YorikB
komentáře u knih
Až budou viset
Joe Abercrombie
Jestliže první díl měl nádech Hry o trůny, tak druhý kopíruje Pána prstenů. Máme tady válku na dvou frontách a dobrodružné putování jakéhosi Společenstva semene.
Přibylo akce, ale nadšení se na mojí straně stále nedostavuje. Největší prostor dostává ono společenstvo, které mi přijde ze všech tří částí nejnudnější. Sice je u něj vidět vývoj postav, ale samotná cesta se strašně vleče a byť prostředí působí atraktivně, nechává mě naprosto chladným.
Inkvizitor Glokta je celkem zajímavá postava, ale dráždí mě jeho tupé poslouchání jakkoliv pofidérních rozkazů a celá anabáze s obléháním mi přijde dost odfláknutá (zlatý Gemmel a jeho Legenda), nemluvě o tom, že je zbytečná.
Dění na severu je zajímavé, ale co mi celkově strašně chybí, je zdůvodnění motivace nepřátel království a nějaké informace o nich. Přitom na jihu i severu se děje něco hodně zajímavého (prorok, šankové).
Sama čepel
Joe Abercrombie
Hodně rozpačitý začátek. Na jednu stranu se mi knížka četla celkem fajn, ale pořád se nemůžu zbavit dojmu, že snad 90% je úplně zbytečných, děj nikam neposouvá a ani neprohlubuje charaktery postav. A paradoxně se o světě, kde se to celé odehrává, vlastně vůbec nic nedozvíme.
Ale má to takový nádech Hry o trůny, tak druhému dílu šanci ještě dám.
Prokletí rodu Usherů
Robert R. McCammon
Tady to mám naopak, než většina hodnotících. První půlka mě bavila hodně. Sice se toho v ní nějak moc neděje, ale výborně buduje atmosféru a líbil se mi ten všudypřítomný pocit, že něco je špatně. Jak se ale rozjede druhá, akční, část, tak je to o dost horší.
Rytíř temného slunce
Swen Harder
Tímto bych rád poděkoval nakladatelství Mytago za to, že jsem díky němu zjistil, jak jsou gamebooky, které jsem v dětství tak miloval, vlastně strašně ubohé...
Dům mrtvých
Steven Erikson (p)
Asi první fantasy, které jsem nezvládl. Už první díl mě vůbec nebavil, ale vzhledem k vynášení série do nebes, jsem dal šanci druhému.
Dočteno do poloviny, kdy jsem zjistil, že u půlky postav netuším, kdo, kde ani kdy jsou a ty, u kterých to vím jsou mi naprosto ukradené.
Thraxas a bojovní mniši
Martin Scott
Příjemné překvapení z knihovního výprodeje. Měl jsem nulové očekávání, ale nakonec se hodně dobře bavil. Detektivní část mi možná přišla překombinovaná, tím, že jsem nečetl první díl jsem neznal některé postavy a jazyk byl místy na můj vkus až moc strohý, ale zase jsem se několikrát zasmál nahlas a to se tak často nestává.
Šeptající lesy
Clayton Emery
Nemůžu si pomoct, ale psát knížky podle her je nesmysl. Zvlášť pokud se autor snaží dodržovat všechna pravidla a tím se strašně omezuje. A ač se v knížce od začátku vraždí a znásilňuje, tak celá na mě přesto působila jaksi pohádkově.
Půlnoční jezdec
Leonard Em (p)
Tady se musím přiklonit ke kolegům, kteří moc nadšení nejsou. Nejlépe je vystihuje jedno slovíčko, které použil Gordonlord - amatérismus. Povídky jsou tak na úrovni slohových prací studenta střední školy, který rád čte fantasy a řekne si, že přece nemůže být těžké nějaké napsat.
Trhlina
Jozef Karika
Ano, jednu věc to má se Záhadou Blair Witch společnou. Stejně jako u filmu, jsem se u téhle knížky totálně nudil a modlil se, ať už tu bandu kreténů v čele s hlavním "hrdinou" něco zabije.
Za medvědem na Kamčatku
Anatolij Alexandrovič Sevasťjanov
Docela by mě zajímalo, jak se tahle knížka dostala do edice KOD (Knihy odvahy a dobrodružství), když se vlastně jedná o přírodní lyriku jako od Adalberta Stiftera.
Osud trpaslíků
Markus Heitz
Obsahuje spoilery.
Uf, tak tenhle díl mi dal pěkně zabrat. Začal slibně, partyzánský odboj je lákavé téma, ale velmi záhy se zvrhl do klasické výpravy jako z počítačové hry stejně jako předchozí díly. Pořád se tady objevují prakticky všechna obvyklá klišé používaná ve fantasy, řadoví vojáci slouží jenom k tomu aby je něco zabilo, Rodario a Mallenia jsou úplně zbytečné postavy, a hlavní postavy jsou nesmrtelné. Dokud se autor jedné nerozhodne zbavit, což udělá tak idiotsky a nelogicky, že kroutím hlavou ještě teď.
Ve chvíli, kdy byla jedna z hlavních postav rozpáraná, druhá střelená do krku a třetí spadla ze skály, přičemž se ani jedné z nich ve finále nic nestalo, jsem si vzpomněl na Dívčí válku božského Ringa: "Vyndal dopis z koše, vyhotovil deset kopií a poslal je svým známým. Žena se mu uzdravila a syn se zachytil v pádu o kořen stromu."
Pomsta trpaslíků
Markus Heitz
Celá trpasličí série je solidní hrdinské fantasy, které se pěkně čte, ale zároveň ani nějak zásadně nenadchne. Největší problém mám s rozdělením postav, kdy se jedná buď o nezničitelné supermany nebo jateční maso ve které se promění například jakkoliv početný oddíl vojska doprovázející hrdinu.
Soumračný obelisk
Alexej Osadčuk
Bohužel, Osadčuk je jednoznačně nejslabší autor žánru litRPG, který u nás zatím vyšel. Upřímně řečeno, ani moc nechápu autorovu snahu se do tohoto žánru zařadit. Hrdina sice získává úrovně jak na běžícím páse, ale nějak nevím, k čemu mu vlastně jsou... Kdyby se spokojil s klasickým fantasy tak by třeba byl výsledek lepší.
Raketoplán Poutník
Steve Jackson
Tady musím souhlasit s nevermore3 a i když normálně bych dal asi 4 hvězdičky, vzhledem ke zdejším hodně podhodnoceným procentům dám maximum.
Sice mám radši fantasy, ale Raketoplán Poutník je moc fajn a já osobně oceňuji především jeho rozmanitost, kdy každá planeta je jiná a něčím zajímavá.
Krev a čest
Simon R. Green
Tuhle knížku mám moc rád. Jasně, jak to asi dopadne odhadne poměrně záhy i pomalejší žák zvláštní školy, ale cesta k očekávanému konci je nabitá parádní akcí a především části s neskutečnem jsou... neskutečné :-)
Odysea kapitána Blooda
Rafael Sabatini
Odysea kapitána Blooda patří rozhodně k tomu nejlepšímu co vyšlo v oblíbené edici KOD a ačkoliv nedávno oslavila 100 let vůbec bych se nebál ji doporučit i dnešní mladší generaci. Nejlépe by knížku asi vystihl název Batličkových povídek. Na vlnách odvahy a dobrodružství.
Skrýš
Johan Theorin
Já jsem asi četl jinou knížku než ostatní... Nudný děj, nulová atmosféra, kostrbatý jazyk, pár potenciálně zajímavých nápadů, které jsou ale zoufale nedotažené. Jediné co má jakousi úroveň jsou pasáže v minulosti. Knížka nalezena v knihobudce, kam se při první příležitosti vrátí.
Achája
Andrzej Ziemiański
Hodnocení celé série.
První díl mě nadchl, radoval jsem se, že v záplavě různých young adult ptákovin jsem konečně narazil na drsné fantasy ze staré školy. Druhý si ještě drží solidní standard, ale třetí je čistokrevný odpad, takže celkově průměr.
Invaze
Roman Bureš
Prvek očekávání je následován prvkem zklamání. Pro mě asi největším literárním zklamáním roku 2023. Po skvělém prvním díle jsem se na Invazi opravdu moc těšil, ale nakonec jsem měl co dělat, abych ji vůbec dočetl a ve třech čtvrtinách si odskočil k jiné knížce.
Jednička byla nabitá akční jízda, dvojka je neuvěřitelně roztahaná, přehnaně popisná a v celé se dozvíme, že kromě pekla existuje i nebe, které také využívá lidi a kde se politikaří ve velkém. A to je vlastně všechno. Celá dějová linka mi přišla poměrně nezajímavá, nebe i Země nudné a konec je navzdory délce knížky vyloženě useklý. Jenom Inferno nezklamalo, ale do něj se podíváme příliš krátce.
Ale Bureš už několikrát ukázal, že umí a další díl bude určitě lepší.
Havarrské kobky
Jiří Zahradníček
Havarrské kobky rozhodně nejsou špatný gamebook, v sérii Fighting Fantasy by patřily k lepšímu průměru. Největší výtkou z mé strany tak je, že podle popisu jsem se těšil na hraní za zloděje. Tedy plížení, vyhýbání se bojům a originální řešení problémů. Místo toho je hrdina klasický válečník, který kosí nepřátele, se kterými by měl co dělat i oddíl vojska.