CharlesWard
komentáře u knih
Meč z kamene
Ian Cameron Esslemont
Někde na úrovni Vzpomínek Ledu od Eriksona. Kniha je konečně sevřenější a čtenář už se díky návratu některých postav dokáže chvílemi v ději i orientovat.
Chladná ruka v mojí dlani
Robert Aickman
S Aickmanem mám navlas tejný problém, jako svého času s Ligottim. Ten člověk prostě jednoduše neumí psát. ... Povídky většinou utnuté před rozuzlením, takže je čtenář akorát tak nas...štván s čím to právě ztrácel čas.
Návrat Rudé gardy
Ian Cameron Esslemont
Trochu podezřívám oba ty šašky (E+E) že se mezi sebou vsadili, kdo prvními díly ze série odradí více čtenářů...
Království kostí
James Rollins (p)
Když už potřetí čtete jedno a to samé téma, byť zabalené do nových kulis, začne se to maličko přejídat. Asi chápu proč se autor vrhnul do nové série.
Noc nožů
Ian Cameron Esslemont
Naprosto totožné trápení jako Měsíční zahrady. Jen doufám, že se to stejně jako u zahrad s dalšími špalky podstatně zlepší.
Přísně tajné skandály
Jaroslav V. Mareš
Slabší 3 hvězdy. Některé případy zajímavé, jiné značně nudné.
Poslední sbohem
Tim Weaver
Opět se to četlo dobře, jak je ostatně u autora zaběhnutým zvykem, ale něco toho nesedělo. Možná opět nedokonalé pseudorozuzlení?
Inheritance
Christopher Paolini
Knihu jsem četl po Malazské knize padlých. Bohužel to bylo něco podobného jako když si po Kantovi v originále otevřete německé leporelo.
Chromý bůh
Steven Erikson (p)
Přečtěte si komentář uživatele Jacck, ve většině se shodujeme.
Prach snů
Steven Erikson (p)
Občas si říkám, proč já si to vlastně dělám. 912 stran zbytečnosti. Jestli to syn Erika, v tom posledním špalku uspokojivě neuzavře, bodu asi hodně naštvaný!
Tajnosti z ordinací a laboratoří
Arthur Conan Doyle
Na rozdíl od předchozího tématického sborníku bohužel slaboučké.
Daň pro ohaře
Steven Erikson (p)
Dosud jsem měl za nejhůře napsanou knihu druhý díl, ale to se s tímto špalkem, kterým bych tak maximálně podkládal nohu skříně mění. WTF moment střídá WTF moment, vedlejší postavy se objevují, udělají si svoje a zase mizí, jak se to autorovi zrovna hodí. A tak blbě napsaný závěr snad zatím ani v jedné knize nebyl. DVA! špalky před koncem se Erikovi málem podařilo mě od celého konce ságy odradit! Uděluju charleswardovskou malinu za generátor slov a automatické psaní.
Odplata
James Swallow
Čte se to dobře, ale 5x to samé, zůstává pořád tím samým. Autor by se už měl posunout dál.
Vichr smrti
Steven Erikson (p)
Někde na úrovni nedokonalých Měsíčních zahrad. Kniha je prostě neskutečně roztahaná a nějak mi po přečtení schází ten wau pocit, co jsem měl po přečtení Lovců kostí. Hlavní linie s Rhuladem je podivně natažená a protknutá celou řadou pro mě zbytečných odboček. Například takový Rudomask, nebo, Icarium, celá linka točící se okolo Peněžní společnosti, a tak byl mohl pokračovat i dál... Klasický prostřední vatovitý díl. Naštěstí celá sága už za 3 díly skončí.
To nejlepší ze Silverberga
Robert Silverberg
Na to, že tato obtloustlá bichle obsahuje pouhých 26 povídek, je nestvůrně obsáhlá. A jako už to u antologii bývá, některé povídky jsou geniální, jiné dobré, další průměrné a několik jich je i podprůměrných.
Noční dům
Jo Nesbø
Tak tohle se nepovedlo. Těžce nepovedlo. První třetinka výborná jak jsme u Nesba zvyklí, druhá zmatená jako byste polili tu první benzínem. A ta třetí? Tak ta už jen škrtá příslovečnou sirkou.
Lovci kostí
Steven Erikson (p)
Trvalo mu to sice 5 knih z toho 2 extrémně špatně napsané, ale v malazské 6ce si Štefan konečně mohl dovolit začít splétat všechny nitky, z předchozích knih. A že jich tedy byla (obou výše zmiňovaných). Jen jsem tedy čekal epický konec po vzoru minulých knih a Štefan na to tady šel trošičku jinak. Uvidíme, co další špalky...
