Malá velká cyklická dívka Sára
Dana-Sofie Šlancarová
Konečně cyklická kniha pro vaše dcery! Cool cyklický příběh z dnešní doby, který baví číst dcery i jejich rodiče! Příběh 13leté Sáry, jež se právě mění z dívky v ženu. Kniha zodpovídá řadu zásadních otázek, které si dospívající dívka může klást: Co se to se mnou teď děje? Proč a jak se mění moje tělo? Proč jsem najednou náladová? Jak bude vypadat moje první menstruace? Co je to ta antikoncepce? Co si mám myslet o hormonálních pilulkách? Čím se od sebe liší ty 4 cyklické fáze? Jaká v nich jsem a jak je můžu využít, třeba ve škole? Rodičům pak tato kniha poskytuje netradiční a odlehčený návod, jak dceři předat všechny podstatné informace o cykličnosti, menstruaci, sexualitě i antikoncepci – a nevynechává ani tak důležitou roli táty!... celý text
Přidat komentář
Koupila jsem pro desetiletou dceru a začetla jsem se taky. Útlá knížka, kde je přehledně formou rozhovoru mámy a dcery zmíněno, že ženský cyklus není jen menstruace (a že to vůbec nemusí být jen každoměsíční "vopruz"), ale že jsou ještě další tři fáze, ve kterých nás ovládají různé hormony. A že jde tyto fáze, kdy se odlišně cítíme a jednáme, nejenom užít, ale i využít v náš prospěch. Škoda, že se tyto informace ke mě nedostaly v mém dospívání. Podle mě velmi hezky zpracováno pro mladé holky, ale informace se hodí i rodičům.
Nejsem cílový uživatel knihy a ani nemám s čím srovnávat, ale pokusím se krátce a objektivně ohodnotit. Neumím si představit situaci mladé dívky, která začíná prvně pozorovat své tělesné proměny a s tím související pocity zmatku, zvědavosti, strachu a možná i odporu vůči sobě samotné. Může tam toho být mnoho a z knihy jsem pochytil, že nesprávná edukace může mít za následek zbytečné trápení a psychické problémy. Bohužel edukace na toto téma dle mého stále neprobíhá dostatečně. Na knize oceňuji styl, jakým předává potřebné informace (skrz mladou Sáru) spolu s přívětivým grafickým zpracováním. Být otec, je toto kniha, kterou bych chtěl mít připravenou pro svou dceru. Každopádně to úplně tak nestačí, jak kniha sama dospělému čtenáři napoví. Na Sářiných rodičích předvede, jak mladou dívku tímto obdobím provést a jak moc může pomoci přístup rodičů v osvojení si skutečnosti dospívání a zrání v ženu. Proto je největší poselství, že škola, internet nebo samotná kniha by neměla nahradit výchovu! Každopádně i pouhá kniha jako dárek cílové osobě je více, než nic. Rád doporučím. 4*
Štítky knihy
sexualita pro dívky sexuální výchova hormony pro rodiče menstruace dětská psychologie
Autorovy další knížky
2015 | Návod na ženy aneb průvodce moderního muže po nevyzpytatelném světě žen |
2020 | Malá velká cyklická dívka Sára |
2014 | 7 návyků efektivní Cyklické ženy |
2013 | Žít, meditovat, pracovat - Balijský deník cyklické ženy |
Své dospívající dceři nebo neteři bych knihu bohužel nemohla s klidným svědomín doporučit. Ano, cyklus ženu určitým způsobem ovlivňuje, ale stejně tak ji ovlivňuje i spousta dalších faktorů, rozhodně to není tak přímočaré a zaškatulkované, jak autorka popisuje.
Chvílemi jsem měla dojem, jako bych četla něco na způsob budovatelské agitky. Sára pochází z té správné (=cyklicky uvědomělé) rodiny, proto nemá s menstruací problém, zatímco Terka trpí potížemi, protože její matka cyklus ignoruje a nepředala tak dceři správný model. Její potíže ustoupí teprve poté, co je "napravena" v té správné, Sářině rodině. Rozhovor obou děvčat na straně 101 o tom, jak se jim ostatní holky smály ("Ale my se nedaly. My jsme věděly co víme, a jakou to má sílu. A dneska? Dneska už to ví skoro všechny holky od nás ze třídy a většina z nich má doma magnetky. My víme, co jsme. Jsme Ženy s velkým Ž!"), je jako vystřižený z Majora Zemana nebo nějaké podobné propagandistické lahůdky, kde si ti, co stojí na "správné" straně notují, jak tu svou úžasnou vizi rozšířili mezi ty méně uvědomělé a ukázali jim, jak je ten nový systém skvělý. Kéž by vše fungovalo tak snadno, jak si to autorka představuje. Vše je až příliš idylické, až přehnaně zalité sluncem. Sářina maminka je neustále k dispozici a dobře naladěná, snad denně čeká na dceru s obídkem či svačinkou (kdy provozuje to podnikání z domova?), neustále má čas a chuť na ženské povídání, s dcerou mají ničím nezkalený a naprosto otevřený vztah. Jenže toto vše je ideál, který v reálném životě dostává vážné trhliny (nedostatek času, stud, pubertální vzdory,...). Ale pokud vím, kniha má být pomůckou pro reálný život, takže... jak?
Kniha si navíc v mnoha směrech odporuje. Maminka klade důraz na zdravou stravu, ale pak se pořád chdí/posílá pro pizzu, upozorňuje se na důležitost zapojení tatínka, ale pak je tatínek odejit předtím, než se začne mluvit o ženském orgasmu. Proč? Tvrdit, že "když si dospívající holky uloží do hlavy jako fakt, že menstruace nebolí a je pohodová, pak ji mají v dospělosti pohodovou a přirozenou" mi připadá opravdu hloupé, dokonce lživé, řekněte toto těm kvantům žen, které si menstruaci s ničím špatným nespojovaly a přesto každý měsíc trpí? A na druhou stranu, řekněte to těm kvantům stydlivých a nervózních žen, které dobré mínění o menstruaci neměly, ale přesto je při menstruaci nic nebolí. Ne, v těchto věcech neexistuje žádná přímá úměrnost a spravedlnost (jako ostatně v ničem). A pokud má autorka na menstruaci opravdu tento jednoduchý názor, proč tedy na konci knihy několikrát mluví o tom, jak je fajn, nechat dívku každý měsíc den či dva doma? Pokud je něco takového nutné, pak přeci nejde o pohodovou menstruaci a je asi na místě vyrazit k lékaři.
Autorka sice přiznává, že každá žena to má trochu jinak, ale celkově jsou popisy jednotlivých fází velmi pevně nalinkované, jako by třeba další části těla nebo nedejbože záležitosti zvenčí nehrály roli. Ne, opravdu bych nechtěla být otrokem svého cyklu a plánovat si podle něj činnosti, to je přehnané a popírá to ženskou variabilitu a svobodu.
Co mi však připadá nejvíce nepřijatelné, jsou líbivé pohádky o jakési ideální společnosti, kde lidé žili mírumilovně a v souladu s přírodou, ženy si bezvýhradně rozuměly, pomáhaly si a podporovaly se. To jsou dávno vyvrácené představy (jde o tzv. zpětnou projekci některých feministických směrů) a bylo by třeba přestat před historií zavírat oči. Ženy v pravěku a starověku se dožívaly daleko nižšího věku, dožít se přechodu byla výjimka, dívka měla před dětmi jen pár cyklů, v lepším případě let na to, aby se s fungováním svého těla seznámila, pak ji čekala řada těhotenství, potratů, kojení (kdy vlivem horších podmínek, nedostatečné výživy a tělesně náročné práce často trvalo daleko déle, než se jí vrátila běžná menstruace) a měsíční krvácení si neužila zdaleka tolikrát, jako dnešní ženy, které se přechodu dožijí téměř všechny a navíc mají za život třeba jen jedno či dvě děti, takže nějaký pravěký/starověký ženský život v souladu s cykly je mýtus nebo spíš ojedinělá záležitost, rozhodně ne běžná norma.