Malá Terezie - Terezie z Lisieux Světice ,,malé cesty''

10.10.2023

"Vidět v Bohu bytost, která trestá, věřit v silného, násilí užívajícího Boha znamená považovat ho za odpovědného za všechno, co mezi lidmi nefunguje, za někoho, kdo je srozuměn ze všemi nespravedlnostmi. Každé násilí na zemi je vyvoláno takovým Bohem. Terezie se chce vzdát tohoto pohledu na Boha, a tím i každé oběti a násilí. Řádové sestry v jejím okolí se příliš drží této myšlenky, chtějí být 'obětmi' za hříšníky, přejí si Boha, který vyžaduje oběti. Terezie chce napodobovat Ježíše, který namísto oběti hlásal lásku, lásku k bližnímu tak, jak je, a ne ve smyslu moci nad druhými."

Tahle počtem stran velmi krátká biografie (nevystačila ani na jeden celý let v hranicích západní Evropy :-) se zásadním způsobem vymyká z obvyklého způsobného a krotkého psaní o Terezce a všem, co Terezku obklopovalo! Otec Six totiž patřil k lidem, kteří měli možnost studovat Terezčiny prameny zbavené cenzurních zásahů a retuší jejich (rodných a zároveň řádových) sester a dostal tak příležitost vidět Terezku tak, jak ji můžeme znát teď (pokud tedy máme zájem proniknout pod její zbožně sladkou skořápku a nejen ji obdivovat, ale také ji promýšlet :-). Terezčiny sestry jakožto strážkyně jejího odkazu jistě nedeformovaly její myšlenky se zlým úmyslem, ale jejich snaha Terezku vysvětlovat a jaksi uhlazovat (tedy: činit ji víc svatou podle svých představ) docela redukovala Terezku na sladkoněžné děvčátko, a tím ochudila Terezčino dílo o mnoho silných barev a tónů!
Proti těmto tendencím autor bojuje: naznačuje nezdravě zbožné prostředí v rodině Martinových, komplikovanost povahy sestry Pavlíny (později sestry Anežky, představené Karmelu), spory na Karmelu mezi sestrami i nesouladnost Tereziina přístupu k dobově obvyklé spiritualitě karmelitek v Lisieux a z toho plynoucí možné napětí v komunitě. Dělá to někdy možná až příliš rázně, otec Timotheus Vodička v doslovu cítí potřebu ho korigovat a do polemiky s ním se pustil i slavný teolog von Balthasar. Ale přesto se mi autorova snaha jeví jako velmi záslužná, místo "Terezky, jakou si přejeme mít" portrétuje "Terezii, jaká opravdu je", s jejími pochybnostmi a temnotami, ale také s její velkou hloubkou a neokázalou duchovní originalitou.

"Terezie si je jasně vědoma novosti své cesty, která staví lásku do středu každého skutku. Je to cesta oddanosti, s jakou se ten, kdo opravdu miluje, vrhá do náruče milovaného. 'Je snadné líbit se Ježíši, nadchnout jeho srdce! Stačí, když člověk miluje, aniž se dívá na sebe, a aniž příliš přesně zkoumá vlastní chyby.' Dát se a nebránit Ježíši, aby jednal. Terezie vsadila celý svůj život na lásku."