Jablko Žezlo Trůn
Ian Cameron Esslemont
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/270072/bmid_jablko-zezlo-trun-uhn-270072.jpg
5
76
76
Malazská říše série
< 4. díl >
Zmatky po střetu velkých mocností ustaly a obyvatelé Darúdžhistánu se mohou zase věnovat tomu, co je důležité: obchodování, hašteření, politikaření a obecně užívání si života. Jenomže ne všichni jsou ochotni nechat minulost minulostí. Starý učenec, pátrající na pohřebištích kolem města, objeví skrytou kryptu. Otevře i poslední ze zapečetěných komor - tu, které se nikdo před ním neodvážil dotknout - a tím vysvobodí sílu tak děsivou, že pouhá zmínka o ní byla vymazána ze všech historických záznamů. A na jihu zase pracují hledači pokladů. Do Rivského moře se zřítily úlomky Měsíčního kamene, kdysi domova Anomandera Dlouhý vlas, Syna noci, a vytvořily řadu malých ostrovů, jež obklopují legendy a fámy, hlavně o tom, že je tam ukrytý Trůn noci, podle některých sídlo samotné Matky noci. A každý, kdo se tento starověký artefakt snaží najít - odpadlí mágové, otrlí žoldnéři, dokonce i jeden malazský zběh - věří, že tomu, kdo na něj usedne, propůjčí neomezenou moc. Sázky jsou vysoké, chamtivost bují, zrada je nevyhnutelná a všude číhá vražda a chaos...... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2015 , TalpressOriginální název:
Orb Sceptre Throne, 2012
více info...
Přidat komentář
Zatiaľ podľa môjho názoru najlepšia časť z Esslemontových malazských kníh, kedy sa konečne stretávame s väčším počtom známych a tých zaujímavejších postáv. Opäť je dej prehľadný a kniha sa číta pomerne dobre, no zatiaľ mi tam stále chýba niečo epické a veľkolepé. Stále to pôsobí iba ako taký lepší sequel.
Táto kniha úzko nadväzuje na Daň pro ohaře z Eriksonovej “hlavnej” série a dej je opäť sústredený okolo môjho obľúbeného Darúdžistanu v ktorom precitlo starobylé zlo. A aby toho nebolo málo, tak sa po stáročiach života v odlúčení vracia legendami opradený národ elitných bojovníkov.
Esslemont rozohral hru do veľkej šírky - sledujeme veľké množstvo dejových línií, ktoré sa v závere “eriksonovsky” pretnú v epickom finále. Taká bola určite autorova predstava, jej realizácia ale kríva na obe nohy. Hlavný príbeh pôsobí dojmom poviedky na ktorú bol navešaný kopec balastu. Ten je nielen nezáživný na čítanie, ale aj nepodstatný pre vývoj deja. Narážam hlavne na Jiskrov nepochopiteľný výlet na trosky Mesačného kameňa, no rovnako bezvýznamná pri prišla aj cesta dvoch Segulohov za vyzvaním Pútnika na súboj. Kiskina linka len potvrdila jej zbytočnosť, našťastie to však vyzerá tak, že sa uzavrela a ďalej už nudiť nebude. Záverečné zbiehanie potom pôsobí riadne na silu, väčšina protagonistov je v ňom len z povinnosti a skoro nič v ňom nepredvedú (to platí hlavne o jednom chlapíkovi s kladivom). Finále nefunguje dobre aj kvôli záporákovi, ktorý je neuveriteľne statický a eskalácia hrozby a tlaku na postavy v podstate neexistuje. V závere knihy som tiež nemal pocit, že by v rámci sveta Malazu došlo k akémukoľvek posunu - asi ako v epizóde seriálu na konci ktorej sa všetko opäť vráti do normálu.
K tomu si ešte treba pridať ťažkopádny štýl písania, v ktorom sa veľmi ťažko orientuje a častokrát nepochopiteľné (alebo prinajlepšom nedostatočne zdôvodnené) chovanie postáv. (Ak mi niekto dokáže zrozumiteľne vysvetliť čím Kruppe tak vytočil ženské perúce prádlo, tak odo mňa dostane zlatého bludišťáka, ja som na to čumel ako prasa na blesk.) Postavy ako také mi prišli celkovo veľmi ploché a napríklad “humornú” dvojicu Zhoř a Leff by som okamžite vyškrtol.
V zásade nemám čo pochváliť, lebo všetky aspekty knihy mi prišli nedotiahnuté, no aj napriek tomu som knihu zhltol veľmi rýchlo a aj to treba oceniť. Taktiež som sa do sveta Malazu vrátil po dlhej odmlke a veľa súvislostí som si musel dohľadávať na internete, takže nechcem byť v hodnotení prehnane prísny. 5+/10
Na čtvrtý díl ze série Malazská říše jsem se doopravdy těšil. Už jen díky recenzím, ale hlavně kvůli mému oblíbenému Darúžhistánu. Můj dojem ale takový smíšený.
Děj se rozvíjí velmi pomalu a oproti třetímu dílu tolik neodsýpá. Zásadní problém jsem měl s pojemnováním postav. Až na konci jsem zjistil, že postava Jana není tak samá, jako stejně pojmenovaná postava Jana z předchozích dílů. Celou dobu mi to nedávalo smysl, a až na konci knihy jsem rozluštil, že to smysl ani dávat nemělo.
Konec je ovšem už velmi napínavá část a opět jsem se začetl tak, až jsem ztratil pojem o čase. Pro mě to tedy není nejlepší díl série, ale kvalitní čtivo to stále je.
U této knihy už jsem přestal vnímat rozdíl Esslemont-Erikson. Nedokázal bych rozlišit, kdo tento díl napsal. Bavil jsem se totiž skvěle a přečetl ji jedním dechem během vánočních prázdnin.
Děj točící se kolem Darúdžhistánu a jeho temné historie spojené s tyranstvím a odehrávající se po Dani pro Ohaře (někteří doporučují číst před Prachem snů a Chromým bohem) přinesl kopu paralelních příběhových nitek směřujících tentokrát k našlapanému finále jako v Měsíčních zahradách nebo právě Dani pro Ohaře.
Na scénu se dostaly postavy, na které jsem dávno zapomněl, témata, která mě vždy zajímala (kdo jsou doprčic ti Segulehové?) a k tomu řádnou porci nových tajemství, která mě donutila hledat a hledat v již přečtených dílech. Zejména Daň pro ohaře jsem přečetl snad znova.
Je to dobré, je to dobré, je to dobré. Pár výtek by se našlo, když postavy jednají trochu nelogicky a nekonzistentně vzhledem k předchozím knihám ve kterých se objevily. Ale čert to vem, uhlídat a vyladit vše je úkol téměř nesplnitelný a malé chybky se dají odpustit. Hlavní je, že děj baví a celá kniha má koule. Což obojí platí na jedničku.
Kniha se mi s rozpaky líbila. Tak po velmi dlouhé době jsem si dal pokračování Malazu. Těch ještě nepřečtených knih a musím říci, že mě sem tam dost věcí štvalo. Nejsem schopen si pamatovat všechno, nebudu listovat starými díly a hledat nějaké informace. Na to nemám tolik času.
SPOILER:
Možná by mi mohl někdo vysvětlit, proč byla Vorcan spoutaná?? A co se stalo s tou zlatou maskou? (že by byla roztavena??) Koho že to spustili Zhoř s Leffem do studny a proč?
Na to, že to je kniha vyprávěná ve třetí osobě, tak mě začíná Malaz štvát s tím, že nic nevysvětluje, jako kdyby autor nemohl být srozumitelnější. V knize si podtrhávám, sem tam nějaké otazníky, co tohle zase je atd.
Neříkám, že by se mi to nelíbilo, ale až budu číst další knihu - Krev a kosti - a uplyne nějaká doba, možná zase budu koukat , co to a ono zase je.
Konečně! Konečně kniha od Esslemonta, která mě vyloženě dostala.
Autor to oproti předchozím dílům zase o něco zjednodušil a tentokrát to sakra pomohlo.
Je tu sice pořád asi 5 linií, ale všechny se točí kolem jedné věci - příchodu Tyrana.
Erikson v Dani pro ohaře krásně připravil půdu a Esslemont zkrátka navázal a ujal se toho se ctí. Je nutno říct, že to nebyla tak těžká práce, protože měl všechny karty hezky rozehrány od Eriksona, ale pokazit se dá všechno, jak ukázaly předchozí díly.
Tady ale prakticky nemám co vytknout. Autor skvěle pracuje se starými známými postavami, ale konečně představuje i nějaké svoje, které člověka zaujmou.
Kniha odpovídá na spoustu otázek, které Erikson úmyslně nechal otevřené, hlavně v Dani pro ohaře ale i třeba ve Vzpomínkách ledu.
A samotné finále je podařené. Není to taková jízda jako u Eriksona, ale člověka to nezklame, všechno se hezky uzavře a pár překvapení tam taky je. Navíc kniha do té doby jede celou dobu na 100%, nemá prakticky slabé místo a naopak těch skvělých je tuna, čemuž ještě dodává parádní atmosféra.
Není žádný důvod nedat plný počet, kniha mě nadchla a asi v mých očích překonala i nějaké knihy základní série.
Konečně jsem zase měl pocit, že čtu Malaz :-)
Tohle mě neuvěřitelně bavilo! Konečně došlo na podstatné odhalení historie a způsobu života prazvláštních Segulehů a něco málo víme i o Moranthech.
A opět o něco méně o tlouštíkovi v červené vestě...
Vážně. Kdo je ten chlap?
Každopádně trošku vážněji. Tento díl je zatím Esslemontův vrchol, co se vyprávění a proplétání dějových linek týče. A zakončení bylo vskutku dech beroucí. Takovou bitvu jsem v Malazu nečekal a o to více byla překvapivá. Odpovědělo se nám na pár otázek, dozvěděli jsme se pár nových věcí o celém světě a vrátilo se nám spoustu známých postav.
Avšak i přes tohle všechno mám stále více otázek nežli odpovědí. Opravdu si čtení této série neuvěřitelně užívám!
Darudzistan, navrat Cechu, pad Kabaly.
Segulehovia vs Moranthi, Leoman, Tay, a pomaly a isto sa definuju nevyslovene veci v MKP.
Nemám slov, Esslemont a Erikson jsou prostě záruka kvality, perfektní zakončení Darúdžihistánské linky. Spoiler: Leomanův konec mě opravdu chytil za srdce. Žádné vraždění, umírání, nebo láska až do smrti, nic takového, jen ležet a vyprávět si příběhy o holkách. Jak poetické.
Nejlepší kniha ze světa Malazu, konečně se dozvídáme něco více o Segulezích i Moranthech.
Vzestupná tendence knih I.C. Esslemonta mě těší. Po dosti zmatečných, zbytečně zamlžených a ještě zbytečněji zdlouhavých předchozích knihách zde sází na známé postavy, dějové linky a více navazuje na MKP a její mytologii (lépe řečeno na ty notoricky známé linky). Zároveň si ale dokážu představit Jablko, žezlo, trůn jako první knihu uvádějící nového čtenáře do MKP, což je mezi "Příběhy z Malazské říše" výjimka. Příběh je celkem standardní, ale baví a kvalita psaní je už těžko k rozeznání od samotného Eriksona ve slabších chvílích.
Jedna z nejlepších knih z obou Malazských sérií. Má asi nejvyrovnanější tempo + zajímavé postavy a konflikt. Čtenář se dozví mnoho nových informací o Segulezích a něco o Moranthech a historii Genebakis. Chyběl mi jen vynikající závěr (jako třeba v Daň pro ohaře) na který tam ingredience, myslím si, byly, takto byl jen velmi dobrý.
Nejlepší Esslemont. Nelze poznat kvalitativní rozdíl od Eriksona. Spolu s Měsíčními zahradami a Vzpomínkami ledu nejzábavnější počtení z Malazu. Samozřejmě, že pokud člověk nezná předchozí díly z tohoto světa, tak to nemá smysl číst.
Miluji Malazskou říši, její rozmanitost a složitost..Esslemont není Erikson a nedosahuje jeho lyričnosti a popisu..ale lepší si čekání na novou knihu od Eriksona proložit jednohubkou od Esslemonta než čekat naprázdno.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Noc nožů |
| 2013 | Návrat Rudé gardy |
| 2014 |  Meč z kamene |
| 2015 | Jablko Žezlo Trůn |
| 2016 | Krev a kosti |
Malaz podla vsetkych pravidiel.
A ano konecne cosi viac o Segulehoch