Malá apokalypsa
Tadeusz Konwicki
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42425/bmid_mala-apokalypsa-C9S-42425.jpg
4
14
14
Hrdinou je stárnoucí umělec, který byl vybrán disentem za první zápalnou oběť, která má vyburcovat spoluobčany z letargie. Budoucí sebevrah bloudí s kanystrem po Varšavě, setkává se s řadou panoptikálních postav i s tajemnou dívkou Naděždou. Román připomíná Orwellovo 1984, je však více poznamenán autorovou životní praxí a zkušenostmi s totalitou.... celý text
Přidat komentář
Brutální groteska polského socialismu (pro nepoučené: o dost hladovějšího, než byl náš; doslova i přeneseně). Atmosféra totální rezignace a vyhoření (haha) v prostředí, kde ani jinak žít nelze. Takováto uberskepse a zmar není v literatuře nic zvláštního a většinou je to spíše otravné. Čeho si ovšem cenním je, že Konwincki, i když v životě těmto pocitům (soudě dle jeho literárního ega) propadl, v literatuře nikoli. Na papír je tedy bezohledně neblije jako jiní, ale zodpovědně s nimi pracuje. Tím získává Malá apokalypsa několik zásadních předností. Jednou je mrazivý a přitom třeskutý humor karikatur, skrze které zachycuje Konwicki dobu a různé její typické postavičky. Je to šílené a bohužel pravdivé. Druhou je pak důmyslná tkáň divadla absurdity, která se příběhem proplétá a protkává ho symbolikou. Momenty, kdy se hlavní hrdina marně snaží zjistit, jaký je právě čas, datum či rok, jsou nezapomenutelné (dialog s policisty o tomto mi natrhl bránici).
Udržet nadhled a nadsázku v takhle osobním, existenciálním a drtivém díle... to muselo autora sakra bolet.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Bohyň |
| 1992 | Malá apokalypsa |
| 1978 |  Černá kronika lásky |
| 1965 |  Němý snář |
| 1951 | Na stavbě |
Zajímavá kniha, natolik však spojená se specifickou dobou a místem, že se obávám, zda zaujme čtenáře i nepříliš znalého kontextu Polska osmdesátých let.
Kvalita Konwického prózy vidím v její hyperbole, karikaturní nadsázce, která nešetří vůbec nikoho. Takže směšné, naprosto groteskní figurky "režimních bafuňářů", byrokratů, milicionářů jdou ruku v ruce se stejně směšnými, ochlastanými, pořádně "životem v pravdě" otlučenými "disidenty" a pracujícími, kteří neví co vlastně chtějí. Příšerné kulisy (vše je šedé, omšelé, rozpadající se, nefunkční) odpovídají "mordám" lidí, kteří je obývají (a vybydlují).
A ona "zápalná oběť"? Ta je sama o sobě neuvěřitelou tragikomedií - poukazující spíše na existenciální absurditu života jako takového.
Jakkoli jde především o černočerný humor (může někdo brát vážně podnapilého chlapíka, motajícího se po Varšavě a hodlajícího se upálit, protože mu dva pochybní ožralové řekli , že by to měl zkrátka udělat?) tak v "Malé apokalypse" je skrytých řada velmi bystrých postřehů a pronikavých úvah.
Jen se román samotný nečte bůhvíjak lehce, styl se mi zdál značně syrový a jazyk specifický.
Každopádně, stojí za to tento román otevřít, jen je třeba mít na paměti, že to není realistická próza. A též nejde o seriózní dystopii, jakkoli to anotace (podle mého mínění nepřesně) naznačuje.
Zato polského absurdního a černého humoru, sarkasmu, sžíravosti (se závanem juchty, samohonky a cigaretového kouře) však nabídne dost a dost.