Chromý bůh

22.09.2015

Právě jsem dočetla a už teď vím, jak moc se mi po tomto příběhu bude stýskat. Více jak 8 300 stránek a cca rok čtení si vybere svou daň. V zakončení této skvělé ságy se čtenář dozví o spoustě věcí, které mu nedávaly smysl a které nyní do sebe jednoduše zapadnou, až se nestačíme divit. I přes to všechno musím říct, že například Lovci kostí, Daň pro ohaře, Vzpomínky ledu a další, mě bavili více než tato kniha. Je dost dlouhá a dost natažená, někdy autor popisuje věci zbytečně detailně a přiznám se, že třeba linie Rutta, Držány a spol. mě moc nebavila a rychle jsem jí bezmyšlenkovitě přečetla. I přes to ale sága patří k tomu nejlepšímu ze světa fantasy a určitě se k ní zase vrátím.

02.07.2015

Skvělé zakončení nesmírně komplexní fantasy série, kterou považuji za jednu z nejlepších kdy napsaných. Poslední díl pospojuje jednotlivé dílky skládačky a až teprve v něm člověk dokáže ocenit Ericsonova génia. Budou mi chybět ty nezapomenutelné charaktery (Tehol, Šumař, Rychlej Ben, Trull, Karsa, Kruppe,...) a ještě dnes se uculuji, když někdo řekne, že si jde pořídit "koťata" :)

16.01.2015

Zakončení své skvělé ságy rozložil Erikson do dvou knih. Předchozí jednotlivá tažení Paličů mostů či Lovců kostí byla vždy zakončena v jedné knize. Poslední válku Malažanů a jejich spojenců s Forkrul Assail v Kolansi protáhl do dvou knih a poněkud ten příběh natáhl příliš. Přestože Erikson umí výborně vyprávět, přistihl jsem se, že se v první polovině až dvou třetinách knihy začínám místy nudit. Popisy únavného tažení vojáků přes poušť, probírání životů jednotlivých (v příběhu nevýrazných) postav, neustálé vracení se ke strastiplné cestě dětského Hada, či další odbočky k mnoha vedlejším příběhům - občas mě kniha tolik nebavila a musel jsem se do čtení nutit.
Třetí třetina knihy byla opět mistrná - vylíčení bojů snad všech lidských i nelidských ras bylo úžasným vyvrcholením knihy.
Přestože byl závěr ságy poněkud zbytečně natáhnut, dočetl jsem celou sérii s velkým potěšením. Je to velkolepé literární dílo - především pro skutečné milovníky a znalce žánru fantasy.

31.5.13 - i po pár měsících od dočtení mi stále Eriksonova Malazská říše leží v hlavě a předpokládám, že se k ní brzo vrátím a vychutnám si ji znovu.

18.9.2020 - tak jsem celou sérii přelouskal podruhé a musím konstatovat, že mě bavila snad ještě více než poprvé. Dokonce i ten závěrečný díl se mi líbil více a vylepšil jsem hodnocení na 5 hvězd - 90%. Tahle série je dokonalé dílo a vím, že se k ní ještě budu opakovaně vracet.

13.09.2014

Je konec. Další dlouhá životní etapa je u konce, v srdci prázdno, ale stejnak jsem naplněn pocitem štěstí i smutku. Byla to jatka, byly to nervy, ale láska vždy zvítězí nad lží a nenávistí. :) On tam na tebe počká, za branou mistra Kápě. Jednoho dne se opět setkáte a nikdo a nic Vás nerozdělí. A hrát Vám k tomu bude na svoje skřipky tklivé melodie ten, jehož jméno jest Šumař.................

02.05.2014

Tato neuvěřitelně dlouhá pouť je bohužel ukončena. A ukončena famózně. V podstatě vše potřebné bylo dovysvětleno a nějakým způsobem vyřešeno, byť ne vždy příjemně. Myslím, že kniha neměla nudnější místa. Kniha je jednoduše smršť událostí, dějů, dobíhajících příběhů s předešlých knih, výborného napětí, humoru, akce. Až je mi líto, že to končí. I když, Je zde ještě Esslemont a jeho podání Malazu a nakonec se můžeme těšit, co nám Erikson naservíruje nyní. :))
/// Série Malazska Kniha Padlých: Začátek série se se čtenářem nemazlí. Jste vhození do rozjetého vlaku, do příběhu bez vysvětlování, do absolutně nového světa, jehož vlastní zákonitosti by vydali na vlastní knihu. Buď to ustojíte a budete odměněni, nebo odpadnete. A jako by toho nebylo málo, druhá kniha je asi nejslabší s celé série. Ale poté následuje lavina brutálně vyjímečných knih s nádherně vzestupnou křivkou. Záplava postav, které budete milovat. Událostí, o kterých se vám bude zdát. Rozluštění, se kterých se točí hlava. Armády, kde je snad každý cvok a do které bych bez váhání vstoupil, jen abych byl jejich součástí. A závěr, jak jinak než fenomenální rozdělený do dvou knih. Což ostatně není na škodu, protože devět je jako konec bez vrcholu. Deset, je konečné číslo. Deset tisíc stran příběhu. Toto je Malaz!

04.04.2014

Mám dojem, že vlastně ještě ani nevymysleli slova, kterými bych dokázala výstižně popsat svoje dojmy z Malazské knihy padlých. Zkrátka a jednoduše mám pocit, že hodně dlouho nebudu číst nic tak výborného. Minimálně do doby, než bude pan Erikson pokračovat v dalších příbězích. A na to se moc těším. Chromý bůh naprosto splnil veškerá má očekávání, ba je dokonce možná i předčil. Naprosto epický a dechberoucí závěr, kdy mi ukáplo i několik slz. A nestydím se to přiznat. Za tu dobu, co jsem ságu četla, mi stihli hlavní hrdinové prostě přirůst k srdci. Ta investice času do tohoto náročného čtení se mi vyplatila.
Klaním se autorovi za jeho bezbřehou fantazii i výborný vypravěčský talent a oceňuji jeho černý humor, který mě opravdu hodně baví.
No, zkrátka díky Rychlýmu Benovi, Kalamovi, Kotilionovi, Šumařovi a všem Paličům mostů, Anomanderovi, Tavore, Ganoesi Paranovi, Brysi, Aranikt i Teholovi a Buggovi a nesčetnému množství dalších osob, že jsem měla tu čest kráčet po jejich boku na této neskutečné cestě až do neuvěřitelného konce.

11.02.2014

Malazskou knihu padlých jsem začala číst na začátku dubna 2013 a dočetla ji v únoru 2014. Nestane se vám často, že s jedním příběhem strávíte téměř rok života. A když pak otočíte poslední stránku, nemůžete se ubránit jisté nostalgii. Šumař, Rychlej Ben, Kalam, Ganoes Paran, Icarium, Brys, Korlat, Lostara, Karsa a další a další... Nebylo to s nimi vždycky snadné a občas to chtělo přečíst pár set stran nebo i několik dílů, aby je člověk začal mít rád, aby o ně začal mít strach a aby pochopil, o co jim vlastně jde. Kruppe, Stínupán, Mael, Kotilion, Laseen.... postavy záhadné a nevyzpytatelné až do samého konce. A v neposlední řadě Tavore, ta nevýrazná obyčejná žena, která stála od začátku do konce stranou a přesto ve středu všeho. Ústřední postava, která je čtenáři vzdálena, jak jen je to možné a do jejíž mysli nám bylo dovoleno se dostat jen na kratičký okamžik. A přesto ve vás zůstane. Ona, Paliči mostů, Lovci kostí, bohové a bohyně, ascendenty a duchové. Erikson skutečně stvořil něco neuvěřitelného. Snad budu mít ještě někdy rok času, abych si tuhle úžasnou ságu přečetla znova.

01.01.2014

Je to opravdu strhující fantasy série, která je neskutečně bohatá jak počtem postav, tak počtem celých světů. A opravdu žádné oddechové čteníčko na wc. Úplně mi to neuvěřitelné množstvé všeho motalo hlavu - musela jsem se vracet jak v jednotlivých knihách tak i o celé díly dozadu, abych si něco připomněla nebo oživila, dost velká rozcvička pro pamatováka. Ale všechno to stálo za to. Kdysi se říkalo, že nejde zfilmovat Pán prstenů a jaké to bylo hezké pokoukání. Ale tohle si fakt nedovedu přestavit.

08.08.2013

Druhá část velkého finále, ve které se čtenář konečně dozvídá o co všechno tam šlo. Řada spisovatelů neumí dotáhnout svá díla do pořádného konce, ale tohle rozhodně není tento případ. Tato kniha je prostě úžasná, přečetl jsem jí během šesti dnů, protože to šlo prostě samo. Všechny ty skvěle napsané bitvy, návrat všech postav.....prostě nemám slov. I přes tu úctyhodnou délku celé série, zde zůstává pár věcí nedořešených, takže si myslím, že knih z malazského světa by mohlo být napsáno ještě víc než je dnes avizováno. Ačkoliv jsem rád, že už vím jak to dopadlo, tak tohle nádherné počtení mě bude chybět.