Steve Rune Lundin

Steven Erikson · pseudonym

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 16 knih

Nové komentáře u knih Steve Rune Lundin

Dům mrtvých

„"Nikdy nepodceňuj vojáky." Ano, je to smršť. A to opravdu bouřlivá, jak dějem, tak i autorovým pojetím, kdy můžeme být vlastně jen rádi, že se udržel a omezil se jen na jeden kontinent a soupis důležitých postav vydá jen na tři stránky. A mě těší, že patřím k těm, které Eriksonův svět oslovil a sedl. Cítím totiž, že stačí málo a smršť by mě odvála někam na okraj, kdy by mě kvůli zahlcení postavami, místy, národy, chodbami a ascendenty vlastně všechno přestalo zajímat.“... celý text
— kralika

Bůh nedbá

„Nevím, jestli to Štefan dělá naschvál, ale ty první díly mu prostě nejdou. U MKP bych to ještě viděl jako skill issue ale teď už je to podruhé.“
— CharlesWard

Bůh nedbá

„Knihu mám rozečtenou. Moc mi to nejde. Příběh vypadá zajímavě, ale kniha je jednak velmi popisná (na mě až moc). A za druhé se prostě nemůžu sžít s tím, jak tam všichni hrozně moc mluví. Ale mluví jazykem příliš vzdělaným (kolik slov používají) na to, že jde o samé hordy barbarů a vojáků.. prostě jim to nevěřím. Nicméně, jiný svět, jiný mrav. Tak čtu dál.“... celý text
— SirokO

Dům mrtvých

„Asi první fantasy, které jsem nezvládl. Už první díl mě vůbec nebavil, ale vzhledem k vynášení série do nebes, jsem dal šanci druhému. Dočteno do poloviny, kdy jsem zjistil, že u půlky postav netuším, kdo, kde ani kdy jsou a ty, u kterých to vím jsou mi naprosto ukradené.“... celý text
— YorikB

Měsíční zahrady

„Velmi dobře napsaná fantasy, koneckonců už jméno překladatelky Dany Krejčové je zárukou kvality. Má to nápad, příběh, spád i překvapení, prostředí i zajímavé a dostatečně psychologicky prokreslené postavy. Zádrhelem kvůli orientaci v ději – pro někoho menším, pro někoho větším – může být právě velký počet postav, jejich záměrů a dějových linek. Dát to všechno v závěru dohromady je mimořádně náročné, a leckterý autor právě proto ve finále selže (nicméně Erikson to podle mě v této knize zvládl). Kromě toho se autor nechová ke čtenáři někdy úplně fér, čas od času prostě vytáhne nějaké dosud neznámé eso z rukávu a zasáhne do děje naprosto nepředvídatelným způsobem, což třeba já osobně nemám moc rád, protože s oblibou odhaduji, jak se příběh té které postavy vyvrbí. Ovšem podle doslovu se dá soudit, že tímhle nešvarem trpí hlavně první díl, protože leccos se vysvětlí v těch dalších (to naznačuje i rostoucí hodnocení dalších dílů). Takže už se těším na pokračování.“... celý text
— Taťka Hraboš

Přejít na knížky autora