím zdviženým údivem. Potom jsem to brala jako ironickou černou komedii a bavila jsem se i jmény postav. Část o proměně Markéty a plese jsem doslova zhltla, bylo to úžasně barvitě popsané. Po dočtení, při pokusu o shrnutí, „co tím chtěl spisovatel říci“, vlastně nevím. Ďábel se zde zjevuje snad v jakési roli Deus ex Machina, aby zachránil Mistrovu duši před zkázou. Zároveň dochází vykoupení i Pilát, kterému je konečně odpuštěno. Pro pochopení detailů asi budu muset číst opakovaně.
Co se týká vraždy Jidáše, mám za to, že Pilát skrytě přikázal Afraniovi, aby mladíka odstranil.
Magický realizmus, naozaj veľmi magický.
Majster a Margaréta je bezpochyby jedno z najťažších diel aké som kedy čítala.
Keď Moskvu navštívi sám diabol, začnú sa v meste diať naozaj zvláštne a nadprirodzené veci. Príbeh je paralelne prepletený s biblickým románom, ktorý píše Majster. Po Majstrovon záhadnom zmiznutí sa jeho láska Margaréta rozhodne zapredať svoju dušu diablovi.
Je na čitateľovi aby čítal medzi riadkami. Za všetkou tou absurditou a satirou sa skrýva zobrazenie ruskej spoločnosti a ideológie v 30-tých rokoch minulého storočia, napr. zatváranie ľudí na psychiatrické liečebne z politických dôvodov. Ako ďalší motív je jednoznačne dobro a zlo v ľuďoch a ich zodpovednosť za svoje činy.
"Nechcel by si láskavo porozmýšľať nad otázkou, čo by robilo tvoje dobro, keby nejestvovalo zlo, a ako by vyzerala zem, keby z nej zmizli tiene?"
Vďaka vydavateľstvu Slovart a Lucii Žatkuliakovej dostanete do rúk knihu s dokonalou obálkou a ilustráciami.
Naozaj náročné ale obohacujúce čítanie. Za mňa malé bezvýznamné mínus za neprehľadnosť v postavách, autor používa viaceré mená pre jednu a tú istú postavu.
Jedna z nejhezčích knih kterou jsem držel v ruce, děj mě vtáhl do touhy číst dále.
Možný Spoiler.
Nedá mi to a zkusím své dvě úvahy vepsat tady, třeba mi někdo na ně dá odpověď.
Za prvé by mě zajímalo, jestli měl Pilát něco společného s vraždou Jidáše. Jestli byl on ten, který tu vraždu objednal, nebo to byl jeho přítel Afranius a Pilát jen předstíral, že mu jeho vysvětlování věří.
Za druhé, Mistra a Markétku otrávili, ale jejich těla byla konstatována jako mrtvá. V epilogu se pak ale píše, že neumřeli ale že prostě zmizeli. Jak to teda je? :)
Kniha Mistr a Markétka se mi dostala do rukou opravdu dávno a to díky mému profesorovi ruštiny na gymnáziu ještě za minulého režimu. Kniha mě naprosto uchvátila a od té doby jsem ji četla ještě 3x a myslím, že ne naposledy ...
Podivuhodná taškařice. Po literární stránce nemám románu co vytknout, jazykově to bylo brilantní a překlad musela být výzva. Při čtení jsem se v tom ale místy ztrácel a dějem se prokousával jen ztuha. Nějak mi k těm ďábelským alotriím chyběl nosný motiv (já vím, že ďábel žádný nepotřebuje ;). Paradoxně nejvíc jsem si užíval části s Pilátem Pontským. A Kocour byl docela zábavný.
Tak, a teď nevím, jestli je chyba ve mě, nebo v knize, ale když se dívám na komentáře níže, spíš bych tipovala tu první možnost.
!MOŽNÉ SPOILERY!
Do knihy jsem se nemohla pořádně začíst a často jsem se přistihla, že utíkám myšlenkami pryč od děje. Začátek jsem asi vůbec nepobrala, od Berliozovy smrti to celkem šlo, ale jakmile se v ději objevila Markéta a odletěla na čajíček k Satanovi, začala jsem se opět ztrácet. Takže vlastně nemám šajna o začátku a konci (a o něčem mezi tím, meh).
Co ale musím vyzdvihnout, jsou postavy Satana, Kňoura, Mistra a básníka Ivana a příběh Piláta, kterého už asi navždy budu vidět jako člověka s migrénou.
!KONEC SPOILERŮ!
Dílo jsem asi nečetla v pravém rozpoložení, protože jsem ho nejspíš nepochopila (tím ale nechci zpochybňovat autorův talent). Zkrátka, přečtěte, uvidíte. Já se ke knize ještě vrátím, a snad už to bude šťastnější setkání.
Štítky knihy
zfilmováno Moskva ruská literatura legendy o Faustovi magický realismus poslední kniha autora Pilát Pontský
Autorovy další knížky
| 1969 |  Mistr a Markétka |
| 1987 | Zápisky mladého lékaře |
| 1989 | Psí srdce |
| 1987 | Divadelní román / Mistr a Markétka |
| 1969 |  Bílá garda |
Vážně dost divná pohádka. Něco mezi švejkem a saxanou. Takzvaný ďábel tu hraje jakousi roli kašpara a kouzelného dědečka v jednom. Mám pocit, že autor toto veledílo napsal především proto, aby mohl vyventilovat svoje mindráky a frustraci, které na něj nanesla situace ve společnosti tehdejšího Ruska. S kritikou proletariátu bych asi problém neměl, jen mám pocit, že autora neštve proletariát jako takový, ale především to že ho nějaký vyčúránek předběhl v pořadníku na byt v Moskvě, že ho dostatečně nehrají v divadlech, že se do něj opírá proletářská kritika a že ho nepustí najíst do vip literální kantýny. Prostě z toho cítím víc osobní závist, ego a nevraživost než nějaké ctěné morální pohnutky. Na jednu stranu to docela chápu, dobře vím jak těžké je sehnat obstojný byt, jen by mě zajímalo co by si o problémech jednoho nabubřelého moskevského bohéma myslel třeba takový Solženicyn.