Odysea kapitána Blooda
Rafael Sabatini
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/134977/odysea-kapitana-bloo.jpg
5
106
106
Román popisuje pohnuté období konce 17. a počátku 18. století, kdy kolonizátoři bojovali mezi sebou o ostrovy v oblasti Karibského moře. Hrdina románu, odsouzený v Anglii pro velezradu do otroctví, uprchne z plantáže, kam byl deportován, a zorganizuje velké pirátské loďstvo. Zachová si však pevný charakter, jenž ho přivede k boji na straně utlačovaných proti svévolným uzurpátorům. ... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1970 , Albatros (ČR)Originální název:
Captain Blood: His Odyssey, 1922
více info...
Přidat komentář
Odysea kapitána Blooda patří rozhodně k tomu nejlepšímu co vyšlo v oblíbené edici KOD a ačkoliv nedávno oslavila 100 let vůbec bych se nebál ji doporučit i dnešní mladší generaci. Nejlépe by knížku asi vystihl název Batličkových povídek. Na vlnách odvahy a dobrodružství.
Charakterní kapitán Blood je další z řady chrabrých postav představených v oblíbené edici KOD - tento kousek mě minul a to má knihovnička počítala pěkných pár kousků titulů s e čtyřmi proužky. Zrada, čest, pirátské souboje i ta cukrovaná romance byla obsahem nejedné, v dětství by to byla minimálně čtyřhvězdičková záležitost, teď v nejlepších letech už je průměr. Přeci jen Černý Korzár Salgariho, Sokolí oko Coopera či Mayovky mě braly víc, Sabatinimu dávám lepší průměr a pár procent navíc za připomínku krásné tenistky devadesátek Gabriely, nesoucí stejné příjmení - 60 %
Asi notoricky známý příběh a zlatý hřeb námořnické literatury. Tady není co dodat.
Tato kniha kdysi patrila mému otci, měla jsem ji moc ráda.
"Je to velmi poetické. Ale kapitán Blood přece miluje poezii. Jenom si vzpomeňte na jablonove květy...... " Rada bych věděla, jaké byly jeho další osudy Zůstal na Jamajce coby guvernér, nebo se nakonec vrátil do Anglie?
Četla jsem jen náhodou, myslela jsem, že ji hned odložím, ale omyl. Byla moc hezky napsaná, hezky se četla. Všem doporučuji.
Docela mě překvapilo, že jsem na knihu nenarazila již v dobách svého raného mládí, kdy jsem z edice KOD přečetla v podstatě všechno, co se na trhu objevilo. Ale asi to bude rokem vydání, to jsem ještě ani nebyla na světě ;-). A je velká škoda, že kniha nevyšla ještě někdy později, například v 80. nebo 90. letech, protože je fakt skvělá. Peter Blood je čestný muž, který se nešťastně zamiluje do neteře svého velkého nepřítele. A než jí dokáže, že není žádný padouch, tak uplyne několik dlouhých let... Příběh jako takový je výborně napsaný, jedno dobrodružství střídá druhé, také čtenář si k postavám dokáže vytvořit určité pouto - ať už pozitivní nebo naopak. Kniha je i napínavá a zároveň romantická, možná mi tak trochu připomněla Černého korzára, přestože autor samozřejmě popisuje úplně jiné osudy. A jak to ke knize tohoto typu neodmyslitelně patří, tak se pochopitelně koná i happyend... Na závěr bych už jen chtěla dodat, že pokud máte duši dobrodruha a zároveň toužíte po dobrých koncích, potom by vás tato kniha rozhodně neměla minout ;-).
Dobrodružství, romantika i kavalírství, láska i vášeň, čest i lest, pokora i krutost, moře i exotické ostrovy, to vše ve mně vyvolávalo pocity světa, který už zmizel a po němž zůstal jen ten neuchopitelný pocit pro snílka o těch dálavách někde tam, daleko, na druhém konci světa. Četl jsem knihu ve škole, tajně a pod lavicí, a zanedbával tak ruštinu a někdy i přírodopis, za což se paní učitelce Borovičkové hluboce omlouvám.
Na pozadí dneska pořádně profláknuté scenérie Karibských ostrovů se odehrává pád i vzestup člověka, který ač lékař, prošel nejrůznějšími životními peripetiemi, než se stal pirátem. Příběh je zasazen alespoň v pár momentech do skutečného historického rámce, a dál se odvíjí vlastní cestou.
Jazykem přívětivým je nastíněn děj s mnoha charaktery, zlotřilými, šlechetnými, milujícími i nenávidějícími... Je to svým způsobem jinak pojatý Černý korzár se srdcem Sandokana a zápalem pravověrného husity, i když ukazuje trochu idealizovanou tvář kruté doby pomalu končící konquisty před stabilizací nového světového řádu, lze-li to tak v kostce bez veškeré ironie nazvat.
Rozhodně doporučuji, je to opravdu milé čtení, byť někdy ukazuje pár slovy i tu odvrácenou tvář života, plnou zoufalství, strachu a smrti.
Vzpomínka na dětství. Teď po padesátce mě chytla nějaká chandra a vracím se k světlým bodům dávné minulosti :-)
Tento román patřil kdysi k mým nejoblíbenějším dětským knihám. Příběh o statečném a šlechetném lékaři Petru Bloodovi, který je osudem přinucen projít si svou dobrodružnou odyseu (přičemž nejúžasnější byla jeho korzárská dráha), mě od prvního přečtení uchvátil. Později jsem knihu četl ještě několikrát - a ani v dospělosti mě neopustil obdiv k tomuto romanticko-dobrodružnému příběhu. 90%
Knihu před dávnými lety četly obě moje děti. Dokonce i syn, který toho nepřečetl moc. A já jsem se přidala také. Kniha je dobrá a líbila se nám všem.
Mrzí mě, že jsem se s touto knížkou nepotkala v dětství. Neumím si to vysvětlit, protože "kodovky" jsem hodně četla.
No stalo se, ale i nyní v postdospělém věku jsem si tento příběh dokonale užila. Nedozírné modravé dálky, šumění moře, ušlechtilí piráti toužící po svobodě, darební padouši myslící jen na bohatství, nenávistí zaslepení slaboši, křehké dívky, milující kavalíři - vždyť je to romantika jako řemen!
Opravdu se mi knížka líbila, dokonale se jí podařilo mě vtáhnout do děje.
Ke knize mě přivedl půvabný černobílý film Kapitán Blood z roku 1935 s Errolem Flynnem v hlavní roli, který jsem si zamiloval. Knižní předloha tohoto filmu se mi dostala do rukou až nyní, neboť mě v dětském věku naprosto minula. Ale nevadí mi to, i ve svém věku mám pro piráty stále slabost.
Každý okamžik, kdy jsem se do této knihy začetl, pro mě byl krásným výletem do Karibiku s vůní moře, správným větrem a napnutými plachtami. Příběh kapitána Blooda byl oproti filmovému zpracování mnohem košatější a podrobnější. Díky své odvaze, inteligenci, moudrosti, kavalírství a celkové hloubce charakteru mi byl knižní kapitán Blood nakonec mnohem sympatičtější než „frajírkovský“ Errol Flynn. Snad kromě počeštěných křestních jmen musím pochválit vynikající český překlad, obzvlášť skvěle vypointované dialogy bylo potěšením číst.
Když si odmyslím tendenční doslov odpovídající době vydání (1970), nemám knize absolutně co vytknout. Četbu jsem si maximálně užil a vůbec neváhám román označit za inteligentní a kultivovanou četbu pro mládež, kterou už dnes (bohužel) patrně nikdo nečte.
Knihu jsem četl před lety již několikrát a teď jsem se k ní zase vrátil a opět mě nezklamala.I po tolika letech mě znovu vtáhla do děje a tak jsem jí přečetl znovu a protože jsem už některé události zapomněl jsem rád,že jsem si jí mohl znovu oživit.
Knížka se četla moc hezky,pamatuji si ji z dětství. První ji četl můj bratranec Radim a řekl, že je pěkná.
Velká škoda, že jsem nepoznal Odyseu kapitána Blooda ve stejném období jako Černého korzára, Ostrov pokladů nebo Sandokana!
Nevysmíval bych se dnes jeho socialismu, pardon, pirátství s lidskou tváří. Na rozdíl od nenapravitelně zkažených Španělů, kteří poplení a ponásilní vše, nač padne jejich zrak, Bloodovi piráti sice také poplení a ponásilní vše a všechno, ale u toho zřejmě pokaždé dodají slušné "Prosím!" a "Děkuji!". Jinak si totiž nedokážu vysvětlit, proč když dva dělají totéž, není to totéž.
Samozřejmě stejně tak bych svatosvatě věřil, že během své pirátské kariéry se kapitán Blood po večerech mazlí maximálně s trupem své lodi Arabela a pouze v myšlenkách se nesměle vrací k obrazu božské a dokonalé Arabely živé, pro níž si uchovává čistotu a neposkvrněnost.
Nadšeně bych obdivoval tohoto "Eso Rimmera" a přál mu vždy k návratu nachystané uzenáče! (neznalí sci-fi seriálu Červený Trpaslík nechť si této věty nevšímají...a koukají si co nejdříve doplnit základní vzdělání!)
Leč nestalo se. S vypětím všech sil a za občasné hezké dialogy 3*.
Neberte mě však vážně. Jsem beznadějně stár.
Jedna z nejmilejších knih mého dětství.Při jejím čtení jsem cítila vůni moře a střelného prachu .I po letech pro mně znamená návrat do dob ,kdy čest a statečnost nebyly pouhými prázdnými pojmy a pro lásku stálo zato se rvát s nepřízní osudu....
Jednoduše řečeno, úžasné dobrodružství! Samozřejmě by se dalo dílu vytknout, že hlavní postava je "zákonitě dobrý", který nikdy neklopýtne, ale to je dle mého názoru jenom jedna možnost, jak knihu chápat. Příběh kapitána Blooda je v podstatě jedna velká odysea, kdy se hlavní postava vždy nakonec navrací od dobrého člověka, kterým vždy býval přes otroctví, pirátství, bukanýrství, ale i třeba opilství, zase a jedině k dobrému člověku.
Velice zajímavým shledávám popis vztahů mezi bukanýry a představiteli oficiální armády jednotlivých koloniálních mocností. Na jednu stranu byli bývalí piráti ceněni pro své bojové řemeslo a znalosti, na druhé straně jejich způsob života narážel na odpor Evropanů, kteří byli konfrontováni v Evropě netolerovanými poměry v Novém světě. Výstižně je v knize napsáno, že bukanýři byli lidé, kteří se vydali na moře, "které je otevřené všem, protože se domnívají, že jsou v permanentní válce s celým lidstvem"-
Odyssea kapitána Blooda a Ostrov pokladů jsou dvě "základní" knihy o pirátech. K oběma se vytrvale vracím i v dospělém věku.
Autorovy další knížky
| 1962 |  Odysea kapitána Blooda |
| 1925 | Scaramouche |
| 1932 | Návrat kapitána Blooda |
| 1933 |  Černá labuť |
| 1929 | Brána smrti |
Ve svém prepubertálním dětství jsem tím byl nadšen, a za vzpomínky na toto nadšení dávám tři hvězdy. Nyní bych s tím nadšením již slevil.
Nicméně si zpětně uvědomuji, že to byl jakýsi prvý podvědomý podnět k mé následné až po letech se projevující celoživotní jen málo úspěšné snaze - naučit se latinsky.
Citát z Horácia "Quo, quo, scelesti, ruitis" je tam již v začátku prvé kapitoly.