Krev a kosti

31.05.2021

inu. Co říct. Čekal jsem víc. Nejprve to vezmu z kladné stránky. Neotřelé a pro mne zajímavé prostředí tropické džungle, mysteria, i postavy, vše dobře řemeslně zpracováno. Za to jsou u mne body. Další věc, jíž ovšem nemohu hodnotit, je fakt, že autor sem tam odkazuje na předešlé osudy postav, s miniž jsem se já žel nesetkal, předešlé příběhy se mi do rukou nedostaly. To ale zase tak nevadilo - z mého pohledu. Flashbacky a trocha přemýšlení mě do obrazu dostaly. Pak tu je ale několik záporů, a to dost zásadních. No. Dějových linek je poměrně dost, lecjaký čtenář by se v tom i ztratil, i to by ale nebylo nic, proč by hodnocení mělo jít dolů. Nejde o chaos. Jde spíš o fakt, že některé příběhy končí bez patřičného vyvrcholení. Osudy jsou někdy "odfláknuté" v jednom nebo dvou případech až pitomé. Hrome! Tak já čtu stovky stran, a to jen proto, aby osud postavy končil kdesi jaksi, jako kdyby sám autor knihu chtěl už už ukončit, ač pro polovinu linek neměl co vymyslet, ale stejně se na to vydlábl. Pro mě rozladěné jako levná kytara, a lajdácké jako velká část popové tvorby...

08.05.2021

Himatan, Ardata, Triss, setry Zast a Zavist.

Je to diel subezne s MKP 10 a doplna cast deja k tazeniu Lovcov kosti.

Za mna 100 bodov kvoli "rozhovorom" Osserka s Gothosom

11.03.2021

Prekvapivo celkom pútavý príbeh, a aj keď sa zo začiatku zdalo, že to bude o menej známych postavách, viacero tých z hlavnej série sa tu ukázalo. Určite jeden z tých lepších dielov Esslemontovej série, ale stále to nedosahuje kvality Eriksonových kníh.

06.10.2020

Nejedná se o nejlepší knihu od Esslemonta, ale rozhodně ani nejhorší. Byl jsem trochu překvapen, že i v předposledním díle se objevuje tolik nových postav. Trochu mě to odrazovalo, na druhou stranu jsem dostal od známého doporučení, že kniha je dobrá. A zklamán nejsem. Oproti jednomu z místních komentářů si myslím, že krom Noci nožů Krev a kosti rozšiřuje nebo navazuje na hlavní příběh nejvíce. Hlavně na konci se leccos vysvětluje a objeví se i staré známé postavy. Nakonec tedy převažuje pozitivní dojem. A teď hurá na poslední knihu.

15.07.2020

Je to potvrdené, Esslemont je prinajlepšom priemerný spisovateľ a keď sa nemôže oprieť o materiál a postavy od svojho kamaráta Eriksona, tak nemá čo ponúknuť. V tejto knihe čitateľa zavedie na odľahlý ostrov Jacuruku a už pohľad na mapu naznačuje čo-to o limitoch fantázie jej tvorcu. Má približne oválny tvar, v ľavej polovici je púšť, v pravej džungľa, oddelené sú kopcami a okrem nich sú tu pomenované len tri mestá a jedny ruiny čo priamo figurujú v deji. Prosté ako bulharská prostitútka. Poďme ale k náplni knihy.

Povedať o čom sa točí príbeh nie je jednoduchá úloha, ciele jednotlivých postáv nie sú vôbec jasné. Každý niekam putuje, čo chcú ale dosiahnuť na konci cesty som u väčšiny z nich nevedel až do samého záveru. U mnohých z nich sa navyše nakoniec ukázalo, že pre svoje konanie nemali žiadne racionálne dôvody. Nechce sa mi to tu rozpisovať pre každého, to by z toho vznikla hotová slohová práca, ale napríklad z akého popudu sa k trestnej výprave do pralesa pripojil Sťahovač som vôbec nepobral. Nepomáha ani to, že jednotlivé postavy sú si navzájom strašne zameniteľné a Esslemont im stále nedokáže dodať potrebnú hĺbku (Jatal je čestná výnimka). Šablóna vojenského veterána sa zrejme hodí na všetko.

Väčšina protagonistov sa len potĺka vražednou džungľou, ktorá ich zabíja hmyzom, neznesiteľným horkom, vlhkosťou, chorobami a predátormi. Džungľa je v skutočnosti hlavným hrdinom príbehu a bez preháňania hovorím, že vo fantasy žánri som ju lepšie spracovanú nevidel. Problém je, že na jej detailné vykreslenie by stačila jedna dejová línia, no tu v nej zažívajú veľmi podobné útrapy predstavitelia štyroch dejových liniek z piatich hlavných. Vraví sa, že niekedy je cesta viac ako cieľ, no v tomto prípade sa neudeje nič natoľko zaujímavé, čo by toto siahodlhé úmorné plahočenie ospravedlnilo.

Záver je potom jednoducho… čudný. Bez spoilovania môžem povedať len toľko, že je neuspokojivý a antiklimatický. Jednotlivé príbehové línie sa nakoniec (podľa očakávania) spoja, no pôsobí to veľmi nasilu a na konci som sa neubránil pomysleniu “A to je všetko?”. Zavŕšenie Osserkovho nudného a zhola zbytočného dejového oblúka je potom pre Esslemonta už symptomatické - o tom, čo sa tam vlastne stalo, sa vedú debaty aj na malazanempire.com a nikto to s istotou aj tak nevie.

Aby som to zhrnul: Priemerný sloh s miestami veľmi dobre zachytenou atmosférou nebezpečného pralesa ťahá dolu autorova neschopnosť priniesť zaujímavý, zmysluplný príbeh a osadiť ho výraznými, logicky konajúcimi postavami. Naozaj ma bavil len vzťah veliteľa Golana a pisára Trna, to bola zlatá baňa absurdného humoru. 4+/10

20.06.2020

Jedná se o klasiku ze světa Malazu.

Suverenne najhorsia kniha z univerza. Velmi slabo spracovane dejove linky, ktore vyznievaju do stratena, velmi slaba uroven prekladu knihy v cestine. Velke sklamanie.

07.02.2020

Není to čistokrevných pět, ale 4.5. Přesto pecka. Esslemont je pro mě prostě stravitelnější a snáze pochopitelnější než "tajemný" Erikson. V některých částech tvorby ho dokonce překonává (ať si říká, kdo chce co chce). Nebýt jeho, mnoho míst ze světa Malazu zůstane zahaleno temnotou. Smekám pane Esslemonte. Zase jsem o něco moudřejší.

25.12.2019

Další příběh ze světa Malazu. Už jen Assail a mám dočteno. Dám si ovšem pauzu. Pomalu mě nadšení světem Esslemonta a Eriksona opouští. Nemohu si pomoci, ale přijde mi, že knihy vyprávěné ve třetí osobě by měli být pro čtenáře nepatrně přístupnější... Autor by měl čtenáři poskytnout občas vysvětlení. U knih z Malazu aby si člověk pořád jen něco domýšlel. Někdy mi to přijde tak, že bych si musel vše přečíst hodně rychle za sebou, ale zároveň tak, abych nic nezapomněl. To je nemožné. Proto proniknout do příběhů Malazu mi přijde těžší a těžší. Možná to ovlivnilo i to, že tuhle knihu jsem četl nezvykle dlouho. Prales, prales a znovu prales, nějaké skupiny, které pak jakousi náhodou se střetávají a pokoušejí se rozmotat klubko děje. Mnohdy se nerozmotá nic, motivy postav si musí člověk domýšlet, občas se objeví náznaky. Do knihy si občas dělám poznámky, tolik otazníků jsem snad ještě nenapsal:) I tak se místy kniha četla dobře. Čtvrtou hvězdu jsem dal jen pro tu nostalgii. Je to prostě přece Malaz:))))

05.09.2019

Bohužel, jak jsem očekával, kniha na skvělé Jablko žezlo trůn nenavázala a vrátila se k nanejvýš průměrné kvalitě předchozích dílů Malazské říše. Hodnotím ji jako druhou nejslabší Malaz knihu, hned po Návratu Rudé gardy.

Zajímavé je, že mi tentokrát vadilo úplně něco jiného než u zmíněného Návratu. Tam mě štvalo spoustu dějových kiksů, chaotický styl psaní, nelogičnosti, prznění postav a linií a tak dále. U Krve a kostí o nic takového nejde. Vše okolo děje je zvládnuto bez problémů, kiksy tam nejsou, kniha oproti Návratu dobře drží při sobě a ve psaní se Esslemont neskutečně zlepšil. Ale bohužel... je to hrozná nuda.

Krev a kosti se zatím ze všech dílů Malazské říše dotýká hlavní ságy nejméně, což je pro Esslemonta výhoda v tom, že nemůže pokazit očekávání a nasekat tam chyby. Na druhou stranu je to ale velký mínus, protože Esslemont jednoduše nestíhá zaujmout vlastními postavami. Jablko žezlo trůn fungovalo kvůli tomu, že tam Esslemont zkrátka jen převzal připravené linie od Eriksona a víceméně v nich jen pokračoval, nemusel představovat nic svého. Tady se ale snaží z vody uvařit rádoby 5-10 linií, ze kterých ve skutečnosti ale má smysl tak jedna. Postavy z drtivé většiny neznáme, nemáme čas si je nijak oblíbit, jejich příběh nás nezajímá a ještě to horší dělá ten fakt, že čtenář z předchozích knih ví, že většina postav a příběhů dostane ve finále nějaký neuspokojivý useknutý konec a pak už se nikdy neobjeví.

Tak to u Esslemonta bylo bohužel vždy a mě už teda nebaví každou knihu poznávat desítky linií a postav, které se nakonec ukáží jako zbytečná vata. Samozřejmě, tady má Esslemont velkou nevýhoda v tom, že jeho série je zkrátka doplňující. V tom případě by ale měl knihy pojmout jinak - stručněji, zaměřené jen na jeden problém a nedělat je zbytečně podobné těm Eriksonovým, kterým se takhle bohužel nemůžou rovnat.

Korunu mé nespokojenosti pak dalo tradičně hrozné finále. Tentokrát opravdu zklamaly snad všechny linie.

Abych ale jen nekritizoval, Esslemont umí krásně podat prostředí. V knize ukázal spoustu skvělých fantasy prvků a nejednou zaujal tajemností nového prostředí či nových národů. To bohužel knihu utáhlo tak 100 stran a ne 600.

Vracím se ke slabým 3*.

11.07.2019

Na to, kolik má kniha dějových linií, mě nakonec bavila pouze jediná - tažení Armády spravedlivého trestu. Tady autor dokazuje, že má cit jak pro humor, tak pro horor, přičemž zápletku perfektně graduje a dokonce si nechá záležet i na pointě. Samotný postup džunglí je přitom tak uhrančivý, že ani nevadí, nakolik to vlastně ani není moc fantasy. Kdyby se Krev a kosti netočily kolem ničeho dalšího, byla by to sice stostránková novelka, ale brilantní.
Ovšem, a to s dovolením bez jakýkoliv invektiv, těch zbylých cca čtyři sta padesát stran mi přišlo jen jako tvůrčí nutnost dostát renomé Stevena Eriksona. Je tam toho příliš, ať už známých figur, nebo nenápadných odkazů na tu kterou událost. Zatímco Golamům příběh funguje naprosto precizně pro svou bezvýznamnost, všechny ostatní buď vyznívají do ztracena, protože je jim prostor věnován jinde, nebo končí náležitě teatrálně, aby mytologie neztratila svou velkolepost. Erikson tohle umí skloubit mnohem lépe, a proto napříště zůstanu už jen u něj.

02.02.2019

Tato série je rozdílná od MKP především svými lokacemi. A já si užívám každou z nich, kterou nám Esslemont popisuje.

Prokletý prales Himatan je vskutku unikátní místo, kde byste ani za nic na světě nechtěli být. Počínaje neustálým bzučením hmyzu, který všude zanechává kousance, které jsou doprovázené spoustou různých nemocí, přes nepříliš mírumilovné obyvatele a duchy Himatan a konče neustálým horkem a vlhkem po nichž se rozpadá téměř všechno, včetně kůže.

Přičteme-li si k nepříznivému Jacuruku skvělý příběh složen z mnoha různých dějových linií, dostaneme zkrátka další skvělou knihu z geniálně promyšleného světa.

26.08.2018

V určitých ohledech je kniha opět něčím, co v Malazu ještě nebylo. Esslemontovy popisy magického pralesa Himatan se všemi jako nádherami, ale i vlhkem, nemocemi, parazity, šelmami a beznadějí, případně horečnatá plavba Kazzovy lodi po řece k tajemnému "zlatému městu", jsou prostě jak vypadlé ze "Srdce temnoty", a tají se z nich dech. Nemyslím, že bych podobnou věc někdy někde četl zpracovanou lépe. Tady autor zcela nekompromisně sahá po "zlaté." Stejně tak se mu daří i mnohem širší spektrum postav než jindy, které nesplývají, a humor (mimochodem výrazně černější než v minulých dílech), který hlavně v podání nadutého vůdce taumaturgického vojska Golana a jeho osobní noční můry v podobě hlavního písaře Trna, místy přímo trhá bránici. I když přitom člověk zároveň cítí odpor, protože naprosto jasně chápe, do čeho autor ryje - a stačí se podívat třeba do Jižní Ameriky nebo Sýrie, aby bylo jasné, že se vůbec nic nezměnilo. Až sem bez chyby.

Nakonec to ale zlatá opět nebude. Proč? Inu, zas a znovu - FINÁLE. Opět ohýbání postav ve snaze narvat věci "do plánu", a to i tam, kde to bolí nejvíc, tedy v hlavní linii okolo Stahovače, jehož závěrečný "obrat" prostě nedává smysl. K tomu navíc porce mystiky ve scéně, která je sice krásně napsaná, ale po jejím skončení čtenář leda dumá - CO SE, KRUCI, VLASTNĚ STALO?! A navrch jako by Esslemont zapomněl, pro koho píše, protože čtenáři Malazu, vycvičení luštěním Eriksonových náznaků, se budou jeho "velkému odhalení" identity Vojevůdce chechtat někde v polovině knihy.

Je pravděpodobné, že nebýt Himatan, nebýt Golana a Trna, a nebýt Mraka, Kysúce a Celeste, letělo by hodnocení právě kvůli finále ještě níže. Ale... prales mi zalezl za nehty, pořád slyším skřípot Ardatiných služebníčků ve stromech a cítím sladkou vůni květů smrti. Takže jo, čtyři hvězdy - a kéž ten konec v Assailu KONEČNĚ zvládne!

18.10.2017

Pomaly ale isto sa blizi vrchol v Assaili.
Uz vidiet v style pisania, ze sa podstatne zlepsil a je schopny sledovat viac linii podobne ako Ericson.