Meč z kamene
Ian Cameron Esslemont
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/220949/bmid_mec-z-kamene-QAY-220949.jpg
4
87
87
Malazská říše série
< 3. díl >
Šedohřív doufal, že uteče minulosti. Ve Falaru si otevřel školu šermu a těšil se na poklidný život, třebaže jeho přítele Kylea vyhlídka na život mimo Rudou gardu nijak zvlášť nelákala. Bývalá pěst Malazské říše však nedokáže jen tak zmizet, zvlášť když nad ní tatáž říše vynesla rozsudek smrti. Na malazském trůně totiž sedí nový císař, jehož žere potupná porážka, kterou říše kdysi utrpěla při pokusu dobýt Korelský subkontinent. V kobkách pod hlavním městem Untou ale leží řešení. Z pohřbené historie se tak vynoří jméno Mečonoš. Velitel korelské Bouřné gardy pan ochránce Hiam čelí možnému zničení všeho, co je mu drahé. S několika zbývajícími muži a rozpadající se Hradbou, která už zažila lepší časy, stojí proti pradávnému nepříteli. Bouřní jezdci z moře se vrátili. Zemi navíc ohrožuje náboženská válka. Kult Požehnané paní, který Jezdcům rázně vzdoroval celá tisíciletí, se snaží vyhubit svoje rivaly. Vypuká chaos a místní soudce, vyšetřující řadu vražd, se ocitá v srdci mnohem dávnějšího a děsivějšího zločinu – zločinu, který pošpinil celou zemi...... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2014 , TalpressOriginální název:
Stonewielder, 2010
více info...
Přidat komentář
Chválim, že táto kniha bola konečne napísaná jednoduchšie a zrozumiteľnejšie. Postáv síce bolo stále dosť, ale boli prehľadnejšie zoskupené a prezentované. Príbeh si stále udržiava kvalitu malazského sveta, no zatiaľ mi tieto Esslemontove knihy nepripadajú epické a zapamätania hodné, ako tomu bolo v pôvodnej sérii od Eriksona.
Ne tak dobré jako Návrat rudé gardy (pár do očí bijících nejasností by se tu našlo), ale i tak to byla slušná jízda až do konce. Další střípek do mozaiky Malazu zapadnul jak nic a jedeme dál.
Příjemné překvapení, ale... kde začít? No, tak asi od prvního dílu.
Jako velký fanoušek Malazu jsem se do Malazské říše pouštěl s velkým očekáváním. Noc nožů jako taková úvodní novela nenadchla ani nezklamala, byla takovým příjemným bonusem. Moje očekávání a nadšení pro tuto vedlejší sérii ale spadlo prakticky na nulu po Návratu Rudé gardy, kde se mi nelíbilo víceméně nic, kniha byla plná dějových chyb, chaosu, zbytečných linií a postav a 3* ode mě kniha dostala... vlastně ani nevím za co. Asi tak nějak z milosti a protože to pořád ještě je Malaz.
Do Meče z kamene jsem se pustil s velkým časovým odstupem a tentokrát bez očekávání. A to bylo asi dobře, protože kniha mě moc příjemně překvapila!
Ano, pořád si myslím že Esslemont se místy snaží neúspěšně kopírovat Eriksona a nějaké linie jsou prakticky o ničem, respektive fungují jako vata.. ale progres oproti Návratu Rudé gardy je v této knize enormní.
Je to hlavně proto, že Esslemont to oproti předchozímu dílu zjednodušil. To je rozhodně prospěšné, protože postavy konečně dostávají prostor a proto je člověk může začít mít i rád. Celkově atmosféra je mnohem silnější, pomalu se buduje a autor nám nabízí pohledy ze všech stran konfliktu, což je typicky malazské.
Taky musím Esslemonta ocenit, že zapracoval na malazském humoru a nabídl nám konečně nějaké podařené mariňáky.
A takhle bych mohl pokračovat dál. Ve zkratce, Esslemont vylepšil téměř všechno. Postavy, děj, styl psaní, prostředí.
ALE....
Bohužel, knihu pro mě v mých očích strašně haní nevyužitý potenciál, který Esslemont má a úplně jej ignoruje.
Jako příklad uvedu to, že kniha se odehrává na Bouřné hradbě. Vidíme tam útoky tajemných Bouřných jezdců a tak dále. To je linie, kterou Erikson už od nějakého šestého dílu nastiňoval a Esslemont sám to dělal v Noci nožů. Oba nám naznačovali, že Bouřní jezdci mají nějaký cíl, nejsou jen zlí, je v nich nějaká záhadnost.. no a Esslemont o tom napíše knihu, ale nevysvětlí nic. Uzavře tu linii a předstírá, že všechno to navnazování tam zkrátka nebylo.
A takových věcí je tam bohužel víc, i když tahle je pro mě největší a neodpustitelná.
A druhou velkou chybou této knihy je pro mě závěr. Ten je totiž ještě horší než v Návratu a tam se mi finále sakra nelíbilo. Nechci moc prozrazovat, ale ve zkratce se dá říct, že kromě jedné dvou postav.. jsou všechny linie k ničemu. Opravdu. Tahle kniha by nemusela existovat a pro příběh celé ságy by to téměř nic neznamenalo.
A na závěr musím říct, že ačkoliv progres tam samozřejmě je, tak že bych Malazskou říši hltal jen z poloviny tak jako MKP, to se bohužel říct nedá.
Zatím tedy zůstávám u 3*, ale jsou to určitě silnější 3* než u Návratu. Takových 70%. Ale pokud bude kvalita takto vzestupná a Esslemont zapracuje na finále, příští díly by mohly být hodnoceny o dost lépe.
První kniha od Esslemonta, kterou jsem od něj v rámci Malazu četl, a byl jsem velmi mile překvapen. Příběh plynule zapadl do úžasného světa Malazu a přirozeně ho obohatil, psaní/vyprávění si udrželo stejný styl, na který jsem byl zvyknutý od Eriksona, na scéně se objevila spousta postav a lokalit, o kterých jsem v dřívějších dílech slyšel jen z vyprávění a byl jsem zvědavý na podrobnosti, a nebyla nouze o zajímavá překvapení ať už ve vyústění příběhu nebo objevení, kdo že je to vlastně ta postava, o které jsem doteď četl. A opět mě to donutilo šáhnout po předchozích knihách a "pátrat". Těším se na další knihy z prostředí Malazu.
Po trošku slabším předchozím dílu zde máme opravdu zlepšení a to naprosto všeho. Linky jsou zde propletené lépe, příběh je mnohem srozumitelnější a finále se opravdu povedlo. Nejvíce jsem si ale stejně užíval zkrátka Korel a odhalování další, úplně jiné kultury a stylu života, doprovázenou pořádnou dávkou historie z tohoto mohutného světa. A opravdu jsem byl překvapen odhalením podstaty Naší paní požehnané spasitelky. Esslemont se nám zkrátka zlepšuje.
Esslemont tentokrát dostal více prostoru, vyfasoval zajímavější část historie malazského světa a podle mě to zvládl na výbornou. Není co dodat, těším se na další díly.
Jsem nadšená - čte se úplně skvěle - jedna z nejlepších knih ( zatím - ostatní od Esslemonta budou následovat ) jak z Malazské říše tak i z Malazské říše padlých - pro mne parádní a doporučuji. Jsem se nemohla odtrhnout . Akce střídá akci , ale podstatně lépe než v Návratu Rudé gardy . Jsem ti to užila .
Už dávno som nemal taký problém začítať sa do knihy ako v prípade Meča z kameňa. V prvej tretine som sa strácal v neznámom prostredí a ani mi nebolo jasné, okolo akej zápletky je vôbec príbeh vystavaný. V týchto fázach bolo čítanie veľmi úmorné, našťastie neskôr sa veci vykryštalizovali a boli pochopiteľnejšie. Potom mi už prostredie Búrlivej hradby prišlo veľmi atraktívne a ocenil som aj sústredenie sa na menší počet postáv a dejových línii ako je zvykom u Eriksona. Uvítal som aj komornejšie finále oproti prepálenému záveru Návratu rudej gardy, hoci záverečné odhalenie ohľadom „Paní“ bolo z kategórie wtf a nijak mi nezapadá do vízie malazu predostretom v MKP. Príbeh ako celok ma ale príliš nezaujal (priveľa mašírovania armád), pričom minimálne línia Kisky bola pre knihu totálne zbytočná a plná absurdných okamihov. 6/10
Další samostatný příběh z prostředí Malazu je výrazně lepší než předchozí Návrat rudé gardy a o maličko slabší, než Noc nožů. Naneštěstí trpí (i když v menší míře) podobným neduhem, jako druhý díl Malazské říše - je dlouhý a nepřehledný a na rozdíl od MKP z něj po dočtení nemám dojem "mistrně propletených dějových linek". Esslemont se zlepšuje, kvalit Stevena Eriksona však bohužel nedosahuje i přes značnou podobnost stylů (za tím ale může stát překlad), ale asi bych byl radši, kdyby zkrátil rozsah a zhustil děj. Každopádně je to velmi propracovaná kniha se zajímavým settingem a několika výtečnými pasážemi, kterou jako fanoušek MKP hodnotím spíše kladně.
Esslemont píše v podstatě stejně jako Erikson. Ten je možná trochu vtipnější a celkově zábavnější, ale nějak velký kvalitativní rozdíl mezi nimi není. Pro fanoušky Malazu to je celkem příjemné počtení. Doporučuji. Ostatním to bude připadat zmatené, zdlouhavé a divné.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Noc nožů |
| 2013 | Návrat Rudé gardy |
| 2014 |  Meč z kamene |
| 2015 | Jablko Žezlo Trůn |
| 2016 | Krev a kosti |
Dějově slabší, než předchozí díl. Tentokrát se podíváme na Bouřnou hradbu, která mi hodně připomněla Zeď z Hry o trůny. Také zde máte jakési nelidské tvory, kteří neustále útočí na hradbu, která má před jejich útoky chránit všechni civilizované země na jihu. A stejně jako ve hře o trůny se tvrdí, že jestliže bude hradba prolomena, nastane konec civilizace.
První třetina knihy mě dost nudila, pak se to naštěstí zlepšilo. Celý příběh se pak odehrává na ostrově Pěst, kde všichni žijí v područí Paní, pro kterou její uctívači neváhají obětovat lidské životy, a jí zaslíbená Bouřná garda, která dělá vše pro to, aby svou bohyni nakrmila nekonečnou válkou na Bouřné hradbě.
Na Pěsti však dochází k zásadním změnám, neboť sem míří Malazská armáda, aby dobyla to, co již v minulosti jednou dobyla. Také se zvedá vlna náboženského odporu proti Paní, která je jedinou povolenou bohyní k uctívání na Pěsti. Do toho mají co říci také zbytky Rudé gardy, které se rozhodli osvobodit svého vůdce Kaleného meče z otroctví Bouřné gardy.
Stejně jako většina knih z Malazského světa by nezaškodilo proškrtat zbytečné pasáže. S větším důrazem na podstatnou část příběhu by byla kniha daleko čtivější. Čtenáři Malazu si však již museli na něco takového již dávno zvyknout.