Návrat Rudé gardy přehled

06.11.2022

Po Noci dlouhých nožů jsem na druhý díl od Esslemonta pohlížel s obavami, protože první díl od něj se mi velmi nelíbil a dočetl jsem ho s velkým přemáháním. Naštěstí jsem zjistil, že to od Esslemonta bylo nejspíš jen zahřívací kolo, kdy do toho druhého se vyřítil s pořádnou vervou. Netuším, jak to s Erikssonem udělali, ale Návrat rudé gardy je naprosto konzistentní s Erikssonovými díly, takže ani nepoznáte, že by Malazskou knihu padlých psal jiný autor.

To má samozřejmě všechny své klady i zápory. Můžete se tedy těšit na další objemný díl se spoustou zvratů i postav těžkých k zapamatování. A na hloubání, zda se jedná o novou postavu, nebo zda byste ji měli znát už z předchozích knih. A také o úvahách, zda jste na tu postavu prostě jen zapomněli, nebo zda se ukrývá pod dalším novým jménem, jak je v Malazské knize padlých běžné.

První třetina je slabší, jak se postavy rozestavují na své pozice. Ale když se tak stane, do konce knihy je děj nadupaný, jen s občasnými nudnějšími prostřihy, které však nejsou příliš dlouhé. Nejméně poslední třetina knihy se pak týká jedné pořádně velké bitvy, která skončí až na posledních stranách knihy. Trochu mi to připomínalo Coltainův řetěz, přestože dlouhé putování bylo vystřídáno dlouhým obléháním.

Většina postav, která se zde objeví, je zde zcela nová, a mnoho z nich si určitě oblíbíte. Jedna z mých oblíbených postav je Nait, který mi až moc připomínal mága Mrakoplaše z Pratchettovy Zeměplochy, protože i on je zde opakovaně hrdinou z donucení. A přestože tu Nait slouží i jako komická postava, Esslemont netlačí na pilu tak jako Eriksson, takže se z něj nestane postava parodující samu sebe. Musím říct, že tohle se daří Esslemontovi lépe.

K příběhu nebudu nic moc prozrazovat. Už z názvu je jasné, co je stěžejním tématem. Jen prozradím, že většina příběhu se odehrává na hlavním kontinentu Malazské říše, a to od hlavního města Unty až po Quon Tali. Hlavním tématem je pak občanská válka, kde rudá garda není jediným a ani hlavním hráčem.

Jsem rád, že jsem se nerozhodl číst jen sérii knih od Erikssona, protože pochybuji, že by mi Malzská kniha padlých bez Esslemontovy části dávala smysl. Tak docela nerozumím tomu, proč je to rozdělené na dvě série, když tak důležité věci se dějí i v téhle vedlejší sérii. Není to podle mě žádná nedůležitá odnož, bez které by se čtenář mohl obejít. Jsem zvědav, jak na tuhle knihu naváže Eriksson.

14.12.2020

Konečně jsem se dozvěděl něco více o Rudé gardě, která byla v téměř všech knihách Malazu zmiňována jako nejzarytější nepřítel říše a sem tam se v nich mihnula nebo byla zmíněna nějaká velmi zajímavá postava z Rudé gardy. Stále však spousta "tajemství" zůstala neodhalena.

Přišlo mi, že v knize bylo rozehráno až příliš mnoho paralelních linií a postav bylo tolik, že rejstřík znám už téměř nazpamět. Klidně bych pár skupin vyřadil a na závěrečné bitvě, kterou jsem tedy čekal monumentálnější, by to tolik neubralo.

Protože jsem knihu nemohl dlouho sehnat v tištěné formě, četl jsem ji až po dalších dílech od Esslemonta, tím pádem jsem i věděl, které postavy přežijí (i když v Malazu nikdo nikdy snad úplně neumře) a které potkal jaký osud.

Je to slabší Esslemont přesto stále zábavný.