Návrat Rudé gardy

06.11.2022

Po Noci dlouhých nožů jsem na druhý díl od Esslemonta pohlížel s obavami, protože první díl od něj se mi velmi nelíbil a dočetl jsem ho s velkým přemáháním. Naštěstí jsem zjistil, že to od Esslemonta bylo nejspíš jen zahřívací kolo, kdy do toho druhého se vyřítil s pořádnou vervou. Netuším, jak to s Erikssonem udělali, ale Návrat rudé gardy je naprosto konzistentní s Erikssonovými díly, takže ani nepoznáte, že by Malazskou knihu padlých psal jiný autor.

To má samozřejmě všechny své klady i zápory. Můžete se tedy těšit na další objemný díl se spoustou zvratů i postav těžkých k zapamatování. A na hloubání, zda se jedná o novou postavu, nebo zda byste ji měli znát už z předchozích knih. A také o úvahách, zda jste na tu postavu prostě jen zapomněli, nebo zda se ukrývá pod dalším novým jménem, jak je v Malazské knize padlých běžné.

První třetina je slabší, jak se postavy rozestavují na své pozice. Ale když se tak stane, do konce knihy je děj nadupaný, jen s občasnými nudnějšími prostřihy, které však nejsou příliš dlouhé. Nejméně poslední třetina knihy se pak týká jedné pořádně velké bitvy, která skončí až na posledních stranách knihy. Trochu mi to připomínalo Coltainův řetěz, přestože dlouhé putování bylo vystřídáno dlouhým obléháním.

Většina postav, která se zde objeví, je zde zcela nová, a mnoho z nich si určitě oblíbíte. Jedna z mých oblíbených postav je Nait, který mi až moc připomínal mága Mrakoplaše z Pratchettovy Zeměplochy, protože i on je zde opakovaně hrdinou z donucení. A přestože tu Nait slouží i jako komická postava, Esslemont netlačí na pilu tak jako Eriksson, takže se z něj nestane postava parodující samu sebe. Musím říct, že tohle se daří Esslemontovi lépe.

K příběhu nebudu nic moc prozrazovat. Už z názvu je jasné, co je stěžejním tématem. Jen prozradím, že většina příběhu se odehrává na hlavním kontinentu Malazské říše, a to od hlavního města Unty až po Quon Tali. Hlavním tématem je pak občanská válka, kde rudá garda není jediným a ani hlavním hráčem.

Jsem rád, že jsem se nerozhodl číst jen sérii knih od Erikssona, protože pochybuji, že by mi Malzská kniha padlých bez Esslemontovy části dávala smysl. Tak docela nerozumím tomu, proč je to rozdělené na dvě série, když tak důležité věci se dějí i v téhle vedlejší sérii. Není to podle mě žádná nedůležitá odnož, bez které by se čtenář mohl obejít. Jsem zvědav, jak na tuhle knihu naváže Eriksson.

14.12.2020

Konečně jsem se dozvěděl něco více o Rudé gardě, která byla v téměř všech knihách Malazu zmiňována jako nejzarytější nepřítel říše a sem tam se v nich mihnula nebo byla zmíněna nějaká velmi zajímavá postava z Rudé gardy. Stále však spousta "tajemství" zůstala neodhalena.

Přišlo mi, že v knize bylo rozehráno až příliš mnoho paralelních linií a postav bylo tolik, že rejstřík znám už téměř nazpamět. Klidně bych pár skupin vyřadil a na závěrečné bitvě, kterou jsem tedy čekal monumentálnější, by to tolik neubralo.

Protože jsem knihu nemohl dlouho sehnat v tištěné formě, četl jsem ji až po dalších dílech od Esslemonta, tím pádem jsem i věděl, které postavy přežijí (i když v Malazu nikdo nikdy snad úplně neumře) a které potkal jaký osud.

Je to slabší Esslemont přesto stále zábavný.

18.10.2020

V tejto knihe sa už dej začína približovať kvalitatívne tým od Stevena Eriksona, avšak bohužiaľ rovnako ako tie knihy, aj Esslemont má obrovské množstvo postáv podobných mien a charakterov, pričom príbeh rozpráva takým spôsobom, že sa aj veľmi pozorný čitateľ miestami stráca. Bohužiaľ ani stránky postavy.cz neobsahujú o Esslemontových postavách veľa informácií, takže je ťažké naďalej sa orientovať v deji. Inak tieto knihy dobrým spôsobom obohacujú Malazský svet a celkom som zvedavý, ako to bude všetko pokračovať.

17.10.2019

Geniální. Esslemont to dokázal. Ano, touto knihou se vyrovnal Eriksonovi ve všech směrech. Malazský svět v celé své kráse (i hnusu). Smekám pane. Jsem rád, že jsem znova v tomhle krvavém světě.

PS: Poor Laseen. Stálo ti to za to? I slza ukápla...

22.09.2019

Další povedená kapitola ze světa Malazu plná akce, dobře a čtivě napsána.

15.07.2019

Tak tohle byl tedy oříšek. V Noci nožů jsem byla totálně mimo od začátku téměř až do konce. V Návratu snad jen do třetiny knihy? Normálně knihu odkládám po sto stranách. Tady jsem to vydržela a nakonec to nebylo úplně nejhorší. Na čem by měl autor zapracovat, je určitě životnost postav. Až na pár výjimek byly bezvýrazné. Několik jiskrných dialogů navíc a méně popisů a naznačování by jim jen prospělo. Dalším neskonalým průšvihem bylo až příliš mnoho dějových linek. To bylo snad poprvé, kdy jsem si vytiskla mapu a seznam postav a barvičkama si dělala poznámky, kdo, kde, co a s kým. A ne všechny linky dostaly tolik prostoru, kolik by si asi zasloužily. Ale abych jen nehaněla, bylo tu dost světlých momentů na to, abych knihu dočetla. Laseen, Šedohřív, Poutník, Li Heng, Ryllandaras versus veteráni, seržant Nait/Zajíc a jeho banda - u těch posledních se objevilo nejvíce prvků humoru, což oceňuju. Doufám tedy, že se s některými uvidím i v dalších knihách, protože já se opravdu těším na další díly. Je to totiž Malaz, byť z úplně jiné perspektivy. Na čtyři hvězdy to úplně není, ale zase si kniha nezaslouží jen tři. Takže něco mezi?:-) ***1/2

17.08.2018

Obrovské zklamání.

U prvního dílu, tedy u Noci nožů, jsem si řekl, že je to jen takový úvod do série, který více méně má vše, co člověk čeká. Proto jsem knihu hodnotil vcelku pozitivně s tím, že v dalších dílech by se série měla nějak vyvinout.

Řekněme, že se stalo i nestalo. Návrat Rudé gardy je, na rozdíl od Noci nožů (která byla spíše takovou povídkou), už plnohodnotná kniha, která nám odhaluje poměrně důležitou a rozsáhlou kapitolu příběhu světa Malazu. Že by ale kniha byla lepší než její první díl, to se tedy říct nedá. Právě naopak.

Hlavním problémem je asi to, že se Esslemont až chorobně snaží napodobovat Eriksona a to úplně ve všem. A v knize je to hodně znát. Bohužel mu to ale ani trochu nesedí. Esslemont se v knize pokouší o složitý příběh s mnoha liniemi, které by měly vyvrcholit ve společném finále, jako jsme zvyklí od Eriksona. Bohužel, to se mu ani náhodou nedaří. Ano, některé linie se nakonec skutečně sejdou, ale Esslemont to prostě nezvládá dohromady ukočírovat a tak se spíše všechny zápletky řeší postupně, odděleně a k nějakému hromadnému finále vlastně ani nedojde. Nemluvě o tom, že některé linie v této knize skutečně směřují odnikud nikam. A aby autor tyto linie nějak naplnil, představuje nám v knize spoustu nových postav, které ale nedostávají dostatek prostoru a jsou tak spíše jenom jmény na papíře.

Člověk díky tomu dějem spíše proplouvá a na nikom v knize mu vlastně nezáleží. A tak, i když kniha nabízí několik silných a překvapivých momentů a zvratů, většinou to nechává čtenáře zcela chladným, protože i kdyby nějaká postava měla zemřít, přijde jen o jméno na papíře.

Rád bych napsal i něco více pozitivního, přecijenom je Malaz stále můj nejoblíbenější knižní svět, ale bohužel to moc nejde. Problémy jsem měl bohužel úplně od začátku. Do knihy se mi začítalo opravdu hodně těžko, nové postavy mě neoslovily, děj se mi zdál opravdu hodně natahovaný a suchý. Pak se kniha trochu zberchá, člověk v ní aspoň částečně cítí ten starý Malaz, ale to všechno je nakonec k ničemu, když jej pouze zklame umělé, špatně napsané, zklamávající finále.

Dávám 3*, protože to pořád je Malaz a rozhodně se nedá říct, že by kniha byla vyloženě špatná. Moje recenze tak ale asi vyznívá, což je způsobeno hlavně tím, že jsem tak nějak doufal, že budu moct s radostí dát 5* a umožnit tak přímé srovnání s původní sérií, které ale bohužel v případě této knihy vůbec není na místě.

Stále si ale myslím, že i přes mnoho dalších chyb je hlavním problémem Esslemontova snaha napodobit Eriksonův styl vyprávění, který mu zkrátka nesedí a nezvládá ho ukočírovat. Slyšel jsem ale, že v dalších dílech se prý vrátí ke svému přímočařejšímu stylu a kvalita tak o něco stoupne. Proto nad sérií ještě hůl nelámu a po nějaké kratší pauzičce se do dalších dílů pustím.

Slabé, slabé 3*.

12.07.2018

Teď už vím, jak se cítí člověk, který poprvé otevře některý z románů Stevena Eriksona a nepropadne mu. Jenže kde zmiňovaný autor dokáže vtáhnout podmanivou atmosférou a neotřelými charaktery, tam u mě Ian C. Esslemont naprosto selhal. Pletly se mi lokality, stejně jako dějové linie. V zápletce se skáče jak v Super Mario Bros. a kdyby na začátku nebyl přehled postav, bezradně bych dumal nad tím, co za pobudu je to vždy aktuálně na scéně. Od určitého momentu, jsem navíc dospěl k závěru, že se Esslemont bohužel snaží napodobit styl vyprávění svého slavnějšího kamaráda - tedy hodit čtenáře doprostřed událostí - a zkrátka se mu to sype jako domeček z karet. Výsledkem je umělá přehlídka prapodivných figur s různorodými motivy, jež pochopí jen ten, kdo má o historii světa alespoň základní povědomí. Číst to jako samostatný román podle mě nejde, což je hlavní rozdíl oproti všem dílům z cyklu Malazská Kniha padlých. Naopak skalní fanoušci si určitě přijdou na své, souvislostí je tu požehnaně.

11.07.2018

Oproti předchozí knize, jsem lehce zklamán. V Noci nožů si Esslemont jel svůj vlastní styl, zatímco zde se snaží kopírovat Eriksona a musím říct, že jsou zde chvílemi velmi zmatené a popletené dějové linky a prvních 200 stránek jsem velmi tápal a to už mám za sebou nějaký ten Malaz.

Avšak pokud pomineme prvotní zmatení a mnohdy ne tak plynulé vyprávění děje, tak příběh je zde (stejně jako v každé jiné knize této ságy), prostě úžasný! K tomu standardně skvěle napsané postavy jak nové, tak již známé, a konečně prostředí ze samotného srdce říše!

Závěrem jsem velmi zvědav na další knihu z této série a především na styl, jakým bude napsána.

18.10.2017

Pre mna prekvapenie. Esslemont na rozdiel od Noc nozu kvalitne previedol tazenie Rudej gardy vratane kombinacie s MKP. Cim pomaly dokresluje chybajuce casti MKP a doplna Ericsona

20.04.2017

Jsem rád, že Esslemont doplňuje svět a dějství Malazské Knihy padlých. Svým způsobem kopíruje styl psaní pana Eriksona a svým způsobem dělá v reáliích série bordel. Čtení to však bylo příjemné a já osobně kvituji, že se mohu ponořit do dalších knih této naprosto úžasné ságy. Vidím to na čtyři hvězdičky, kniha obsahuje pár naprosto úžasných momentů a nemůžu říct, že by zbytek nějak nudil. Super je i obálka a 720 stran také potěší. Talpress by měl zlepšit korektury a vychytat chyby v textu. Kniha je sice špalek, ale dohlédnout by se na to mělo......

A navíc stvořili Malazský svět kdysi spolu , jak jsem již uvedla , zaujala mne smrt císařovny a jiné - prostě za mne skvělé .

Nevím , proč stále srovnávat Esslemonta s Eriksonem . Každý píše jinak .
Erikson - více emotivní , více úvah o životě , více úvah o nepoučitelnosti lidstva z chyb ( hlavně válečných ) , více přemýšlení postav o sobě o svém životě a pod.
Esslemont více akční - ale i u něj mám již své oblíbence např. Kyle , znovu se setkáváme s naším známým Poutníkem atd.
Obě díla jsou skvělá - podobná tím , že mluví o stejném tématu - Malazské říši a stejný překlad - což mi vyhovuje , krásně nejen doplňující . Za mne fakt dobrý - jsem ráda , že jsem ji četla .

17.01.2016

Návrat Rudej gardy najviac zo všetkého pôsobí ako Esslemontova úporná snaha vykročiť z tieňa Stevena Eriksona a dokázať sebe i svetu, že dokáže písať minimálne na rovnakej úrovni ako on. A tak podľa jeho vzoru servíruje obrovský počet dejových línii osadený záľahami postáv, ktoré sa v závere pretnú v najepickejšom finále plnom mágie a hrdinských skutkov.

Realita je ale taká, že ani zďaleka nie je tak dobrý rozprávač ako jeho slávnejší kolega. Sloh ako taký je celkom na úrovni, ale v podaní príbehu má Esslemont veľké medzery. Zorientovať sa v tej záplave mien a nejasných motivácii mi trvalo skoro polovicu knihy. Postáv je tiež síce hromada, ale sú neuveriteľne ploché a navzájom zameniteľné a v konečnom dôsledku mi ich osud bol úplne ľahostajný. Knihe tiež neprospelo ani to, že autor toho do nej s elánom napchal neskutočne veľa, v podstate všetko čo svet Malazu ponúka. Vznikol tak miestami neprehľadný guláš, ktorý je ešte navyše často v rozpore s tým, ako čo už napísal Erikson.

Veľkolepé finále je kapitola sama o sebe. Pri jeho čítaní som sa cítil ako pri sledovaní posledného dielu Transformers – neustále niečo vybuchovalo, megalomanské scény sa striedali ako na bežiacom páse, až som z nich bol nakoniec úplne otupený a znudený. Chýbal tomu osobný rozmer, len som odovzdane sledoval akú ďalšiu neuveriteľnú vec si na mňa autor pripraví nabudúce.

Nájdu sa samozrejme aj podarené pasáže (hlavne Li Heng), ale ako celok je hlavným prínosom knihy zaplnenie bielych miest v príbehu, na ktoré Eriksonovi v „hlavnej“ sérii nevyšiel čas. 6-/10