Majster a Margaréta
Michail Bulgakov
https://www.databazeknih.cz/img/books/83_/83247/bmid_majster-a-margareta-F1t-83247.jpg
4
2965
2965
Dnes už klasický román, ktorý knižne vyšiel až dvadsaťpäť rokov po autorovej smrti, vzbudil živý ohlas už v čase svojho vydania. Zaraďuje sa k originálnym dielam svetovej literatúry syntézou náboženstva, histórie a grotesky, prenikavej satiry a svojskej filozofie umelca obdareného nezvyčajnou obrazotvornosťou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2002 , Slovart (SK)Originální název:
Мастер и Маргарита (Mastěr i Margarita), 1967
více info...
Přidat komentář
Za mě úžasná kniha! Plná skrytých významů. Pravdou je, že k celkovému pochopení je třeba znát křes´tanskou a antickou historii a také společenské poměry Ruska v daném období.
"Anuška už rozlila olej..." - toto temné varování z M + M se pro naší partu na VŠ stalo "tajným znamením", nápovědou, že na průšvih je zaděláno. Knihu jsem četla 3 x, vždy tak s odstupem 10 let , a pokaždé žasnu, jak je jiná, nová, úžasná. Je však zapotřebí uznat, že M+M si opravdu vychutná jenom ten, komu dějiny, literatura a kultura Ruska desátých až dvacátých let minulého století jsou blízké a něco o nich ví, a také ten, koho příběh Piláta a jeho "oponenta" ještě pořád nenudí.
"Čtenáři, za mnou! Kdo říká, že na světě neexistuje pravá láska, věrná až za hrob? Ať tomu lháři vyříznou jeho proradný jazyk! Čtenáři, za mnou! Neváhej a následuj mě, já ti takovou lásku ukážu." (kap. 19 - Markétka)
Tak to je první kniha, kterou fakt nevím jak obodovat. Za bolševika jsem z ní byl nadšený a četl jí několikrát. Hodně lidem jsem jí i doporučil a měla čestné místo v mé knihovně. Miluji Azazela a jeho kumpány.
Leč nedávno jsem si jí přečetl znovu a najednou to nefungovalo. Satira za bolševika tak břitká se mi v dnešní svobodě jeví bezzubá a jakoby neustále cítím, že i přes nespornou tehdejší autorovu odvahu, s jakou některé věci pranýřoval, mnohé jako správný sovětský občan považoval za přirozené a v podstatě správné. A to mě děsí. I na tak silné osobnosti, jakou Bulgakov bezesporu byl, je vidět, že to poškození totalitou není jen vnější, ale i vnitřní. A z té knihy to dnes cítím.
Vyřadil jsem jí z knihovny a vím, že si ji už nepřečtu.
Děkuji, že tu mohu číst i komentáře, které nevyjadřují tak velké nadšení. Mně po prvním přečtení taky napadalo, že jsem možná nějaká divná... Něco mi jasné bylo (ale kdo ví, jestli tak, jak to myslel sám autor), v něčem jsem měla chaos. Při druhém čtení jsem to pobrala líp. Pomohlo mi taky to, že úplně celý román krásně načetl Jiří Ornest. Stává se mi totiž někdy, že lépe trávím to, co slyším. Ano, jazyk je to krásný. Popisy a vykreslení prostředí, postav i dějů - skoro bych řekla kniha-obraz. Film jsem neviděla. Škoda. A co ten komiks?
Neumím si však představit Mistra a Markétku jako povinnou četbu. Podle mne by měla být v nabídce mezi dalšími tituly, ale neměla by se studentům nutit. Každému to sednout nemusí. A někteří by do tohoto románu (románu?) dorostli později, jenže "povinností" se jim to totálně zprotiví. Doporučila bych to číst jen tomu, kdo se chce nechat unášet na vlnách krásného jazyka.
Myslím si, že toto čtení může být pro mnohé z nás těžké. Záplavou jmen i událostí působí zmatečně. Jenže právě taková ta doba byla.
Smypatické mi na tom všem nakonec bylo to, že ďábel je zde prezentován nečekaně pozitivně. Napadá mě otázka (a to teď zcela obecná), kdo že vlastně ten ďábel je a co se od něj máme naučit. ???
Super knížka,strašně ráda na ni vzpomínám. Děj je sem tam trochu zmatený, tím jak přeskakuje z jedné postavy na druhou, ale celek je dokonalý. Určitě budu číst ještě několikrát.:-)
Úžasná kniha, už dlouho žádná jiná tak nerozjitřila mou fantazii. Je napsána tak barvitě a sugestivně, že se mi při čtení před očima stavěly domy, rostly parky, procházeli lidé a děly se neuvěřitelné a nepochopitelné věci. Jediná možná a velice drobná výtka by šla na úkor velkého počtu jmen v první části knihy, mezi nimiž jsem se chvílemi ztrácela. Ale myslím si, že je to dáno i tím, že mi jako Češce přijdou ruská jména podobná. Vřele doporučuji všem.
Asi jsem divnej, ale kniha mi nesedla, nelíbila se mi a nemít tak vysoké hodnocení a nebýt zvědavý co z toho nakonec vyleze, tak ji ani nedočtu, musel jsem se dosti přemáhat. Já vím, že to za nás byla povinná četba (existuje ještě něco takového na současných školách?), ale já si kromě názvu o této knize nic nevybavoval, nedokázal jsem ji nikam zařadit, takže jsem vůbec neměl představu o čem to bude (a to byla možná trochu chyba.
Nádherná kniha! Nemám slov. Líbila se mi od začátku až do konce. Chvílí pohádka, chvílí drama, chvílí naprosto úžasná komedie.
Výborná záležitost, kterou jsem četl na jeden zátah a ani jsem u toho nedýchal, geniální záležitost, nachází se rozhodně v mé TOP10. A ten pojem magický realismus najednou dává smysl. Musím vřele doporučit, tohle je opravdu veledílo. Sláva za něj.
"Dát administrátorovi po hubě, vystrnadit jednoho strejdu z domu, někoho postřelit nebo podobně- to je maličkost. Ale bavit se s ženskými o srdečních záležitostech, děkuju pěkně!"
Ze slibně vypadajícího, pěkně zabaleného čtiva se mi vyklubalo více jak tříměsíční trápení. Ne že by nešlo o knížku kvalitní, její hodnota je nesporná, ale nějak jsem se nebyla schopna donutit přečíst více než pár stránek najednou. Po urputném boji se sebou samou jsem se tedy dopracovala až do třetiny a pak jsem se naštěstí rozečetla.
Zatímco v první polovině jsem se stále více zamotávala v množství postav, druhou tvořily zejména události kolem Mistra a konečně se objevivší Markétky.
Co se mi na knížce velmi líbilo bylo pojetí ďábla a démonů (Azazelo...), poněvadž jsem je nemohla vnímat jako čistě negativní postavy, ale jen jako někoho, kdo odhaluje a do určité míry trestá špatné chování lidí. Nejsympatičtější postavou pro mne byla Hela, kterou jsem si také díky živému popisu (ať přímému, nebo nepřímému) dokázala detailně představit.
První část bych neohodnotila na více než 70 %. Na pomyslných osm hvězdiček z deseti to aritmetickým průměrem "vytáhla" až část druhá, podle mne mnohem čtivější, zajímavější a zábavnější.
Ke knize se asi jen tak nevrátím. A když už, tak spíše jen k částem.
Prvý pokus prečítať M&M u mňa dopadol neúspešne, jednoducho som to nezvládla. Druhýkrát - hnaná zvedavosťou dopátrať sa ku koreňom jeho popularity (s niekoľkoročným odkladom) - som si to už vyslovene užila. Šialená jazda okorenená jedinečným čiernym humorom, stelesnenie absurdity dovedenej do dokonalosti, fantasticky vykreslená ilúzia dobra a zla, svetla a temna, ľudského rozumu a hlúposti, atď atď. Autor si riadne pustil fantáziu na špacír a to isté žiada od čitateľa. Čítanie na jeden záťah to teda rozhodne nie je, hlavne preto, že neustále treba čítať medzi riadkami a premýšľať, veeeeeeľa premýšľať ! A myslím si, že bez zmyslu pre nadsázku sa to prečítať a spracovať ani nedá. Aj tak si na konci človek nebude istý, či to skutočne pochopil tak, ako to autor zamýšľal a má chuť (či potrebu?) prečítať si to znova. Určite však nie hneď, chce to totiž poriadne (!) predýchať :-)
Nemohu velebit víc, již tolik tady velebené. Ale opravdu příběh je to sakra mocný, absolutní.
Úžasná knížka, přečetla jsem jedním dechem a čímdál víc se u ní usmívala :) Hrozně ráda bych viděla Kňoura hrát šachy, kocouřisko jedno :) Určitě se k ní ještě vrátím :)
Velkolepá kniha, kterou by měl mít každý, kdo se považuje za šečtělého, přečtenou!
Štítky knihy
zfilmováno Moskva ruská literatura legendy o Faustovi magický realismus poslední kniha autora Pilát Pontský ruské rományAutorovy další knížky
| 1969 |  Mistr a Markétka |
| 1987 | Zápisky mladého lékaře |
| 1989 | Psí srdce |
| 1987 | Divadelní román / Mistr a Markétka |
| 1969 |  Bílá garda |
„ Potvrzuji tímto, že držitel tohoto potvrzení Nikolaj Ivanovič strávil inkriminovanou noc na Satanášově plese, kde ho bylo využito coby dopravního prostředku… Do závorky napište vepř, Hello, a závorku uzavřít. A podpis: Kocomour.“
Úžasná knížka, i když jak se nad tím zamýšlím, tak kdybych ji četla v rámci povinné četby, asi by mě tolik neuchvátila jako dnes. Je fakt, že k některým knížkám se člověk prostě musí pročíst a toto je jeden z těch případů. O to víc si pak to velkolepé Wolandovo představení užijete :). Taky je fakt, že ke světové klasice jako žánru mám nejblíže, tudíž tento Bulgakův počin mi padl do noty, zatímco jinému čtenáři by třeba nesedl. Já ale musím hodnotit vysoce, podle mě si to tahle kniha zaslouží. Ale teď už k dílu samému.
Román je rozdělen na dvě části, ve kterých probíhá několik linií. Právě v první části se dějem mihne celkem velké množství postav (občas jsem taky celkem ztrácela orientaci kdo je kdo), se kterými Woland a jeho povedená partička pěkně zametou, lidé celkem nečekaně mizí a dějí se jim podivnosti místy tak ujeté, že se u toho nedá nebavit (např. samovolně zpívající oddělení úředníků, úřadující oblek bez těla, představení ve varieté atp.). Hned po první kapitole jsem si odnesla cenné ponaučení : Nikdy se nedávat do řeči s cizím chlapem, co se ptá, zda věříte v existenci ďábla a tvrdí, že snídal s Kantem – mohlo by se Vám to šeredně nevyplatit, zvlášť pokud by začal s tím, jak skončí váš den. Pak už se začnou děj a postavy splétat a čtenář se seznamuje i se samotným Wolandem, Kravinkinem, Azazellem a Kocomourem. Ano i mě kocour bavil nejvíc, jeho stylová jízda tramvají, popíjení vodky v křesle, divoká přestřelka a jeho další úlety mě bavily moc. Říkáte si, a kde že je ten Mistr, co se po něm to dílo jmenuje? Inu v blázinci. Tam se potká s jednou z postav, která se tam dostala právě díky Wolandovi. Mistr mladému básníku vypráví a svém díle – románu o Pilátu Pontském (ten v románu zabírá také podstatnou část) a také o své lásce - Markétě.
A právě s Markétou se střetneme v druhé části knížky. Wolandova banda tu má ale stále velkou roli. Právě k nim na bál se totiž Markéta vypraví, aby zachránila zmizelého Mistra. Ten je zatím stále v léčebně, o tom ale Markéta nic neví. Samotný bál je akce natolik kuriózní a velkolepá, až člověk žasne nad autorovou představivostí. Navíc ta společnost zatracených, co se na něm sešla je neméně originální. Markéta svou službou na plese Mistra zachrání. Podivné události, které se ale ve společnosti této povedené partičky odehrávaly neuniknou očím veřejnosti a ta si hodlá na Wolanda a ostatní došlápnout. Je na čase zmizet. Pro Markétku a Mistra je návrat do starých kolejí obtížný, ale jeden pro druhého, jsou schopní čehokoli, a tak nakonec přijímají i Wolandovu nabídku. Rozloučení Mistra s básníkem v léčebně bylo dojemnou scénou, u které mě autor přesvědčil, že dokáže psát nejen se svým specifickým smyslem pro humor, se sklonem k absurditě a ironii, ale také že dokáže psát vážně a přitom hezky. Podobně na mě působil i popis začátku nového života Mistra a Markétky .
No a aby se nekončilo vyloženě vážně, tak v úplném závěru se čtenář dozví, jak se obyvatelé Moskvy a dalších míst vyrovnávali s následky řádění Wolanda a jeho věrných, a k jakým absurdním krokům docházelo. Spousta osob došla klidu (byť se šrámy v psychice) a spoustě z nich se obrátil život naruby. A kdoví, jak vlastně nakonec dopadl Pilát Pontský?! :)