YorikB komentáře u knih
Ano, jednu věc to má se Záhadou Blair Witch společnou. Stejně jako u filmu, jsem se u téhle knížky totálně nudil a modlil se, ať už tu bandu kreténů v čele s hlavním "hrdinou" něco zabije.
Docela by mě zajímalo, jak se tahle knížka dostala do edice KOD (Knihy odvahy a dobrodružství), když se vlastně jedná o přírodní lyriku jako od Adalberta Stiftera.
Obsahuje spoilery.
Uf, tak tenhle díl mi dal pěkně zabrat. Začal slibně, partyzánský odboj je lákavé téma, ale velmi záhy se zvrhl do klasické výpravy jako z počítačové hry stejně jako předchozí díly. Pořád se tady objevují prakticky všechna obvyklá klišé používaná ve fantasy, řadoví vojáci slouží jenom k tomu aby je něco zabilo, Rodario a Mallenia jsou úplně zbytečné postavy, a hlavní postavy jsou nesmrtelné. Dokud se autor jedné nerozhodne zbavit, což udělá tak idiotsky a nelogicky, že kroutím hlavou ještě teď.
Ve chvíli, kdy byla jedna z hlavních postav rozpáraná, druhá střelená do krku a třetí spadla ze skály, přičemž se ani jedné z nich ve finále nic nestalo, jsem si vzpomněl na Dívčí válku božského Ringa: "Vyndal dopis z koše, vyhotovil deset kopií a poslal je svým známým. Žena se mu uzdravila a syn se zachytil v pádu o kořen stromu."
Celá trpasličí série je solidní hrdinské fantasy, které se pěkně čte, ale zároveň ani nějak zásadně nenadchne. Největší problém mám s rozdělením postav, kdy se jedná buď o nezničitelné supermany nebo jateční maso ve které se promění například jakkoliv početný oddíl vojska doprovázející hrdinu.
Bohužel, Osadčuk je jednoznačně nejslabší autor žánru litRPG, který u nás zatím vyšel. Upřímně řečeno, ani moc nechápu autorovu snahu se do tohoto žánru zařadit. Hrdina sice získává úrovně jak na běžícím páse, ale nějak nevím, k čemu mu vlastně jsou... Kdyby se spokojil s klasickým fantasy tak by třeba byl výsledek lepší.
Tady musím souhlasit s nevermore3 a i když normálně bych dal asi 4 hvězdičky, vzhledem ke zdejším hodně podhodnoceným procentům dám maximum.
Sice mám radši fantasy, ale Raketoplán Poutník je moc fajn a já osobně oceňuji především jeho rozmanitost, kdy každá planeta je jiná a něčím zajímavá.
Tuhle knížku mám moc rád. Jasně, jak to asi dopadne odhadne poměrně záhy i pomalejší žák zvláštní školy, ale cesta k očekávanému konci je nabitá parádní akcí a především části s neskutečnem jsou... neskutečné :-)
Odysea kapitána Blooda patří rozhodně k tomu nejlepšímu co vyšlo v oblíbené edici KOD a ačkoliv nedávno oslavila 100 let vůbec bych se nebál ji doporučit i dnešní mladší generaci. Nejlépe by knížku asi vystihl název Batličkových povídek. Na vlnách odvahy a dobrodružství.
Já jsem asi četl jinou knížku než ostatní... Nudný děj, nulová atmosféra, kostrbatý jazyk, pár potenciálně zajímavých nápadů, které jsou ale zoufale nedotažené. Jediné co má jakousi úroveň jsou pasáže v minulosti. Knížka nalezena v knihobudce, kam se při první příležitosti vrátí.
Hodnocení celé série.
První díl mě nadchl, radoval jsem se, že v záplavě různých young adult ptákovin jsem konečně narazil na drsné fantasy ze staré školy. Druhý si ještě drží solidní standard, ale třetí je čistokrevný odpad, takže celkově průměr.
Prvek očekávání je následován prvkem zklamání. Pro mě asi největším literárním zklamáním roku 2023. Po skvělém prvním díle jsem se na Invazi opravdu moc těšil, ale nakonec jsem měl co dělat, abych ji vůbec dočetl a ve třech čtvrtinách si odskočil k jiné knížce.
Jednička byla nabitá akční jízda, dvojka je neuvěřitelně roztahaná, přehnaně popisná a v celé se dozvíme, že kromě pekla existuje i nebe, které také využívá lidi a kde se politikaří ve velkém. A to je vlastně všechno. Celá dějová linka mi přišla poměrně nezajímavá, nebe i Země nudné a konec je navzdory délce knížky vyloženě useklý. Jenom Inferno nezklamalo, ale do něj se podíváme příliš krátce.
Ale Bureš už několikrát ukázal, že umí a další díl bude určitě lepší.
Havarrské kobky rozhodně nejsou špatný gamebook, v sérii Fighting Fantasy by patřily k lepšímu průměru. Největší výtkou z mé strany tak je, že podle popisu jsem se těšil na hraní za zloděje. Tedy plížení, vyhýbání se bojům a originální řešení problémů. Místo toho je hrdina klasický válečník, který kosí nepřátele, se kterými by měl co dělat i oddíl vojska.
(SPOILER) Atamanov je prostě král LitRPG. Vůbec by mi nevadilo kdyby se FantomPrint vykašlal na Osadčuka, který mě nebaví a zrychlil tempo vydávání Atamanova. Do angličtiny už bylo přeloženo 10 dílů Ohýbaču reality. Jo, a na Obránce perimetru odkazuje i zmínka o Aysarské hvězdokupě, což naznačuje, že děj obou sérií se odehrává ve stejném vesmíru, tak kdo ví, třeba se v budoucnu Gnat potká s Georgem-Ruslanem. A nebo jde jenom o Easter Egg, jak říkají Angloameričtí soudruzi :-)
Knížku jsem dostal od kamarádky, která se nechala nalákat zdejším vysokým hodnocením a tvrzením, že se jedná o moje oblíbené fantasy.
Už to je docela zavádějící, protože knížka by fungovala úplně stejně, i kdyby děti byly třeba tělesně nebo duševně postižené, a takto na mě fantasy prvky působí jenom jako laciná snaha přiživit se na popularitě Harry Pottera a podobných.
Podle popisu jsem čekal pohádku, ale nakonec jsem dostal ničím zajímavou gay červenou knihovnu, která by klidně mohla být o polovinu kratší a nic by se nestalo.
Půl hvězdičky za trpaslici, půl za bloba, půl za povedený výlet do města a půl za konec jako okopírovaný z Nikdykde.
Mám rád gamebooky. A tak, když jsem v místním antikvariátu zahlédl Propasti zla, neváhal jsem a zakoupil. Bohužel jsem netušil, co mě čeká. Příběh je víceméně klasický - jsi vyvolený, jediná spása světa, jasně, známe to. Popsaný svět působí zajímavě, ale je zoufale nevyužitý - např. legendární Geddoni, se kterými se hráč setká na pár odkazech na začátku a pak už nic.
Největší problém gamebooku je to, že šance ho dohrát je podobná jako vyhrát ve sportce. Spousta odkazů je typu: Stojíš v prázdné místnosti. Půjdeš doleva, nebo doprava? Jedna možnost hráče okamžitě zabije a nedá se poznat, která je správná. Pokud přežije, čeká ho totéž na dalším odkazu. A na dalším zase. Absolutním vrcholem je předposlední odkaz, kde je potřeba vybrat z pěti možností a čtyři znamenají smrt. I když tady mám podezření, že z české verze možná vypadla ilustrace s nápovědou. Autor zavádí dvě nová pravidla, která ale ve finále jenom umocňují roli náhody. "Souboj jednou ranou" který nezohledňuje umění boje a je vždy padesát na padesát (vítězství nebo smrt) a pak "hoď kostkou a urči místo kde stojíš a pak ještě jednou a urči kam dopadl balvan. Pokud se shodují, jsi mrtvý." Navíc se oběma pravidly nehorázně plýtvá ("Absolvuj pět soubojů jednou ranou s hordou skřetou a pak na útěku hoď sedmkrát kostkami jestli tě nezabije padající balvan.") Rozhodně radím, ruce pryč.
Primitivní, předvídatelný příběh, postavy tak nevýrazné, až mě překvapuje, že se je autor vůbec obtěžoval pojmenovat a těžký americký nacionalismus. Ale jako oddechovka se to dá.
Celý žánr litPRG je zřejmě nejčtivější věc, na jakou jsem zatím narazil. Kompletního šamana jsem přečetl za dva týdny, Atamanov brzy následoval.
A musím říct, že D. Rus mi zatím přijde o špetku lepší než ostatní. Obzvlášť se mi líbí důvěryhodné zdůvodnění toho, proč se všechno děje, jak v reálném světě. Navíc je místy velmi vtipný.
Kravina na kvadrát! Výplod šílence! Debilní paskvil!
A jedna z mých oblíbených knížek.
Za mě rozhodně nejlepší díl celé trilogie. Skvělá příběhová linka s meditátory a fascinující myšlenka temného lesa. Od přečtení se dívám na noční oblohu jinak než dřív.
Není to špatné, ale ani žádný zázrak. Hodně předvídatelné a klasické fantasy, které ničím nevybočuje z řady jiných. Přijde mi, že kromě Jarvise Coe by si mnohem větší prostor zasloužil i samotný Jimmy Ručka, který je tady jen jedna z mnoha postav a asi bych neoznačil za klíčovou postavu.